Otcové, kteří se lépe starají o mladé, mají větší šanci u samic. Potvrzeno u goril, zajímavé pro lidskou evoluci

Samci mají větší úspěch při reprodukci, pokud tráví více času starostí o děti – a ani není nutné, aby to byli přímo jejich potomci. Tvrdí to nová studie antropologů zaměřená na chování horských goril.

Už ve starším výzkumu si vědci všimli, že se u samců goril horských žijících ve Rwandě vyvinul velmi podivný zvyk, který je mezi savci značně ojedinělý. Samci se totiž starají (resp. pomáhají s péčí) o všechna mláďata v tlupě, nejen o svá vlastní. Vědci se nyní pokusili zjistit, proč to gorilí samci dělají.

„Gorily horské a lidé jsou jediní primáti, u nichž si samci pravidelně vytvářejí silná sociální pouta s mláďaty – proto bylo z evolučního hlediska důležité poznat příčinu u goril a pochopit, proč se touto cestou vydali také lidští samci. Protože právě to vedlo ke vzniku fenoménu otcovství,“ popsala hlavní autorka práce Stacy Rosenbaumová.

Její slova potvrzuje i další autor práce, antropolog Christopher Kuzawa. Podle něj studie ukazuje horské gorily, zejména samce, v úplně jiném světle, než bylo zvykem. Typicky se totiž zobrazují jako veliká soutěživá zvířata, jejichž tlupám nemilosrdně dominuje jeden „alfa-samec“.

Realita je ale úplně jiná. „Samci tráví spoustu času se skupinami mláďat – a ti, kteří se o ně starají víc a tráví s nimi více času, jsou nakonec ti, kteří se lépe rozmnožují,“ vysvětluje Kuzawa. Jedním z možných vysvětlení podle něj je, že samice si vybírají samce právě podle těchto interakcí.

Vznikla otcovská péče s monogamií? 

Rosenabaumová popisuje, jak moc tento nový výzkum narušil klasický pohled na život horských goril: „Věděli jsme, že samci horských goril spolu soupeří, aby získali přístup k samicím a tedy i k příležitosti pářit se. Nová data ale naznačují, že mají zřejmě mnohem složitější a různorodější strategii. I když jsme přihlédli ke spoustě dalších faktorů, jako je věk nebo dominance, stejně nám vyšlo, že samci, kteří mají nejlepší vztahy s mláďaty, jsou v rozmnožování nejúspěšnější.“

Tento výzkum podle jeho autorů naznačuje alternativní způsob, jak mohlo otcovství vzniknout u lidí. „Tradičně jsme věřili, že mužská péče o mláďata je založená na zvláštní společenské struktuře – monogamii. Ta totiž zaručuje, že samci se budou starat o svoje potomky. Naše data ale říkají, že existuje i alternativní cesta, kterou evoluce mohla toto chování zařídit, dokonce i když samci netuší, kdo jsou jejich potomci,“ řekl Rosenbaum.

Gorily žijí na rozdíl od lidí v polygamii, přesto tam samci o mláďata pečují – zvyšují tak totiž pravděpodobnost, že se jim podaří získat přízeň samice. Podle vědců existuje šance, že něco podobného se mohlo odehrát také u předchůdců lidí. Zda je to správná hypotéza, může potvrdit nebo vyvrátit další výzkum, který probíhá stejně jako výzkum goril na Northwestern University v Illinois. V jeho rámci vědci sledovali, jak se mění hormonální hladina u mužů, kteří se stali otci.

„U lidí úroveň testosteronu klesá, když se muži stávají otci; zřejmě to pomáhá soustředit jejich pozornost na potřeby jejich potomků,“ říká Kuzawa. „Mohlo by k podobnému poklesu hladiny testosteronu docházet také u gorilích samců, kteří se ocitnou ve stejné situaci?“ Na tuto otázku zatím odpověď nemá, ale doufá, že další výzkum ji přinese.