Výzkum založený na experimentech na Mezinárodní vesmírné stanici (ISS) prokázal, že myši jsou schopné velmi dobře se přizpůsobit podmínkám v kosmu, konkrétně mikrogravitaci. Řada myší ale začala v průběhu výzkumu projevovat zvláštní chování spočívající v poletování podél stěny klece.
Pokus zjišťoval, jak se myši ve vesmíru chovají a jaký má pobyt v mikrogravitaci dopad na jejich zdraví.
Dvacítka myší tak byla vystavena podmínkám, které musí snášet i lidští astronauti – tedy téměř nulovou gravitaci, radiaci, nedostatek prostoru a pohybu. Z pozorování lidí se ví, že všechny tyto faktory mají negativní dopad na tělesné i duševní zdraví.
Astronautky s ocáskem
Všechny myši ve výzkumu byly samice, v době, kdy opouštěly Zemi, byly staré 16 až 32 týdnů. Na stanici se dostaly na palubě kosmické lodi Dragon patřící společnosti SpaceX. Na ISS strávily 17 až 37 dní. Celou dobu je v kleci pozorovaly kamery, současně na Zemi fungoval stejný pokus s kontrolní skupinou myší v běžné pozemské gravitaci.
Pozitivní bylo, že všechny myši tento experiment přežily, po návratu na Zemi byly zdravé a měly podobnou hmotnost jako myši z kontrolní skupiny.
Biologové podrobně zkoumali chování hlodavců. Pro přizpůsobení se mikrogravitaci myši potřebovaly jen velmi krátkou dobu. Začaly se chovat klidně a relativně normálně, tedy stejně jako na Zemi. Žraly, staraly se o sebe a hrály si. Svou klec pečlivě zkoumaly, využívaly všechny její kouty. A především fungovaly v normálním denním a nočním rytmu. Mladší myšky byly dokonce aktivnější než ty na Zemi.
Vědce překvapila především rychlost adaptace myší. K pohybu ve stavu beztíže dokázaly obratně využívat stěny i strop klece, zachytávaly se o ně tlapkami i ocasy.
Závodní myši
To nejzajímavější se začalo dít přibližně týden poté, co se myši na ISS dostaly. Týkalo se to jen těch nejmladších. Začaly běhat v kleci kolem dokola způsobem, který vědcům připomínal závody. Začínalo to vždy stejně – jedna myš se rozběhla kolem klece a ostatní ji brzy napodobily.
Výzkumníci z NASA zatím neví, jak si takové chování vysvětlit. Je možné, že šlo o takzvané abnormální repetitivní chování, tedy projev nudy, který je mnohdy vidět u zvířat v zoologických zahradách. Mohlo se ale jednat také o stres z nedostatku gravitace, který si myši kompenzují rychlým pohybem.
Hlodavci pomohou lidským astronautům
Výzkum, který proběhl na ISS už v roce 2014 a v polovině letošního dubna jej zveřejnil odborný časopis Scientific Reports, je zatím nejhlubší analýzou chování malých savců ve vesmíru. Podobných experimentů sice už proběhlo na palubě vesmírné stanice více, žádný se ale dosud nesoustředil přímo na chování myší.
Aktuální výzkum by měl vést k vylepšení podmínek pro astronauty. Zřejmě ne už na ISS, ale na dalších stanicích, které se budou v budoucnosti stavět.
