Indonéské řeky a kanály jsou plné plastového odpadu. Armáda se dokonce nechala slyšet, že plast je pro ni momentálně největší nepřítel. V řekách se podle BBC z plastových lahví, kanystrů a obalů vytvářejí jakési přehrady, které pak blokují přirozený tok. Úřady se pokoušejí nánosy likvidovat, odpadů však přibývá stejnou rychlostí, s jakou jsou odstraňovány.
Indonéské řeky a potoky ucpávají hory plastu. Situaci musí zachraňovat armáda
Indonésie má s plastovým odpadem obrovský problém, podobně jako mnoho dalších rozvojových zemí, které rychle zbohatly. Místní již mají dostatek peněz na výrobky v plastových obalech, ale stát nestačil vybudovat kapacity, které by téměř nezničitelné plasty odstranily z oběhu. K velikosti problému přispívá i rychlý nárůst počtu obyvatel v regionu.
Protože vláda ani místní úřady nezajistily kontejnery, kam by lidé mohli plast vyhazovat, postupují obyvatelé stejně jako v minulosti – hážou veškerý odpad do řek. Zatímco dříve to nebyl problém, jelikož většina odpadu byla organická, takže se rychle rozložil, nyní se plast ve vodě shromažďuje.
Bandung je třetím největším městem Indonésie, žije zde asi 2,4 milionu obyvatel a metropolitní oblast obývá dokonce přes 7 milionů lidí. A plast je zde prakticky všude. Hromady plastového odpadu tečou po proudu dál a na místech, kde se řeka zužuje, se hromadí v podobě nepřekonatelných hrází.
Ředitel západojávské Agentury ochrany přírody Dr. Anang Sudarma se obrátil na prezidenta, aby nasadil armádu, místní orgány jsou totiž proti takovému množství plastů zcela bezmocné. Ozbrojené složky sice pomohly, problém to však nevyřešilo – nejhorší „plastové přehrady“ jsou sice zničené, ale umělá hmota se v řekách, potocích a kanálech hromadí dál.
Co s tím?
Podle BBC se armáda pokouší lidem vysvětlovat, že plast není nepřítel, ale naopak – může se stát zdrojem peněz. Umělohmotné boxy nebo lahve na vodu se dají od ostatního odpadu snadno oddělit a zpeněžit.
V Bandungu úřady rozjely osvětové akce v ekologických vesničkách, kam mohou místní donést plastový odpad. Ten se tu třídí, pochopitelně manuálně – nejčastěji tuto práci dělají ženy. Čím lépe jsou různé druhy polymerů roztříděné, tím lépe a především za vyšší částky se plast prodává. Úředníci doufají, že se informace o hodnotě umělé hmoty co nejrychleji rozšíří.
Na jediné městské skládce v Bandungu se mezitím začíná pracovat na prvním zařízení na třídění odpadu, takže by se mohlo brzy začít i s recyklací.
