Johana Mravcová

Labutí jezero je asi nejslavnějším baletním titulem všech dob. Křehký romantický balet, který je pro mnohé synonymem této umělecké formy, je lákadlem divadelních scén po celém světě a často i stavebním kamenem repertoáru velkých souborů. Verze choreografa Johna Cranka, jež byla v Národním divadle poprvé uvedena v závěru minulého týdne, ale překvapivě – na rozdíl od jiných Crankových děl – velká očekávání nenaplnila.

Balet Národního divadla ve čtvrtek 11. října uvedl mimořádnou premiéru s názvem Mosty času, a vzdal tak hold Jiřímu Kyliánovi, umělci, který bezesporu patří k největším soudobým choreografům.

Národní divadlo v Praze si jako další premiéru této sezony vybralo jeden z nejstarších dochovaných titulů baletní historie. Pražské nastudování Marné opatrnosti potěší nejen „baletomany“.

V závěru minulého týdne měl premiéru baletní večer Timeless, první velký komponovaný program Baletu Národního divadla této sezony a také první představení pod vedením nového uměleckého šéfa souboru Filipa Barankiewicze. Jak už jeho název napovídá, má se jednat o večer nadčasový. Inscenace legendárních choreografů Georga Balanchina a Glena Tetleyho takové bezesporu jsou, novinka izraelského autora Emanuela Gata se jim ale v tomto ohledu může rovnat jen stěží.

Po loňské premiéře představení Beach Boy(s) představila i letos Losers Cirque Company svou nejnovější inscenaci na festivalu Letní Letná. Nazvali ji Kolaps.