Charta 77 strana 5 z 5

Údajnou šikanou signatářek Charty 77 se po více než čtyřiceti letech bude zabývat soud. Stane před ním někdejší příslušník Státní bezpečnosti (StB) Václav Novotný. Podle obžaloby zařídil v rámci tajné akce StB „Prevence“ odebrání invalidního důchodu dvěma chartistkám. Novotný obžalobu odmítá.

Před 30 lety byl pražský Palác kultury plný lidových milicionářů a příslušníků SNB. V projevech zaznívala ostrá kritika signatářů petice Několik vět, komunisté navíc spustili propagandu, ve které chartisty a další opoziční skupiny označovali za teroristy i fašisty.

Výbor z rozhovorů Václav Havel: Má to smysl, jež vznikly v letech 1964 až 1989, přibližuje slavného dramatika a politika z různých úhlů, všechny však spojuje jediné: Havlova snaha po maximálně přímé a výstižné odpovědi. Bez jakéhokoli uhýbání.

První polovina roku 1989 v Československu se nesla ve znamení sílící aktivity opozice, která postupně pronikala i mimo oblast disentu. Jednou z klíčových událostí té doby byl vznik petice, pod kterou se masově podepisovali představitelé kultury i dělníci. Text Několika vět byl poprvé zveřejněn 22. června v tehdy ilegálních Lidových novinách. Přesně o týden později manifest zazněl na rozhlasové stanici Svobodná Evropa. Petici pak postupně podepsalo na 40 tisíc lidí.

V novém vydání vychází humoristická kniha Ten žena a ta muž. Spisovatel Pavel Kohout ji psal v době normalizace, kdy jeho a další disidenty šikanovala státní moc. Román vychází s výraznými ilustracemi Pavla Růta.

Prezident Miloš Zeman opět navrhl na členku Rady Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR) spisovatelku Lenku Procházkovou. Senátoři již v minulosti Procházkovou schválit odmítli. Místo radního, kterého nominuje prezident, je přes dva roky neobsazeno. Senát nedávno Zemana vyzval, aby s nominací neotálel.

Cenzura korespondence, postavení politických vězňů nebo ideologie za mřížemi – nová studie Ústavu pro studium totalitních režimů se zaměřuje na vězeňství v době normalizace. Projekt nabízí pohled pamětníků, historiků, ale i psychologů.

Někdejší československý disident, slovenský politolog a filozof Miroslav Kusý zemřel na selhání srdce ve věku 87 let. Oznámil to server Denník N s tím, že zprávu o úmrtí potvrdila Kusého manželka Jolana. Kusý se v únoru 1977 stal v pořadí třetím slovenským signatářem Charty 77.

Že našel čin Jana Palacha z ledna 1969 ohlas až po dvaceti letech, není s podivem. Teprve tehdy nazrála situace nejen v Československu, ale také v celé Evropě. Je o tom přesvědčena účastnice Palachova týdne, chartistka a herečka Bára Štěpánová. Odmítla však, že by Palachův týden byl prvním dějstvím procesu, který vedl k 17. listopadu. Jak připomněla, velké demonstrace probíhaly již od podzimu 1988. O Palachově týdnu hovořila Bára Štěpánová v Interview ČT24.

Třetí lednový týden roku 1989 otřásl komunistickým režimem v Československu. Násilné potlačení pietní akce, která měla připomenout 20. výročí úmrtí Jana Palacha, totiž vyústilo v sérii protirežimních demonstrací. Zapojily se do nich tisíce lidí, a protože trvaly sedm dní, dostaly označení Palachův týden. Síla protestů překvapila nejen vládnoucí komunisty, ale i opozici. Události předznamenaly pád režimu v listopadu 1989.

V nedožitých devadesáti letech zemřel teolog, evangelický farář a básník Milan Balabán. Zprávu potvrdila Evangelická teologická fakulta Univerzity Karlovy. Balabán patřil mezi nejvýznamnější české křesťanské myslitele, od padesátých let byl členem skupiny Nová orientace, která usilovala o reformu poměrů v Československu, později podepsal Chartu 77.

Růžena Vacková patřila mezi několik málo pedagogů Karlovy univerzity, kteří doprovodili vysokoškolské studenty během protestního pochodu na Pražský hrad v únoru 1948. Komunisté ji odsoudili na 22 let, za mřížemi si odseděla 16 roků. I tak se ale dál angažovala v protirežimních aktivitách. Růžena Vacková byla jednou z nejdéle vězněných žen, dnes ale není tak známá. I proto se v pátek večer koná mše na její počest v katedrále sv. Víta.

Nadace Charty 77 patří nyní k největším v České republice. Vznikla před čtyřiceti lety ve Stockholmu a hlavním cílem bylo finančně pomáhat disidentům v socialistickém Československu a jejich rodinám. Iniciovala i vznik několika cen a kromě toho pořídila vůbec první Leksellův gama nůž v postkomunistických zemích.

Člověk sice pochází z přírody, zakuklil se ale do technické civilizace. V Událostech, komentářích to prohlásil undergroundový písničkář a někdejší signatář Charty 77 Karel „Charlie“ Soukup, který už několik dekád žije jako poustevník v australské buši. Rozhovor s ním vedl Teodor Marjanovič.

Národní archiv získal dokumenty o podpoře, které se Chartě 77 dostalo z Norska a Dánska. Čeští badatelé tak nově mohou zkoumat korespondenci disidentů, záznamy o protestech proti represím nebo zprávy v severských médiích. V archivu je i norské vydání básní Jaroslava Seiferta, které bylo propašováno do Prahy, aby je nobelista mohl podepsat.

Jediné existující televizní nahrávky s filozofem Janem Patočkou získal po několikaletém úsilí jeho pražský archiv. Českým akademikům při tom výrazně pomohl i francouzský stát. Slavnostní předání archivních záznamů, na kterých Patočka vysvětluje smysl Charty 77, se uskutečnilo v úterý večer na francouzské ambasádě v Praze.

Co bezprostředně vedlo ke vzniku Charty 77 a ovlivnilo její podobu i signatáře? Prvních 100 dnů Charty 77 mapuje stejnojmenná publikace historiků Petra Blažka a Radka Schovánka. Historická koláž je průvodcem začátkem iniciativy, která přerostla v protikomunistickou opozici v Československu.

Poslech nonkonformní hudby, čtení nepovolených textů nebo třeba odsloužení mše v umělém mezinárodním jazyce esperanto mohlo za komunistického režimu znamenat dlouhé měsíce nebo i roky za mřížemi. Kritiku či jen dotaz na postup státního úřadu zase soudy trestaly coby pomluvu nebo útok na státní orgán. Odhalováním podobných případů porušování práv občanů se zabýval Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS). Vznikl přesně před 40 lety, 27. dubna 1978.

Před čtyřiceti lety vznikl Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS), který pomáhal především těm odpůrcům komunistického režimu, kteří nepatřili mezi prominentní disidenty. Osudy zakladatelů výboru i jejich soudní proces, který byl nejmasovější pomstou normalizačního režimu proti těm, kteří s ním nesouhlasili, připomene nový dokument režisérky Olgy Sommerové, která byla hostem pořadu Události v kultuře. Snímek se představí v úterý od 20:55 na ČT2.

Ústav pro studium totalitních režimů (ÚSTR) zprovoznil aplikaci HistoryLab, která využívá možností digitálního prostředí k lepší orientaci v novodobých dějinách. Aplikace je určena učitelům i žákům. Ti s její pomocí můžou porovnat třeba dokument 2000 slov s prohlášením Charty 77. Žáci tam naleznou i dobové fotografie, které ilustrují látku probíranou v dějepisu.

Osvědčení pro účastníky odboje a odporu proti komunismu v pondělí obdrželi v Praze bratři Wonkovi a dalších dvaatřicet lidí. Pavel Wonka, označovaný za posledního politického vězně komunistického režimu v Československu, který zemřel ve vězení, byl oceněn in memoriam.

V Moskvě začala výstava věnovaná Chartě 77, která chce návštěvníkům přiblížit vznik, činnost i přední signatáře. V době vzniku totiž vědělo o této iniciativě jen pár ruských disidentů, protože existenci dokumentu sovětský režim tajil. Současná výstava je jednou z akcí věnovaných 100. výročí vzniku Československa.

„Kapela“ není jenom hudební formace, ale také název celostátní akce komunistické tajné policie, která v polovině sedmdesátých let zahájila tažení proti nonkonformním příznivcům undergroundové hudební scény. Okolnosti kampaně, jež vyvrcholila soudem s Plastic People of the Universe a v důsledku dala vzniknout i Chartě 77, přibližuje nová kniha historika Ladislava Kudrny a disidenta Františka Stárka.

Před 25 lety ukončila činnost Charta 77. Disidentské hnutí ve svém závěrečném prohlášení konstatovalo, že dohrálo svou historickou úlohu. Prohlášení Charty 77 byl dokument, v němž odvážní občané Československa vyzývali komunistický režim k dodržování lidských práv ve své zemi. To se podle publicistky a překladatelky Petrušky Šustrové podařilo po listopadu 1989 naplnit.