Před šířením geneticky modifikovaných plodin, které může pomoci plevelům vybudovat si odolnost na herbicidy, varoval na semináři v Poslanecké sněmovně František Krahulec z Botanického ústavu Akademie věd ČR. Naopak podle Jaroslava Doležela z Ústavu experimentální botaniky Akademie věd je pěstování těchto plodin cestou, jak nasytit rostoucí lidskou populaci. Oba se shodli, že riziko v konzumaci geneticky modifikovaných potravin nevidí.
Geneticky upravené potraviny: Mají svá úskalí, lidstvo se bez nich ale brzo nenasytí
František Krahulec varoval, že například při využívání genů, které rostlinám dají rezistenci na herbicidy používané na plevele, budou herbicidy nadužívány. Tím bude podle něj větší tlak na vytvoření rezistentních plevelů, podobně jako je tomu u bakterií rezistentních na antibiotika, vývoj ale nebude tak rychlý jako u bakterií. Krahulec také upozornil, že se geneticky modifikované plodiny mohou rozšířit víc, než lidé plánovali, pokud pyl nebo semena roznese vítr, případně povodně.
Jaroslav Doležel oponoval, že díky genetickým změnám se dají zvětšovat výnosy plodin i jejich odolnost vůči škůdcům. Kvůli zvětšující se populaci bude podle něj nutné zvýšit světovou produkci potravin do roku 2050 zhruba o 60 procent. „Využíváme asi 300 druhů rostlin a z toho 30 druhů rostlin poskytuje 90 procent potravinové spotřeby,“ podotkl.
6 minut
Profesor Doležel o genetické úpravě rostlin
Podle Doležela nebude stačit čekat na rostoucí výnosy nových odrůd plodin, navíc se zmenšuje obdělavatelná plocha půdy. Nové technologie včetně vnášení cizí DNA do rostlin či změna jednotlivých bází v genomu jsou možností, jak procesy mutageneze urychlit a přesně zkoumat, doplnil. Možností je podle něj také změna dosud hospodářsky nevyužívaných planých rostlin.
V Česku se loni druhým rokem nepěstovala žádná geneticky modifikovaná kukuřice. Josef Soukup z České zemědělské univerzity v Praze ale očekává, že geneticky modifikované plodiny se v budoucnu budou opět pěstovat, zhruba tak za deset až 15 let.
V roce 2008, kdy byla geneticky modifikovaná kukuřice v Česku nejrozšířenější, ji pěstovalo 167 subjektů na ploše přesahující 8300 hektarů. Plodina se ale v ČR používala pouze jako krmivo pro hospodářská zvířata a jako surovina k výrobě bioethanolu a bioplynu, nikoli k potravinářským účelům.
