V Evropě vymřel celý ptačí druh. Stalo se to poprvé po zhruba 170 letech

Pták perepel malý byl v Evropě prohlášený za vyhynulého. Na kontinentu nebyl už téměř čtyřicet let pozorován. Je to první takový případ od doby, co vymřela alka velká.

Perepel malý
Zdroj: Wikimedia - Creative Commons Autor: Alandmanson

Perepela prohlásila za vyhynulého španělská vláda poté, co po něm intenzivně po dvě desetiletí pátrali ekologové i biologové. Nepodařilo se najít jediný exemplář druhu, který dříve hojně obýval jižná části této země.

Poslední potvrzené pozorování pochází z roku 1981, kdy byl prokazatelně viděn poblíž národního parku Doñana. Od té doby se objevilo několik dalších případů, zejména na počátku tisíciletí, kdy někdo tvrdil, že tohoto ptáka zahlédl nebo zaslechl, nikdy to však nebylo prokázáno.

Evropa vymření druhu nezažila už asi 170 let. Tehdy vyhynula alka velká, velký nelétavý pták dost podobný tučňákům – přestože s nimi nebyla vůbec příbuzná. Evropští rybáři je používali jako zdroj masa nebo pro rybářskou návnadu, navíc se jejich skvěle izolující peří využívalo do peřin. Když si tehdy vědci uvědomili, že alk ubývá, pokusili se je ještě zachránit, ale už bylo pozdě.

Na rozdíl od alky velké naštěstí perepelové malí nevymřeli globálně. Zatím ještě existují v Africe a Asii, jedna jeho populace byla například v roce 2011 objevena v Maroku – do té doby o ní nikdo nevěděl.

Španělsko bylo posledním útočištěm perepela v Evropě, ostatní kontinentální populace v Itálii nebo Portugalsku vymřely už ve dvacátých, respektive sedmdesátých letech dvacátého století.

Co bude dál?

Na hledání perepelů se po dvacet let podíleli experti z několika španělských institucí ve spolupráci s dobrovolníky a neziskovými organizacemi, například Colectivo Ornitológico Cigüeña Negra. Vše bez úspěchu, proto byl perepel malý prohlášen ve Španělsku (a tedy i v Evropě) za vyhynulého.

Toto potvrzení ale otevírá podle španělského tisku možnost reintrodukce – tedy pokusu o navrácení tohoto druhu zvířete do jeho původního ekosystému. Pokud by se to mělo podařit, muselo by se jednat o zvířata z geneticky nejbližší populace, tedy té marocké. Ve Španělsku mají s podobnými projekty už řadu zkušeností, během posledních deseti let se například podařilo úspěšně vrátit do andaluské přírody ibisa skalního.

Na tomto úspěšném experimentu se podílela zoologická zahrada Zoobotanico Jerez – a ta je vyhlášená také úspěšným chovem perepelů malých. Problém je, že pro úspěšný návrat je potřeba dostatek perelů v marocké populaci – a podle posledních údajů tam jejich počet klesá. 

Perepelové malí budou zřejmě v blízké budoucnosti na seznamu v Evropě vyhynulých ptáků následováni dalšími druhy. Už od devadesátých let totiž nebyla v přírodě pozorována například koliha tenkozobá.