Tomáš Ježek

Před pětatřiceti lety vrcholila příprava malé privatizace, která byla součástí ekonomických reforem po pádu totality. Umožnila lidem, kteří chtěli podnikat, od státu co nejrychleji získat – v dražbách, jež začaly v lednu 1991 – menší obchody, prodejny nebo restaurace. Rozhodovalo, kdo dá víc. Konečné ceny v aukcích byly v průměru čtyřnásobné než ceny vyvolávací, někdy ale překonaly i dvacetinásobek. Občas zůstávala pachuť, že si je koupili lidé, kteří za totality přišli k velkým penězům (veksláci). Zhruba třicet tisíc menších provozoven stát takto prodával až do roku 1994 a na malé privatizaci vydělal přes třicet miliard korun. Spojena byla hlavně se jménem tehdejšího ministra pro privatizaci Tomáše Ježka.

U mnohých registračních míst ke kupónové privatizaci se objevili agenti takzvaných harvardských fondů. Ti pak mnohde ve velkém skupovali kupónové knížky a prodávali je s podmínkou, že se kupující musí registrovat právě u nich. Ministr Tomáš Ježek v televizi hrozil odebráním licence. Majitel fondů Viktor Kožený, později obviněný z jejich vytunelování, se od těchto praktik distancoval.Vraťte se každý den na chvíli o 30 let zpět a podívejte se, jaké okamžiky přinesl rok 1992.

„Je to hluboká, bezprecedentní sonda do právního a ekonomického myšlení v naší zemi,“ tak charakterizoval český premiér Petr Pithart práci odborníků z ministerstva privatizace na schvalování projektů na odkoupení prvních tří stovek státních podniků.Vraťte se každý den na chvíli o 30 let zpět a podívejte se, jaké okamžiky přinesl rok 1991.