Zimní slunovrat

Tvary, různé suroviny a nespočet druhů jsou nejčastěji dochovanými tradicemi při pečení cukroví. Dospělí i děti si Vánoce bez něj neumí představit. Dříve lidé věřili, že má magickou moc, která ochrání rodinu i obydlí před temnými silami. Na stůl pokládali všechno, co si přáli mít v úrodě následující rok, ať už to bylo pečivo z bílé a žitné mouky, sušené ovoce, houby a ořechy, které měly zajistit plodnost a hojnost. Dnes jsou to vanilkové rohlíčky, linecké, perníčky nebo třeba vosí hnízda, která na vánočním stole nesmí chybět.

„Sto dní šera, mrazu a samoty. Copak jsme stokrát nečetli, co to s lidma dělá?“ spílá náčelník ke členům výpravy v Dobytí severního pólu Divadla Járy Cimrmana. Zimní trudnomyslnost ale nepostihuje jen postavy divadelní hry. Světlo řídí život na celé planetě. Rytmus živých organismů se odvíjí nejen od střídání dne a noci, ale i od ročních období. A právě zimní měsíce, kdy je slunečního svitu nejméně, jsou pro udržení duševní pohody nejnáročnější. Své o tom vědí obyvatelé severských zemí, kteří si proti nedostatku světla často vypěstovali odolnost.

Tradice vánočních koled je pevně zakořeněná snad ve všech českých domácnostech. Ačkoliv se melodické písně během svátků těší přízni posluchačů už celá staletí, jejich historie je ještě mnohem hlubší. Zpívání vánočních koled totiž sahá až do dob starověkého Římského impéria, odkud se ve středověku rozšířily do celé Evropy. „Tichá noc“ nebo „Nesem vám noviny“ se objevily až mnohem později – v 19. století.