Balet Národního divadla ve čtvrtek 11. října uvedl mimořádnou premiéru s názvem Mosty času, a vzdal tak hold Jiřímu Kyliánovi, umělci, který bezesporu patří k největším soudobým choreografům.
Recenze: Choreografie Jiřího Kyliána odolávají času, naštěstí ne baletu Národního divadla
Pro pražský komponovaný večer byly vybrány čtyři slavné choreografie, které vznikly v mistrových různých tvůrčích obdobích: Žalmová symfonie (1978), Bella Figura (1995), Petite Mort (1991) a Šest tanců (1986) – díla různorodá a nadčasová. Tyto počiny spojuje všechno to, na co jsme u Kyliána zvyklí, tedy vrcholná estetika, maximální muzikalita a v čase proměnlivý, ale přitom vždy na první pohled rozpoznatelný rukopis.
Je zajímavé, že choreografie s názvem Žalmová symfonie na monumentální, hluboce duchovní hudbu Igora Stravinského nebyla v Čechách doposud uvedena. Jiří Kylián sám ji přitom považuje za jedno ze svých nejlepších děl. Je oslavou lidské spirituality, v níž pohyb jako by byl jedno s hudbou. Tanec šestnácti interpretů doprovází nejen orchestr, ale i velký smíšený operní sbor.
Kylián svými kroky a gesty zhmotnil hudební strukturu Stravinského jasné a čitelné partitury a pohrál si s náladou, výrazem a lidskými emocemi. Často se tu mění dynamika, mohutné a explozivní části střídají ztišené, pomalé, až téměř meditativní pasáže. Sóla a taneční duety jsou plné bolesti a utrpení, aby v dalších momentech překypovaly nadějí a láskou, již vyjadřují. V této neoklasice vyniká nádherná práce nohou i dokonalá, procítěná port de bras.
Další choreografie už diváci na českých jevištích vidět mohli. Věřím, že se těžko najde příznivec baletu, který by nemiloval jedno z Kyliánových nejproslulejších děl nazvané Bella Figura. Mysteriózní, mnohovrstevnatá inscenace na hudbu starých mistrů je hrou se světlem, tvary, plasticitou pohybu a symboly.
Kylián - Mosty času
Devět tanečníků a jejich polonahá těla jsou zosobněním křehkého půvabu a harmonie. Rozevláté sytě červené sukně a přítmí, které prozařuje oheň planoucí na scéně, tvoří nádherné, zcela neopakovatelné výtvarné obrazy. Netřeba návod na interpretaci díla, které prý hledá paralelu mezi iluzí a realitou, vlastní výklad si každý divák najde v hloubi svého nitra sám. Fantazii se tu žádné meze nekladou.
Třetí kus v pořadí, choreografie Petite Mort, na hudbu klavírních koncertů Wolfganga Amadea Mozarta, patří již takřka od svého vzniku na počátku devadesátých let mezi Kyliánova nejúspěšnější díla. V prvním obrazu stojí na scéně šestice spoře oblečených mužů se šermířskými kordy a sečnými zbraněmi ostře prořezává ticho, které je obklopuje. Výmluvným způsobem tak tanečníci vymezují prostor a zdá se, že tak definují i vlastní mužství.
S nástupem klavírní hudby se k nim přidávají taneční partnerky a postupně následuje šest duetů. Rafinované taneční divadlo dopodrobna zkoumá vztah mezi mužem a ženou a prolíná se jím všudypřítomný nádech smyslnosti a erotiky. Síla této inscenace tkví především v jednoduchosti a kontrastech.
V závěru představení byla ještě uvedena choreografie Šest tanců – zábavné dílko, které Jiří Kylián vytvořil taktéž na klasickou Mozartovu hudbu. Pro vtipný a rozverný kus se prý tvůrce inspiroval dopisy, které psal hudební skladatel své ženě. Kostýmy interpretů jsou stylizované do 18. století a roztomile bláznivý balet plný delikátního humoru se tančí v parukách a dobovém spodním prádle, muži v kalhotách ke kolenům, ženy v sukních a těsných šněrovačkách. Večer tak končí na veselou notu.
Kylián - Mosty času
Všechny čtyři choreografie Jiří Kylián původně postavil pro Nizozemské taneční divadlo, scénu, která byla po dlouhá léta jeho domovskou, divadlo, pro něž tvořil a jež také po čtvrtstoletí umělecky vedl. Jeho nestárnoucí díla se dotýkají samé esence lidské duše a bytí. Ne každý soubor je ale schopen dostát vysokým nárokům na interpretaci Kyliánových děl.
Na skvělé úrovni musí být kvalita pohybů tanečníků, interpreti nesmějí postrádat silné hudební cítění a na jevišti musí být schopni naplnit také vnitřní rozměr choreografií, v nichž i sebemenší gesto má svůj vlastní význam. Pro taneční umělce je toto komponované představení velkou výzvou. Balet Národního divadla v ní obstál velmi důstojně. Večer k poctě slavného českého rodáka na repertoár první scény navíc patří. Sté výročí vzniku Československé republiky, k němuž byla premiéra uvedena, balet Národíního divadla oslavil s noblesou.