Vědci financovaní NASA dokázali vytvořit molekulární systém, který umí ukládat a dál předávat informace podobně jako DNA. Tento úspěch naznačuje podle autorů výzkumu, že ve vesmíru by mohla existovat alternativa k životu založenému na DNA, jak ho známe ze Země.
Tento molekulární systém, který není živý, říká vědcům, že pokud budou hledat ve vesmíru život, budou si muset rozmyslet, po čem vlastně pátrají. Výzkumníci ho představili světu v odborném časopise Science.
DNA je složitá molekula, která ukládá a předává dál genetické informace. Předává si ji z rodiče na potomka každý známý tvor na Zemi. Její klíčové složky tvoří čtyři nukleotidy, jež vytváří písmena v genetické abecedě, kterou se píše kniha života. Ale podle nového výzkumu by na jiných světech mohla tato genetická kniha vypadat úplně jinak, než jsme zvyklí – možná by byla natolik odlišná, že bychom nepoznali její písmena.
„Hledání života je pro NASA stále důležitějším cílem a tato práce nám pomůže vyvinout účinné nástroje i experimenty, jimiž po něm pátráme,“ uvedla Lori Glazeová, ředitelka Oddělení planetárních věd v NASA.
Jedním ze způsobů, jak si zcela odlišné mimozemské organismy představit, je pokusit se vytvořit v laboratořích na Zemi něco zcela cizího. A právě to udělal tým vědců vedený Stevem Bennerem na Floridě. Jejich molekulární systém napodobuje DNA, ale s jedním podstatným rozdílem: nemá čtyři výše popsaná „písmena“, ale osm.
Kromě normálních, v pozemské přírodě přirozených nukleotidů adeninu, thyminu, guaninu a cytosinu má ještě další čtyři, umělé. Ty napodobují oblasti v normální DNA – výsledkem je struktura ve tvaru dvojité šroubovice.
Na stopě mimozemského života
Bennerův tým nazval svůj výtvor hačimoži – což japonsky znamená „osm písmen“. DNA hačimoži splňuje všechny požadavky, které existují na ukládání, přenos a vývoj informace v DNA živých organismů. „Pečlivou analýzou úloh tvarů velikostí a struktur v DNA hačimoži tato práce rozšiřuje naše porozumění typům molekul, které by mohly ukládat informace u mimozemských forem života na zcela cizích světech,“ popsal Benner.
Tento fenomén je pro vědu zatím v podstatě neprozkoumaný – protože žádná cizí mimozemská DNA nebyla doposud objevená, nemohli ji vědci zkoumat. A tak si ji vytvořili sami, v laboratoři. Chtějí tím získat odpovědi na otázky, jak a kde by mohly mimozemské organismy existovat – protože právě tím směrem by se potom daly namířit přístroje nebo poslat sondy.
Výzkum je ale důležitý i pro lepší pochopení těch nejzákladnějších otázek pozemské biologie – tedy jak se život dává dohromady, jak vzniká a proč nabývá právě takových tvarů, jaké má. Nicméně jeho hlavní cíl míří daleko za hranice Země.
„Pokud získáme hlubší porozumění pro to, co je ve vesmíru možné, můžeme chystat vhodnější přístroje a také dávat misím jiné, účinnější parametry. A tedy – můžeme být úspěšnější v pátrání po mimozemském životě,“ uvedla Mary Voyteková, která pracuje jako astrobioložka pro NASA.
