V České republice se v malém množství vyráběl a testoval jed novičok a po testování byl zničen, prohlásil prezident Miloš Zeman. Údajně na základě informací, jež mu poskytlo Vojenské zpravodajství. Bezpečnostní informační služba (BIS) naopak uvedla, že testovaná látka novičok nebyl. Jedem byl nedávno v Británii zasažen bývalý ruský špion Sergej Skripal a jeho dcera.
Chaos kolem novičoku? Problém spíše názvoslovný než chemický
UDÁLOSTI: Názvem novičok se označuje série nervově paralytických látek vyvíjených v někdejším SSSR od 70. let (zdroj: ČT24)
Co je tedy novičok a mohl být vyráběn v České republice? Odpověď na tuto otázku záleží nejspíš na tom, co si pod zmíněným názvem představit. O látce samotné je extrémně málo informací, už jen proto, že byla součástí přísně utajovaného ruského armádního výzkumu. Neexistuje ani přesná slovníková definice novičoku – zejména proto, že nic jako jeden novičok neexistuje.
Tímto názvem se označuje série nervově paralytických látek vyvíjených v někdejším Sovětském svazu od 70. let minulého století. Samotný název znamená „nováček“, označovaly se tak tedy vlastně nově vyvinuté chemické látky – jako opozice proti těm starým a jako protizbraň proti americké bojové látce VX.
Novičoků možná existuje velké množství. Jeden z vědců, kteří jsou s touto látkou spojováni, ruský chemik Vladimir Uglev prozradil letos v rozhovoru s deníkem The Bell , že těchto látek vyvinuli několik stovek, přičemž na programu pracoval jen do devadesátých let. Od té doby mohly vzniknout další. Pro vojenské účely bylo podle informací přeběhlíků zdokonaleno pět až deset látek. Podle odborníka Daniela Juna z brněnské Univerzity obrany se používá označení novičok pro skupinu pěti jedovatých látek.
Jun upozornil, že oficiální chemický vzorec nebyl nikdy potvrzen. Takzvaný novičok je skupina látek nazvaných A230, A232, A234, A242 a A262. Jun dodal, že když se pracuje na výrobě takového jedu, vzorky se číslují vzestupně a ty vhodné se vybírají dál. Výzkumníci pracující na novičoku tak mohli začít třeba jednoduchým vzorcem A1 a skončit u nejsložitějšího A300.
A230 nebo A234? Zdá se to blízko, ale chemicky je to hodně odlišné, říká Dana Drábová (zdroj: ČT24)
Vzorce jsou podle Juna dostupné na webu, například v internetové encyklopedii Wikipedii. Údajný novičok si tak podle Juna na jejich základě může vyrobit kterýkoliv odborník. „Je to podobné jako s autem. Když se vám dostanou do rukou jeho plány, doma si ho nevyrobíte. Ale odborník s vybavenou laboratoří to zvládne,“ uvedl Jun.
Upozornil ale, že vzhledem k tomu, že vzorec novičoku oficiálně nikdo nepotvrdil, může být ve skutečnosti naprosto jiný než ty, které jsou na internetu. Doplnil, že jen u typu A234 jsou na webu vzorce hned dva.
Pravděpodobná struktura látky Novičok podle Vila Mirzajanova
Že se od sebe novičoky značně liší nejen složením, ale především účinností, potvrdili i další experti. Podle neautorizovaných zdrojů má například látka A234, která byla podle britské vlády použita k otravě Skripalových, až osmkrát větší toxicitu než agens A230, který podle prezidenta Zemana testovali v Brně. Prezident Zeman v rozhovoru na televizi Barrandov mluvil ještě o novičoku A340, ale o tom se žádná odborná literatura nezmiňuje, mohlo tedy jít o přeřeknutí.
„Podle neautorizovaných zdrojů mají BCHL (bojové chemické látky) na bázi novičoků dosahovat nejméně toxicity VX (A 230) a další z nich (A 232, A 234) mají mít toxicitu až 5–8krát vyšší. Pokud budou tyto informace potvrzeny, pak dosavadní parametr (limit detekce) technických prostředků chemického průzkumu již nevyhovuje,“ uvádí čeští vědci v článku v odborném časopise Chemické listy
Výzkum těchto látek v České republice, respektive v Československu zřejmě opravdu probíhal, upozorňuje na to například Jiří Bajgar v práci Bojové otravné látky zneužitelné v civilním sektoru: „Objevily se i neověřené zprávy o existenci nervově paralytické látky v bývalém SSSR pod názvem novičok; struktura této látky nebyla zveřejněna. Za zmínku stojí i fakt, že k výzkumu zdravotnické ochrany před účinky nervově paralytických látek (a také dalších látek) je nutné tyto syntetizovat. V bývalém Československu to bylo realizováno ve VOZ 072 Zemianske Kostoľany (SR), kde probíhala laboratorní syntéza těchto látek (v žádném případě se nejednalo o výrobu!) na vysoké úrovni. Mírové zaměření zařízení i jeho výborná odborná úroveň byla prověřena a potvrzena při návštěvě delegace USA na tomto zařízení v prosinci 1990. Později však bylo celé zařízení zrušeno.“
Vil Mirzayanov, jeden z tvůrců novičoku
Protože neexistuje žádný přesný nebo oficiální seznam novičoků, ani jejich systematické třídění, je velmi složité říci, zda nějaká látka mezi ně patří, nebo nepatří; nervově paralytické látky jsou velmi rozsáhlou kategorií, jejich účinky mohou být značně podobné. Potvrdil to i ředitel Vojenského výzkumného ústavu v Brně Bohuslav Šafář, který vidí problém v tom, co se za novičok označuje. „Nikde oficiálně nebylo řečeno, co je to za látku. Není to v žádné odborné literatuře, že zrovna tato látka je novičok,“ uvedl již dříve Šafář.
„Rusové tvrdí, že nikdy nic takového nedělali, něco, co by se takto jmenovalo, viděl bych to, že je to v oblasti jakéhosi názvu,“ řekl Šafář, podle něhož se obecně předpokládá, že novičok je ruský název, i když zřejmě neoficiální. Obdobné moderní látky je podle něj velice složité vystopovat.
Šafář pro ČTK řekl, že se k Zemanovu tvrzení nebude vyjadřovat a odkázal na ministerstvo obrany jako zřizovatele ústavu. Když v březnu Moskva označila Česko za možného původce novičoku, řekl Šafář ČTK, že otravné látky se v Česku vyrábějí výhradně pro laboratorní účely. Malé množství jich vyrábí i jeho ústav, má k tomu souhlas Organizace pro zákaz chemických zbraní (OPCW). Řádově jde o gramy, takže podle tehdejšího Šafářova vyjádření nejde o výrobu, ale spíš „laboratorní přípravu malého množství“, kvůli otestování jejich vlastností.
Podle vyjádření šéfa OPCW pro The New York Times bylo při útoku na bývalého ruského agenta Sergeje Skripala a jeho dceru použito větší množství nervově paralytického jedu novičok – mohlo jít až o 50 až 100 gramů. Právě množství je velmi důležitým faktorem – podle vyjádřením ministerstva obrany se u nás novičok nevyráběl – přestože v laboratořích byl. „Jde o tzv. mikrosyntézu, která není podle mezinárodní úmluvy považována za výrobu,“ uvádí tisková zpráva.
Co víme o novičoku?
Nervově paralytická látka novičok byla svého času označována za nejmocnější chemickou zbraň světa, které se nic nevyrovná. Napsal to ruský list Kommersant s odvoláním na chemické experty, kteří se na vývoji substance podíleli.
Látku podle Kommersantu vyvinuli pracovníci ruského Státního vědeckovýzkumného ústavu organické chemie a technologie (GNIIOChT) koncem 80. let minulého století. Dostali za ni prý Leninovu cenu, jedno z nejvyšších sovětských státních vyznamenání.
Novičok byl vyvinut v rámci tajného projektu Foliant jako takzvaná binární chemická zbraň (jiní autoři novičoku to ale popírají), napsal Kommersant s odvoláním na slova jeho tvůrců Vladimira Ugleva a Vila Mirzajanova. Do „bojového stavu“ se látka uvádí těsně před použitím, když se spojí dva samostatně neškodné komponenty. Oficiálně vývoj takových látek zakazují mezinárodní smlouvy, podle ruského listu je ale získání důkazů o jejich výrobě krajně obtížné.
Ruské vedení loni koncem září oficiálně oznámilo, že veškeré své chemické zbraně v souladu s mezinárodními závazky zlikvidovalo.
Jediné kriminální použití látky Novičok bylo podle Kommersantu zjištěno v roce 1995, kdy byli otráveni bankéř Ivan Kivelidi a jeho sekretářka, když vrah substancí potřel sluchátko jejich telefonu. Při vyšetřování bylo zjištěno, že látku pachatel získal od pracovníka filiálky GNIIOChT ze Saratovské oblasti. Vrah se tehdy rovněž přiotrávil a podstoupil tajnou léčbu v Moskvě.
Podle bývalých ruských špionů, na které se Kommersant odvolává, je použití nervově paralytické látky považováno za špinavou metodu zabíjení, která se používá v situacích, kdy je zájem vyvolat pozornost veřejnosti. Při použití totiž vzniká značné riziko, že otrava postihne i jiné osoby. „Existují mnohem delikátnější způsoby, kterých využívají profesionálové,“ citoval ruský list své zdroje.
Jak zabíjí novičok?
Novičok, na rozdíl od známějších nervových otravných látek, jako jsou sarin nebo VX, má podle dostupných údajů formu velmi jemného prášku. Existovat nicméně může i kapalná nebo plynná forma. Funguje podobně jako jiné nervově paralytické látky: vyřazuje z činnosti nervovou soustavu, a u oběti tak nastává zástava dýchání a srdeční činnosti. Ve srovnání s plynem VX (použitým například vloni v únoru při otrávení Kim Čong-nama, bratra severokorejského prezidenta) je přibližně osmkrát účinnější.
Novičok útočí na enzymy, které štěpí neurotransmiter acetylcholin. Ten je pro tělo nesmírně důležitý: zjednodušeně řečeno dává pokyny, co se má dít. A pokud je nějak zablokován, orgány v těle dostávají zmatené příkazy. V důsledku toho pak nefungují správně, svaly dostávají křeče a nedělají to, co mají.
Stropnický: Tvrzení o Novičoku je klasická ukázka, jak odvést pozornost (zdroj: ČT24)
Prvními příznaky působení bývají zúžení zorniček, pocení, poruchy peristaltiky. Po chvíli se přidají další příznaky: svalové křeče a poté paralýza. Člověk nakonec umírá kvůli nefunkčnosti dýchacích svalů nebo zástavě srdce – srdeční sval se zastaví, protože nedostává pokyn, aby pracoval.
Jak se bránit?
Symptomy otravy se projevují lokálně okamžitě – tedy mezi 30 sekundami a dvěma minutami, k systémovému selhání dochází do osmnácti hodin, uvádí příručka Responding to Terrorism. Stejná publikace varuje, že některé druhy novičoku mohou být speciálně navržené tak, aby byly odolné proti standardním léčbám používaným vůči nervovým látkám.
V první fázi jde o to, aby se podařilo co nejrychleji odstranit šaty zasažené osoby a kůže se opláchla vodou a mýdlem. Důležité je odstranit i případné kontaktní čočky a vypláchnout oči. Postižená osoba se musí zásobovat kyslíkem, je-li to nutné, tak i mechanicky. Co nejrychleji je také potřeba podat protilátky, podle lékařů by měly zabírat nejlépe:
- Atropin
- Pralidoxim
- Diazepam
- Kombinované léčebné látky
Konkrétních údajů o novičoku a příbuzných látkách je přitom veřejně známo jen málo. Uvádí se například, že mohou snadno překonat standardní protichemickou ochranu, dokážou pronikat pryžovým těsněním a překážkou pro ně nejspíše nejsou ani jinak účinné filtry s aktivním uhlím.