Proč se člověk nemůže sám zlechtat? Vědci popsali, jak mozek rozlišuje cizí a vlastní dotyky

Pokud se člověk dotýká sám sebe, mozek na to reaguje méně než při doteku od ostatních. Naznačila to nová studie, kterou zveřejnil odborný časopis Proceedings of the National Academy of Sciences. Podle vědců by jejich zjištění mohlo přispět k lepšímu porozumění tomu, co konkrétně se v lidském těle po obou typech těchto doteků děje. 

Lechtání
Zvětšit obrázek Zmenšit obrázek Zvětšit obrázek na celou obrazovku
Zdroj: Flickr Commons

Na lidské kůži se nachází celá řada senzorických receptorů, které reagují na dotek, tlak, horko a zimu. Informace o doteku se z kůže přes míchu přenáší do mozku, který je pak v několika krocích a ve svých různých částech zpracovává. 

Kvůli rozdílnému vnímání vlastních a cizích doteků se většina lidí nedokáže sama zlechtat. Výjimku tvoří například schizofrenici. To naznačuje, že jejich mozek vyhodnocuje smyslové podněty z vlastního těla jinak než mozek lidí, kteří schizofrenií netrpí.

Ve svém novém výzkumu se vědci ze švédské Linköpingovy univerzity snažili zjistit, co se děje v různých částech nervového systému, když se člověka dotýká někdo další. Tyto procesy pak porovnali s reakcemi na vlastní doteky. 

Vědci využili funkční magnetickou rezonanci

Samotná studie vypadala tak, že vědci během několika pokusů pozorovali mozky skupiny zdravých dobrovolníků prostřednictvím funkční magnetické rezonance (fMRI). Během těchto experimentů se dobrovolníci nejprve sami dotýkali vlastní ruky. Poté se jejich paže stejným způsobem dotýkal výzkumník. Vědci přitom pozorovali, jak na oba typy doteků reagují různé části mozku. 

Vědci přitom došli k závěru, že při doteku sama sebe je aktivita v některých částech mozku nižší, než když se člověka dotýká někdo jiný.

„Zaznamenali jsme velmi jasný rozdíl mezi tím, když se člověka dotýká někdo další, a sebe-dotekem. V druhém případě se aktivita v několika částech mozku snížila. Vidíme důkaz, že tento rozdíl vzniká již v míše, tedy předtím, než se vjemy zpracovávají v mozku,“ vysvětlila podle serveru Medical Xpress hlavní autorka studie Rebecca Böhmeová z Linköping University. 

To, že rozdíl ve zpracovávání těchto vjemů začíná už v míše, je podle Böhmeové velmi pozoruhodné, a bylo by zajímavé se v dalších výzkumech podrobněji zaměřit na její roli v tomto procesu. 

Výsledky nové studie korespondují s teorií, která tvrdí, že se mozek snaží předpovědět smyslové důsledky každé akce. To znamená, že nevěnuje příliš velkou pozornost těm podnětům, které způsobilo naše vlastní tělo – je totiž nepravděpodobné, že by z nich plynulo nějaké nebezpečí.