Charta 77 strana 5 z 5

Na scéně Národního divadla se kolegové, přátelé i široká veřejnost v pondělí rozloučili s herečkou a chartistkou Vlastou Chramostovou, která zesnula 6. října. Na závěrečnou cestu ji vyprovodil dlouhotrvající poslední aplaus.

„Dokázala se vyrovnat se svým pochybením zcela poctivě a odčinit ho,“ oceňuje na Vlastě Chramostové Daniel Kroupa, politolog, filozof, chartista a posametový politik. Za spolupráci s komunistickou Státní bezpečností (StB) zesnulou herečku, s níž se potkal ještě jako disident, neodsuzuje. Naopak za její protirežimní postoj a statečnost s ním spojenou si ji váží.

V neděli zemřela Vlasta Chramostová. Zavzpomínejte na tuto herečku díky pořadům a snímkům z archivu České televize. Od jednoho z posledních televizních filmů, v němž hrála, než na téměř dvacet let dostala zákaz natáčení, až po humorné vzpomínání na neveselé časy v pořadu Uvolněte se, prosím.

Zasloužilá umělkyně, která nemohla vystupovat, signatářka Charty 77, jež podepsala spolupráci s komunistickou Státní bezpečností. Paradoxní život herečky Vlasty Chramostové skončil v neděli ve věku 92 let, potvrdil mluvčí Národního divadla Tomáš Staněk. Její slibnou kariéru dočasně zastavil zákaz vystupování kvůli její angažovanosti v roce 1968. Až do revoluce působila v disentu, poté se mohla vrátit na divadelní prkna. V roce 2015 byla uvedena do Síně slávy Národního divadla. Právě tam v pondělí 14. října v 11:00 proběhne poslední rozloučení s herečkou.

Bývalého příslušníka komunistické Státní bezpečnosti (StB) Václava Novotného ve čtvrtek Obvodní soud pro Prahu 4 zprostil obžaloby ze šikany dvou signatářek Charty 77. Podle státního zástupce se Novotný podílel na odebrání invalidního důchodu obou žen v rámci akce StB s krycím názvem Prevence. Verdikt není pravomocný a žalobce si ponechal lhůtu pro případné odvolání. Novotný čtvrteční jednání a rozhodnutí nechtěl komentovat.

Jeden ze symbolů sametové revoluce. Čtenáři si je mezi sebou přepisovali a množili sami. Z 350 kusů měsíčně se tak náklad dostal až na deset tisíc. První zkušební číslo samizdatového měsíčníku Lidové noviny vyšlo 11. září 1987. Kdo a proč je založil? A jakou roli sehrály v celém revolučním roce? Další díl seriálu Mediální revoluce pořadu Newsroom ČT24.

Česko si v těchto dnech připomíná dva tragické srpny 1968 a 1969. Před 51 lety začala okupace vojsky Varšavské smlouvy pod vedením Sovětského svazu. O rok později už československý komunistický režim brutálně zakročil proti vlastním lidem, kteří se sešli na demonstracích k výročí invaze. O roli reformních komunistů a demoralizaci národa v pořadu Události, komentáře debatovali bývalý emigrant a ministr zahraničí Jan Kavan a někdejší disident a ředitel BIS Stanislav Devátý.

Údajnou šikanou signatářek Charty 77 se po více než čtyřiceti letech bude zabývat soud. Stane před ním někdejší příslušník Státní bezpečnosti (StB) Václav Novotný. Podle obžaloby zařídil v rámci tajné akce StB „Prevence“ odebrání invalidního důchodu dvěma chartistkám. Novotný obžalobu odmítá.

Před 30 lety byl pražský Palác kultury plný lidových milicionářů a příslušníků SNB. V projevech zaznívala ostrá kritika signatářů petice Několik vět, komunisté navíc spustili propagandu, ve které chartisty a další opoziční skupiny označovali za teroristy i fašisty.

Výbor z rozhovorů Václav Havel: Má to smysl, jež vznikly v letech 1964 až 1989, přibližuje slavného dramatika a politika z různých úhlů, všechny však spojuje jediné: Havlova snaha po maximálně přímé a výstižné odpovědi. Bez jakéhokoli uhýbání.

První polovina roku 1989 v Československu se nesla ve znamení sílící aktivity opozice, která postupně pronikala i mimo oblast disentu. Jednou z klíčových událostí té doby byl vznik petice, pod kterou se masově podepisovali představitelé kultury i dělníci. Text Několika vět byl poprvé zveřejněn 22. června v tehdy ilegálních Lidových novinách. Přesně o týden později manifest zazněl na rozhlasové stanici Svobodná Evropa. Petici pak postupně podepsalo na 40 tisíc lidí.

V novém vydání vychází humoristická kniha Ten žena a ta muž. Spisovatel Pavel Kohout ji psal v době normalizace, kdy jeho a další disidenty šikanovala státní moc. Román vychází s výraznými ilustracemi Pavla Růta.

Prezident Miloš Zeman opět navrhl na členku Rady Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR) spisovatelku Lenku Procházkovou. Senátoři již v minulosti Procházkovou schválit odmítli. Místo radního, kterého nominuje prezident, je přes dva roky neobsazeno. Senát nedávno Zemana vyzval, aby s nominací neotálel.

Cenzura korespondence, postavení politických vězňů nebo ideologie za mřížemi – nová studie Ústavu pro studium totalitních režimů se zaměřuje na vězeňství v době normalizace. Projekt nabízí pohled pamětníků, historiků, ale i psychologů.

Někdejší československý disident, slovenský politolog a filozof Miroslav Kusý zemřel na selhání srdce ve věku 87 let. Oznámil to server Denník N s tím, že zprávu o úmrtí potvrdila Kusého manželka Jolana. Kusý se v únoru 1977 stal v pořadí třetím slovenským signatářem Charty 77.

Že našel čin Jana Palacha z ledna 1969 ohlas až po dvaceti letech, není s podivem. Teprve tehdy nazrála situace nejen v Československu, ale také v celé Evropě. Je o tom přesvědčena účastnice Palachova týdne, chartistka a herečka Bára Štěpánová. Odmítla však, že by Palachův týden byl prvním dějstvím procesu, který vedl k 17. listopadu. Jak připomněla, velké demonstrace probíhaly již od podzimu 1988. O Palachově týdnu hovořila Bára Štěpánová v Interview ČT24.

Třetí lednový týden roku 1989 otřásl komunistickým režimem v Československu. Násilné potlačení pietní akce, která měla připomenout 20. výročí úmrtí Jana Palacha, totiž vyústilo v sérii protirežimních demonstrací. Zapojily se do nich tisíce lidí, a protože trvaly sedm dní, dostaly označení Palachův týden. Síla protestů překvapila nejen vládnoucí komunisty, ale i opozici. Události předznamenaly pád režimu v listopadu 1989.

V nedožitých devadesáti letech zemřel teolog, evangelický farář a básník Milan Balabán. Zprávu potvrdila Evangelická teologická fakulta Univerzity Karlovy. Balabán patřil mezi nejvýznamnější české křesťanské myslitele, od padesátých let byl členem skupiny Nová orientace, která usilovala o reformu poměrů v Československu, později podepsal Chartu 77.

Růžena Vacková patřila mezi několik málo pedagogů Karlovy univerzity, kteří doprovodili vysokoškolské studenty během protestního pochodu na Pražský hrad v únoru 1948. Komunisté ji odsoudili na 22 let, za mřížemi si odseděla 16 roků. I tak se ale dál angažovala v protirežimních aktivitách. Růžena Vacková byla jednou z nejdéle vězněných žen, dnes ale není tak známá. I proto se v pátek večer koná mše na její počest v katedrále sv. Víta.

Nadace Charty 77 patří nyní k největším v České republice. Vznikla před čtyřiceti lety ve Stockholmu a hlavním cílem bylo finančně pomáhat disidentům v socialistickém Československu a jejich rodinám. Iniciovala i vznik několika cen a kromě toho pořídila vůbec první Leksellův gama nůž v postkomunistických zemích.

Člověk sice pochází z přírody, zakuklil se ale do technické civilizace. V Událostech, komentářích to prohlásil undergroundový písničkář a někdejší signatář Charty 77 Karel „Charlie“ Soukup, který už několik dekád žije jako poustevník v australské buši. Rozhovor s ním vedl Teodor Marjanovič.

Národní archiv získal dokumenty o podpoře, které se Chartě 77 dostalo z Norska a Dánska. Čeští badatelé tak nově mohou zkoumat korespondenci disidentů, záznamy o protestech proti represím nebo zprávy v severských médiích. V archivu je i norské vydání básní Jaroslava Seiferta, které bylo propašováno do Prahy, aby je nobelista mohl podepsat.

Jediné existující televizní nahrávky s filozofem Janem Patočkou získal po několikaletém úsilí jeho pražský archiv. Českým akademikům při tom výrazně pomohl i francouzský stát. Slavnostní předání archivních záznamů, na kterých Patočka vysvětluje smysl Charty 77, se uskutečnilo v úterý večer na francouzské ambasádě v Praze.

Co bezprostředně vedlo ke vzniku Charty 77 a ovlivnilo její podobu i signatáře? Prvních 100 dnů Charty 77 mapuje stejnojmenná publikace historiků Petra Blažka a Radka Schovánka. Historická koláž je průvodcem začátkem iniciativy, která přerostla v protikomunistickou opozici v Československu.