Charta 77 strana 4 z 5

Bývalá ministryně spravedlnosti a nynější vládní zmocněnkyně pro lidská práva Helena Válková (ANO) v Událostech, komentářích řekla, že při setkání s prezidentem Milošem Zemanem odmítne kandidaturu na post veřejné ochránkyně práv. Prohlášení učinila v průběhu diskuse s bývalým disidentem Jiřím Gruntorádem.

Postavení bývalých komunistických lídrů před soud by i po třiceti letech mohlo navrátit spravedlnost, domnívá se bývalá ředitelka Platformy evropské paměti a svědomí Neela Winkelmannová. Podle někdejšího poslance a disidenta Zdeňka Jičínského ale proces žádnou očistnou funkci pro společnost mít nebude. Oba byli hosty středečních Událostí, komentářů.

Když se po 17. listopadu 1989 začal hroutit totalitní režim, seděl Josef Römer ve vězení ve Valdicích. Dostal se tam, aniž by cokoliv provedl. Komunistické soudy ho odsoudily na 13 let kvůli tomu, že si chodil půjčovat knihy na americkou ambasádu a na odborové schůzi odmítl odsoudit Chartu 77. Zapomenutému případu politické perzekuce komunistického režimu se věnoval Miroslav Petráček v pořadu Reportéři ČT.

Ocenění za hájení svobody, demokracie a lidských práv, která uděluje Ústav pro studium totalitních režimů (ÚSTR), letos získalo pět osobností. Ceny obdrželi ruský novinář Vladimir Kara-Murza, romský aktivista Čeněk Růžička, účastník odboje proti nacismu i komunismu František Wiendl, bývalá disidentka Miloslava Števichová a jezuita Richard Čemus.

„Já jsem dlouho nevěřil, že se systém zlomí,“ hodnotil situaci v Československu během roku 1989 biskup Václav Malý v pořadu Interview ČT24. Palachova týdne či srpnové připomínky okupace v roce 1968 se účastnilo stále jen několik tisíc lidí, připomněl bývalý disident. Už bylo jasné, že to praská, ale kdy se tak opravdu stane, nemohl nikdo předvídat, uvedl. „Musím se usmívat těm kvaziprorokům, kteří říkají, že už to všechno bylo dávno jasné. Úplně jasné to nebylo.“

Byli to studenti, kteří po zásahu na Národní třídě 17. listopadu 1989 vyhlásili stávku a postavili se proti komunistické straně. V pořadu Interview ČT24 to zdůraznil bývalý studentský vůdce a politik Martin Mejstřík. Zároveň kritizuje ty, kteří násilí na studentské demonstraci bagatelizují. „To opravdu nebyl žádný samet,“ říká. „A my jsme nechtěli žádný samet,“ dodává s tím, že komunistická strana měla být zakázána.

Jednou z nezapomenutelných tváří, nebo také hlasů sametové revoluce, je Marta Kubišová. Té vadí, že se v současnosti objevují tendence snižovat zásluhy demonstrací na pádu režimu a nechápe lidi, kterým se po starých časech stýská. „Řekla bych jim, že asi tehdy žili šťastný život, tak ať ho žijí dál, vždyť je nikdo za nohy a za ruce netahá,“ řekla v Interview ČT24 signatářka a mluvčí Charty 77.

30. výročí 17. listopadu víří spolu s oslavami i téma samotné společenské změny. Sametová revoluce byla před 30 lety bránou, kterou Československo vstoupilo do demokratického světa. Přesto se najdou lidé, kteří její význam podceňují nebo dokonce zkreslují a pomocí řetězových e-mailů, sociálních sítí či dezinformačních webů šíří bludy o revoluci a o jejích tvářích, o Chartě 77, nebo o životě v totalitě. Tématu se věnovaly redaktorky pořadu 168 hodin Kristina Ciroková a Jana Gerleová.

V Německu v sobotu vrcholí oslavy třicátého výročí pádu Berlínské zdi. Pokusy o překonání provázely bariéru po celou dobu její víc než osmadvacetileté existence. Nejméně 140 z nich skončilo tragicky. O to neuvěřitelněji dnes znějí příběhy těch, kteří to dokázali. Je mezi nimi i muž, kterému se zdařil útěk přes Československo.

Vzdor proti komunistickému režimu se skrývá v nejrůznějších příbězích. Od vcelku běžných sabotáží a letargie v zaměstnání po otevřený odpor. A právě příběhy těch, kteří se nesehnuli před zlovůlí komunistického zřízení, ale otevřeně se mu postavili, každoročně oceňuje ceremoniál nazvaný Příběhy bezpráví. Ve čtvrtek si v pražské Lucerně převzala cenu také někdejší učitelka na gymnáziu Jiřina Čechová.

Události listopadu 1989 jsou druhou nejpříznivěji hodnocenou událostí české historie za posledních sto let. Nepatrně lépe Češi hodnotí jen období první republiky, vyplývá z výsledků průzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění (CVVM). Čím starší respondenti byli, tím více se k sametové revoluci stavěli negativně. Slováci jsou k minulosti skeptičtější, optimisticky se ale koukají do budoucna.

Během čtyřiceti let vlády komunistů vycházela v zahraničí řada česky psaných časopisů. Do Československa se ale musely dovážet ilegálně. Některé články přitom cestovaly přes střežené hranice hned dvakrát – zahraniční časopisy totiž vydávaly i příspěvky autorů, kteří do exilu neodešli. Jak složitá byla jejich cesta? Exilové časopisy jsou dalším tématem seriálu Mediální revoluce, který vysílá pořad Newsroom ČT24, tentokrát mimořádně v pondělí ve 21:30.

Volební období ombudsmanky Anny Šabatové se chýlí ke konci. V Interview ČT24 řekla veřejná ochránkyně práv, že se během jejího působení podařilo zvýšit povědomí o tom, k čemu vlastně ombudsman je – přichází totiž čím dál více opodstatněných podnětů. Přesto připustila, že některé věci se zatím nedaří, například zjednodušit stavební řízení a také přinutit stavební úřady, aby postupovaly podle zákonů proti černým stavbám. V posledních letech se úřad ombudsmanky stále vážněji potýká také s nenávistí na internetu.

Helenu Medkovou vychovávali rodiče v duchu ideálů první republiky. Bylo jí dvaadvacet let, když přišel srpen 1968. O deset let později emigrovala a ve Vídni se vdala za publicistu a signatáře Charty 77 Ivana Medka. „Můj muž čekal na svobodu od roku 1948 a dělal pro ni všechno, celý život. Věděli jsme, že to jednou skončí, ale že se toho dožijeme a vrátíme se domů, jsme nevěděli,“ vzpomíná na rok 1989.

Chtěli pravdivě a svobodně informovat o revolučním dění v Československu – Nezávislé tiskové středisko. Ivan Lamper, Jan Ruml nebo třeba Petruška Šustrová a další známá jména z disentu dohromady vytvořili redakci, která psala svobodné zprávy – Informační servis. První číslo vyšlo 20. listopadu 1989. „Vznikalo to samozřejmě na koleni, první dvě vydání vyšla napůl samizdatově,“ říká tehdejší redaktor Jaroslav Spurný. Další díl seriálu Mediální revoluce pořadu Newsroom ČT24.

Soud začal řešit kauzu bývalých příslušníků StB, kteří podle obžaloby za minulého režimu donutili k emigraci rodinu Hyblerových. Byla to součást akce Asanace, která měla vybrané signatáře Charty 77 výhrůžkami i násilím přimět, aby opustili republiku. Milan Kopinec a Vladimír Novotný však před soudem odmítli, že by donutili vytrvalou šikanou rodinu Hyblerových k vystěhování do zahraničí. Jejich nadřízený a spoluobžalovaný Karel Vykypěl se z jednání u Obvodního soudu pro Prahu 1 omluvil. Trojice čelí obžalobě ze zneužití pravomoci úřední osoby.

Bývalý příslušník komunistické Státní bezpečnosti (StB) Václav Novotný opět stane před soudem. Obvodní soud pro Prahu 4 ho v září zprostil obžaloby z údajné šikany dvou signatářek Charty 77. Žalobce ale s rozhodnutím nesouhlasí a podal proti němu odvolání. Česká televize to zjistila z justiční databáze. Podle státního zástupce se Novotný podílel na odebrání invalidního důchodu obou žen při akci StB s krycím názvem Prevence.

Na scéně Národního divadla se kolegové, přátelé i široká veřejnost v pondělí rozloučili s herečkou a chartistkou Vlastou Chramostovou, která zesnula 6. října. Na závěrečnou cestu ji vyprovodil dlouhotrvající poslední aplaus.

„Dokázala se vyrovnat se svým pochybením zcela poctivě a odčinit ho,“ oceňuje na Vlastě Chramostové Daniel Kroupa, politolog, filozof, chartista a posametový politik. Za spolupráci s komunistickou Státní bezpečností (StB) zesnulou herečku, s níž se potkal ještě jako disident, neodsuzuje. Naopak za její protirežimní postoj a statečnost s ním spojenou si ji váží.

V neděli zemřela Vlasta Chramostová. Zavzpomínejte na tuto herečku díky pořadům a snímkům z archivu České televize. Od jednoho z posledních televizních filmů, v němž hrála, než na téměř dvacet let dostala zákaz natáčení, až po humorné vzpomínání na neveselé časy v pořadu Uvolněte se, prosím.

Zasloužilá umělkyně, která nemohla vystupovat, signatářka Charty 77, jež podepsala spolupráci s komunistickou Státní bezpečností. Paradoxní život herečky Vlasty Chramostové skončil v neděli ve věku 92 let, potvrdil mluvčí Národního divadla Tomáš Staněk. Její slibnou kariéru dočasně zastavil zákaz vystupování kvůli její angažovanosti v roce 1968. Až do revoluce působila v disentu, poté se mohla vrátit na divadelní prkna. V roce 2015 byla uvedena do Síně slávy Národního divadla. Právě tam v pondělí 14. října v 11:00 proběhne poslední rozloučení s herečkou.

Bývalého příslušníka komunistické Státní bezpečnosti (StB) Václava Novotného ve čtvrtek Obvodní soud pro Prahu 4 zprostil obžaloby ze šikany dvou signatářek Charty 77. Podle státního zástupce se Novotný podílel na odebrání invalidního důchodu obou žen v rámci akce StB s krycím názvem Prevence. Verdikt není pravomocný a žalobce si ponechal lhůtu pro případné odvolání. Novotný čtvrteční jednání a rozhodnutí nechtěl komentovat.

Jeden ze symbolů sametové revoluce. Čtenáři si je mezi sebou přepisovali a množili sami. Z 350 kusů měsíčně se tak náklad dostal až na deset tisíc. První zkušební číslo samizdatového měsíčníku Lidové noviny vyšlo 11. září 1987. Kdo a proč je založil? A jakou roli sehrály v celém revolučním roce? Další díl seriálu Mediální revoluce pořadu Newsroom ČT24.

Česko si v těchto dnech připomíná dva tragické srpny 1968 a 1969. Před 51 lety začala okupace vojsky Varšavské smlouvy pod vedením Sovětského svazu. O rok později už československý komunistický režim brutálně zakročil proti vlastním lidem, kteří se sešli na demonstracích k výročí invaze. O roli reformních komunistů a demoralizaci národa v pořadu Události, komentáře debatovali bývalý emigrant a ministr zahraničí Jan Kavan a někdejší disident a ředitel BIS Stanislav Devátý.