Balet Národního divadla ve čtvrtek 11. října uvedl mimořádnou premiéru s názvem Mosty času, a vzdal tak hold Jiřímu Kyliánovi, umělci, který bezesporu patří k největším soudobým choreografům.
Pro pražský komponovaný večer byly vybrány čtyři slavné choreografie, které vznikly v mistrových různých tvůrčích obdobích: Žalmová symfonie (1978), Bella Figura (1995), Petite Mort (1991) a Šest tanců (1986) – díla různorodá a nadčasová. Tyto počiny spojuje všechno to, na co jsme u Kyliána zvyklí, tedy vrcholná estetika, maximální muzikalita a v čase proměnlivý, ale přitom vždy na první pohled rozpoznatelný rukopis.
Je zajímavé, že choreografie s názvem Žalmová symfonie na monumentální, hluboce duchovní hudbu Igora Stravinského nebyla v Čechách doposud uvedena. Jiří Kylián sám ji přitom považuje za jedno ze svých nejlepších děl. Je oslavou lidské spirituality, v níž pohyb jako by byl jedno s hudbou. Tanec šestnácti interpretů doprovází nejen orchestr, ale i velký smíšený operní sbor.
Kylián svými kroky a gesty zhmotnil hudební strukturu Stravinského jasné a čitelné partitury a pohrál si s náladou, výrazem a lidskými emocemi. Často se tu mění dynamika, mohutné a explozivní části střídají ztišené, pomalé, až téměř meditativní pasáže. Sóla a taneční duety jsou plné bolesti a utrpení, aby v dalších momentech překypovaly nadějí a láskou, již vyjadřují. V této neoklasice vyniká nádherná práce nohou i dokonalá, procítěná port de bras.
Další choreografie už diváci na českých jevištích vidět mohli. Věřím, že se těžko najde příznivec baletu, který by nemiloval jedno z Kyliánových nejproslulejších děl nazvané Bella Figura. Mysteriózní, mnohovrstevnatá inscenace na hudbu starých mistrů je hrou se světlem, tvary, plasticitou pohybu a symboly.
Devět tanečníků a jejich polonahá těla jsou zosobněním křehkého půvabu a harmonie. Rozevláté sytě červené sukně a přítmí, které prozařuje oheň planoucí na scéně, tvoří nádherné, zcela neopakovatelné výtvarné obrazy. Netřeba návod na interpretaci díla, které prý hledá paralelu mezi iluzí a realitou, vlastní výklad si každý divák najde v hloubi svého nitra sám. Fantazii se tu žádné meze nekladou.
Třetí kus v pořadí, choreografie Petite Mort, na hudbu klavírních koncertů Wolfganga Amadea Mozarta, patří již takřka od svého vzniku na počátku devadesátých let mezi Kyliánova nejúspěšnější díla. V prvním obrazu stojí na scéně šestice spoře oblečených mužů se šermířskými kordy a sečnými zbraněmi ostře prořezává ticho, které je obklopuje. Výmluvným způsobem tak tanečníci vymezují prostor a zdá se, že tak definují i vlastní mužství.
S nástupem klavírní hudby se k nim přidávají taneční partnerky a postupně následuje šest duetů. Rafinované taneční divadlo dopodrobna zkoumá vztah mezi mužem a ženou a prolíná se jím všudypřítomný nádech smyslnosti a erotiky. Síla této inscenace tkví především v jednoduchosti a kontrastech.
V závěru představení byla ještě uvedena choreografie Šest tanců – zábavné dílko, které Jiří Kylián vytvořil taktéž na klasickou Mozartovu hudbu. Pro vtipný a rozverný kus se prý tvůrce inspiroval dopisy, které psal hudební skladatel své ženě. Kostýmy interpretů jsou stylizované do 18. století a roztomile bláznivý balet plný delikátního humoru se tančí v parukách a dobovém spodním prádle, muži v kalhotách ke kolenům, ženy v sukních a těsných šněrovačkách. Večer tak končí na veselou notu.
Všechny čtyři choreografie Jiří Kylián původně postavil pro Nizozemské taneční divadlo, scénu, která byla po dlouhá léta jeho domovskou, divadlo, pro něž tvořil a jež také po čtvrtstoletí umělecky vedl. Jeho nestárnoucí díla se dotýkají samé esence lidské duše a bytí. Ne každý soubor je ale schopen dostát vysokým nárokům na interpretaci Kyliánových děl.
Na skvělé úrovni musí být kvalita pohybů tanečníků, interpreti nesmějí postrádat silné hudební cítění a na jevišti musí být schopni naplnit také vnitřní rozměr choreografií, v nichž i sebemenší gesto má svůj vlastní význam. Pro taneční umělce je toto komponované představení velkou výzvou. Balet Národního divadla v ní obstál velmi důstojně. Večer k poctě slavného českého rodáka na repertoár první scény navíc patří. Sté výročí vzniku Československé republiky, k němuž byla premiéra uvedena, balet Národíního divadla oslavil s noblesou.
