Moderní lidé se s denisovany – nepříliš probádanou vývojovou větví člověka – křížili výrazně déle, než se čekalo. Podle nových zjištění mezinárodního vědeckého týmu měli v jihovýchodní Asii společné potomky ještě před patnácti tisíci lety.
Geny ztracené vývojové větve. Lidé se s tajemnými denisovany mísili ještě před patnácti tisíci lety
Druh homo se před čtyřmi až pěti sty tisíci lety rozdělil na tři skupiny: denisovany, neandertálce a homo sapiens sapiens, předchůdce současných lidí. Neandertálci vyhynuli asi před čtyřiceti tisíci lety, denisované zhruba před třiceti tisíci a v obou případech z dosud ne zcela známých důvodů.
Své stopy ale díky křížení zanechali i v genetické výbavě moderních lidí. Například asi pět procent genomu dnešních původních obyvatel Austrálie či lidí z Papuy-Nové Guineje pochází právě od denisovanů. Ostatní lidé s výjimkou černochů mají zhruba ze dvou procent genom neandertálců.
Nový výzkum (prezentovaný na letošním zasedání učené společnosti American Association of Physical Anthropologists) ale ukazuje, že denisované museli existovat mnohem déle, než se vědci doposud domnívali. O jejich způsobu života se prakticky nic neví, fyzické stopy po jejich existenci se našly jen na jediném místě, a to ve slavné Denisově jeskyni na Sibiři.
Mnohem více důkazů se ale našlo v lidských genech – zůstaly tam po vzájemném míšení lidí a denisovanů. Podle nejnovějších výzkumů se totiž všechny tři lidské druhy navzájem křížily: důkazů o vztazích lidí s neandertálci existuje obrovské množství. Před rokem navíc vědci objevili pozůstatky dívky, která měla matku neandertálského původu a otce denisovana, přibývá i důkazů o tom, že se s denisovany křížili moderní lidé.
- O podobě denisovanů se ví jen velmi málo, nalezené kosterní pozůstatky jsou příliš malé na to, aby se dala rekonstruovat jejich podoba. Více se dá vyčíst z jejich genů: zřejmě byli adaptováni pro pobyt v chladu a vysokých nadmořských výškách, měli stejný gen, který pomáhá Tibeťanům žít v nadmořských výškách kolem 5000 metrů.
- Zřejmě měli nižší robustní postavu, byli ještě menší a současně rozložitější než neandertálci.
- Kosti denisovanů byly nalezeny v Denisově jeskyni na Altaji v Rusku teprve roku 2008 týmem ruských archeologů, které vedl Michail Šunkov.
Jak k tomu docházelo? Jak lidé migrovali z Afriky, naráželi na další druhy homo a díky genetické příbuznosti se s nimi mohli křížit. Při přesunu směrem na sever kontaktovali neandertálce, při cestách na východ zase narazili na denisovany.
Vzpomínky genů
Vědci v novém výzkumu zkoumali vzorky genů 161 lidí ze čtrnácti skupin, které žijí v Indonésii a na Papui-Nové Guinei. Pak je sekvencovali, tedy popsali jejich strukturu. Našli v nich stopy po DNA dvou skupin denisovanů, kteří se po genetické stránce značně lišili od těch, kteří žili v sibiřské jeskyni. Obě byly natolik odlišné, že se musely od původní sibiřské skupiny oddělit nejméně před 283, respektive 363 tisíci lety.
Podle výsledků této analýzy jsou obě skupiny stejně vzdálené od „klasických denisovanů“, jako byli oni od neandertálců. Jedna ze skupin je dokonce tak výrazně odlišná, že vědci uvažují o tom, že by se mohlo jednat o „čtvrtý druh“, který by si zasloužil vlastní jméno. Obě tyto skupiny se s lidmi moderního typu křížily před patnácti tisíci, respektive třiceti tisíci lety.