Organismus amerického astronauta Scotta Kellyho se za jeho 340denního pobytu ve vesmíru v mnoha směrech změnil, ale po návratu se až na výjimky vrátil do normálu. Vyplývá to ze studie amerického Národního úřadu pro letectví a vesmír (NASA), která porovnávala životní funkce Scotta Kellyho a jeho dvojčete Marka. Výzkum se prováděl v rámci příprav lidí na dlouhodobé vesmírné cesty, například k Marsu, které mohou trvat dva až tři roky. NASA s nimi počítá kolem roku 2033.
Scott Kelly pobýval na Mezinárodní vesmírné stanici (ISS) v letech 2015 a 2016, zatímco Mark, který byl dřív také astronautem, zůstal na Zemi. Biometrické údaje bratrů Kellyů dokumentovalo 84 odborníků z dvanácti univerzit.
Zajímali se o změny na buněčné úrovni, fyziologický stav i poznávací funkce. Studie, jež vyšla v odborném časopise Science, je označována za „nejúplnější přehled reakce lidského organismu na vesmírný let“.
Andy Feinberg z univerzity Johnse Hopkinse, který se výzkumu zúčastnil, řekl, že coby dvojčata mají bratři Kellyové „v zásadě shodný genetický kód“, takže všechny změny zdokumentované za Scottovy cesty lze přičíst pobytu ve vesmíru.
Dvojčata pod mikroskopem
Stav bratrů se zjišťoval před letem, během něj i po něm. Na Zem byly z ISS dopraveny prostřednictvím zásobovacích raket vzorky Scottovy krve, moče a stolice. Ve stejném rytmu byl sledován i Mark.
Scott Kelly si po návratu stěžoval na únavu podobnou jako při chřipce, do šesti měsíců ale většina potíží ustoupila.
Mezi měřenými údaji byla tloušťka krční tepny, jejíž zesílení může být příznakem kardiovaskulární choroby nebo rizika mozkové mrtvice. „Naším hlavním objevem je, že Scottova tepna se za letu zesílila a zůstala v tomto stavu po celou misi,“ sdělil Stuart Lee z NASA. U Marka vědci nic podobného nezaznamenali.
Scott na ISS ztratil sedm procent tělesné hmotnosti, zatímco Markova se ve stejném období zvýšila o čtyři procenta. Testy u Scotta také zaznamenaly snížení poznávacích schopností. Dále také změny střevních mikrobů, poškození DNA a prodloužení telomerů, tedy koncových částí chromozomů.
Po návratu na Zem ale biologové u Scotta konstatovali urychlené zkracování i úbytek telomerů. Právě tento fakt může dokazovat negativní působení vesmírného pobytu na zdraví buněk.
Radiace ohrožuje geny
Vědce zajímaly také změny na úrovni genů. Většina, ale ne všechny, se po Scottově návratu vrátily do normálního stavu. Ty, které se na normální úroveň nedostaly, se váží k imunitnímu systému. Odborníci se domnívají, že příčinou může být vesmírné záření a pobyt ve stavu beztíže.
Mezinárodní vesmírná stanice obíhá po dráze, jež se nachází pod radiačními pásy, které jsou v okolí Země. Steven Platts z NASA upozornil, že na ISS jde tedy o vystavení mnohem menší dávce radiace, než tomu bude při letu na Mars.
Odborníci také zjistili, že Scottův imunitní systém reagoval ve vesmíru správně a při aplikaci vakcíny proti chřipce jeho tělo pracovalo stejně, jako by tomu bylo na Zemi. NASA považuje imunitní systém astronautů za zásadní ukazatel pro výběr lidí na dlouhodobé vesmírné pobyty.
Biologové plánují další roční výzkum, který naváže na ten provedený na Kellyových. „Posaďte mne do kabiny, jsem připraven,“ zažertoval si v té souvislosti Scott Kelly.
