Přichází nová generace geneticky upravených potravin. Vědci se obávají, že je lidé nepřijmou

Do obchodů míří nová generace potravin, které jsou vyrobené pomocí biotechnologií. Jako první to budou salátové dresinky a mussli tyčinky vyrobené ze sóji geneticky vylepšené tak, aby prospívala lidskému srdci. První takové výrobky by se měly dostat do amerických obchodů začátkem příštího roku.

Kukuřice
Zdroj: ČTK/Eye Ubiquitous/Hutchison Autor: Mel Longhurst

Potraviny budou výjimečné tím, že budou z plodin s DNA editovanou za konkrétním účelem. Jedná se o jinou technologii, než jsou dnes hojně kritizované geneticky modifikované potraviny. Jde spíše o extrémně rychlé šlechtění, které slibuje lepší kvalitu potravin, jejich větší množství i větší odolnost. A třeba také delší trvanlivost.

Americká národní akademie věd už prohlásila, že editování genů je jedním z průlomů, které jsou potřebné pro lepší výrobu potravin – ta je zapotřebí, aby svět nasytil další miliardy hladových krků, které v dalších desetiletích na planetě přibudou.

Vlády zatím řeší, jak tento druh editace genů schvalovat. Výrobci se spíš ptají, jak zákazníci geneticky editované potraviny přijmou, když se obávají těch geneticky modifikovaných.

„Pokud zákazníci uvidí nějaký konkrétní prospěch, myslím, že tyto produkty přijmou a technologii nebudou moc řešit,“ uvedl Dan Voytas z Minnesotské univerzity, který se podílí na programu genetické editace sóji pro společnost Calyxt Inc. Dokázal geny v plodině změnit tak, aby pozitivně působily na lidské srdce.

Podle Voytase jsou současné změny v genomu rostlin teprve začátkem, v blízké budoucnosti se začne prodávat například pšenice s třikrát větším množstvím vlákniny, nebo taková, která má málo lepku. Pracuje se také na modifikaci hub, aby nehnědly, méně náročných rajčatech, kukuřici, která potřebuje méně vody, nebo rýži, která nepohlcuje znečišťující látky.

Převratné změny se ale týkají také zvířat. Například krávy nebude třeba bolestivě zbavovat rohů, protože jim žádné nevyrostou. A prasata mají být odolná proti některým virům.

Vědci dokonce doufají, že se jim pomocí editace genů podaří zachránit některé druhy rostlin před chorobami, proti nimž dnes není obrany. V USA se uvažuje třeba o genetické editaci citrusů, které na Floridě už deset let ničí nemoc přezdívaná „zelenání“ zavlečená z Asie.

Aby se něco takového podařilo, musí vědci nejprve dokonale popsat genom dané rostliny, potom najít geny zodpovědné za nemoc (nebo jinou vlastnost) a pak je upravit.

Jaký je rozdíl mezi genetickou modifikací a editací?

Popsat srozumitelně rozdíl mezi těmito dvěma postupy může být klíčové pro to, aby se podařilo geneticky editovaným potravinám prorazit. V čem tedy spočívá? Zemědělci manipulovali geneticky rostlinami i zvířaty od pradávna – tím, že je cíleně šlechtili, aby zdůraznili některé vlastnosti. Tento klasický postup používaný tisíce let je ale časově náročný a také s sebou přináší spoustu nevýhod.

Typickým příkladem jsou dnešní rajčata. Ta byla dříve droboučká, velká asi jako hrášek. Jejich první šlechtitelé ale vybírali vždy ta největší, takže za generace rajčata dorostla do velikosti jablek. Jenže to jim současně ubralo některé živiny a především je to učinilo zranitelnějšími různými chorobami.

Geneticky modifikované organismy, které známe také pod zkratkou GMO, jsou rostliny nebo zvířata, jejichž DNA byla vylepšena o geny jiného organismu, jsou tedy „transgenická“. Nejznámějším (a také nejčastěji pěstovaným) příkladem jsou kukuřice a sója, které jsou vylepšené o geny bakterií – získávají díky tomu lepší odolnost jak vůči chorobám a škůdcům, tak i proti herbicidům.

Vědci se dlouhodobě shodují, že GMO jsou zcela bezpečné, spousta lidí je vůči nim skeptická. Objevují se také obavy, že by se jejich odolnost proti herbicidům mohla přenést právě na plevele, proti nimž tyto látky vznikly. To se odráží na jejich nepopularitě mezi spotřebiteli.

Jenže před několika lety vznikly genetické editační nástroje – nejznámějším je CRISPR, ale existuje jich víc, například TALENs. Ty umožňují mnohem přesnější úpravu genetického kódu, dnes už dokonce tak, že se jimi dají přepisovat konkrétní písmena toho kódu. A právě díky nim už není potřeba, aby se musela kombinovat DNA více druhů organismů. Tato technologie umožňuje také vkládat geny, ale většina produktů dnes vzniká tak, že se pomocí CRISPRu jen vypne některý z genů.

Přesně tak vznikala výše popsaná geneticky modifikovaná sója. Voytasův tým v ní deaktivoval dva geny, čímž vznikl olej bez srdci škodících trans-mastných kyselin a s vlastnostmi připomínajícími olivový olej, ale bez jeho typické chuti.

Podobné je to s krávami bez rohů. Dnes nejrozšířenějším plemenem krav je holštýnský skot, který je prošlechtěný na vysokou mléčnou užitkovost. Pro bezpečnost se dnes už telatům rohy odstraňují různými vždy bolestivými metodami. Společnost Recombinetics Inc. ale dokázala jejich geny zkombinovat s geny bezrohých krav aberdeensko-anguského skotu. Podle genetiků se jedná vlastně o jakési velmi přesné křížení, které ale nemůže nikdy úplně nahradit klasické křížení.

Pravidla nejsou jasná

Podle amerického ministerstva zemědělství není potřeba žádných dalších pravidel nebo zákonů, které by se týkaly rostlin nebo zvířat, jež mohou vznikat tradičním křížením. Díky tomu může vzniknout přes dvacet druhů geneticky editovaných rostlin.

Problém je v tom, že jiná americká agentura Food and Drug Administration už roku 2017 vydala velmi přísná a značně omezující pravidla pro genetickou editaci. Jsou srovnatelná například s omezeními, jež se týkají zavádění nových léčiv. Podobně je na tom také evropské zákonodárství: od loňského roku platí, že pravidla týkající se GMO budou platit také pro geneticky editované plodiny.

Spojené státy a dalších dvanáct zemí světa jsou ale rozhodnuté prosadit u Světové obchodní organizace, aby po celém světě platila pro geneticky editované potraviny stejná pravidla.