Zikmund Lucemburský

Nynější věda nemá jasný důkaz, že ostatky uložené v Čáslavi skutečně patřily husitskému vojevůdci Janu Žižkovi, který zemřel před 600 lety, upozornil Filip Velímský z Archeologického ústavu Akademie věd ČR (AV ČR). Podle něj totiž není možné provést genetické určení Žižky s pomocí jeho potomků.

Životní sen – napsat knihu o Janu Žižkovi – si historik Petr Čornej splnil, navíc jeho rozsáhlé dílo o této postavě dějin se stalo v cenách Magnesia Litera Knihou roku. Podle něho se historická věda posunula o kus dál, než platilo v 19. a první polovině 20. století. Spolu s tím pokročila i naše znalost, především pokud jde o středověkou mentalitu a o způsob tehdejšího myšlení a uvažování. Když se pak husitství a Jan Žižka zasadí do širšího kontextu, objeví se v nových a překvapivých souvislostech, uvedl v Interview ČT24.

V dobovém kontextu šlo spíš o menší střetnutí, přesto se konflikt na Vítkově zapsal mezi nejslavnější bitvy české historie. Na pomoc obléhaným husitům dorazily v kritickou chvíli posily z Prahy. V protiútoku, jehož efekt husité údajně znásobili bojovým „Hrrr na ně!“, byli křižáci zahnáni na útěk. Vítězství, které de facto ukončilo křížovou výpravu, považovali husité za projev boží přízně. A tak se šarvátka o několik dřevěných srubů stala symbolem, který žije v české národní paměti dodnes. Slavná bitva se odehrála přesně před 600 lety, 14. července 1420.

Bitva u Sudoměře nedaleko od Strakonic v roce 1420 byla první větší vítěznou bitvou husitů proti vojákům krále Zikmunda. Stála též na počátku vojenské slávy Jana Žižky z Trocnova, ač v ní nebyl jediným a zřejmě ani hlavním velitelem. Bitva, která se odehrála před rovnými 600 lety – 25. března 1420 – se také zapsala do vojenské historie jako první větší husitské vítězství s použitím vozové hradby. Na místě bitvy byl v roce 1925 postaven památník Jana Žižky.