„Já jsem dlouho nevěřil, že se systém zlomí,“ hodnotil situaci v Československu během roku 1989 biskup Václav Malý v pořadu Interview ČT24. Palachova týdne či srpnové připomínky okupace v roce 1968 se účastnilo stále jen několik tisíc lidí, připomněl bývalý disident. Už bylo jasné, že to praská, ale kdy se tak opravdu stane, nemohl nikdo předvídat, uvedl. „Musím se usmívat těm kvaziprorokům, kteří říkají, že už to všechno bylo dávno jasné. Úplně jasné to nebylo.“
Dlouho jsem nevěřil, že se systém v roce 1989 zlomí, vzpomíná biskup Václav Malý
27 minut
Biskup Václav Malý v Interview ČT24
Biskup uvedl, že ve srovnání s ostatními státy socialistického tábora byla v tehdejším Československu poměrně dobrá ekonomická úroveň a lidé si zvykli na pohodlí. Poslouchali Hlas Ameriky a Svobodnou Evropu, vysmívali se, ale volili mlčení.
„Jistá opatrnost je charakterem našeho národa, ale zase bych to nechtěl přeceňovat, protože se vždycky našli lidé, kteří ukazovali cestu dopředu, kteří měli statečnou náturu,“ zdůraznil. Tento přístup Čechů je podle něho ovlivněn rozpolceností českého národa po husitských válkách, dobou pobělohorskou i postavením uprostřed Evropy, v sousedství velkého Německa. Bylo nutno si podle Malého udržet svébytnost a to nebylo vždy snadné, doplnil.
On sám změnu v tehdejším Československu očekával, ale nespojoval si ji s konkrétním datem, protože by to podvazovalo jeho činnost, pokud by změna nepřišla. „Nečekal jsem, že se to k určitém datu změní, a to mi dávalo vnitřní sílu,“ zdůraznil. Doplnil, že například když podepisoval Chartu 77, byl připraven, že celý život prožije v ústrcích. Odmítl však, že by šlo o fanatismus nebo zatvrzelost.
Václav Malý
Biskup zdůraznil, že je třeba mít vnitřní svobodu. Je důležité žádat vnější svobodu, ta je podle Malého důležitá, ale měla by být vyplněna právě vnitřní svobodou člověka a jistou nadějí. „Když jdeme za pravdou, tak je to velmi podstatné pro smysl lidského života.“
Strach, loajalita navenek, ale rovná páteř
Malý připomněl, že před rokem 1989 společnost hodně svíral strach. Mnoho tehdejších spoluobčanů systému nevěřilo, ale předstíralo, že ho podporují. Chodili k volbám, které žádnými volbami nebyly, chodili na první máje. „Nejsem soudcem, jen konstatuji. Bylo mnoho slušných lidí, kteří jako by navenek byli loajální, ale dělali velmi užitečnou práci. Ať už vědeckou či při rozšiřování samizdatu. Zachovali si rovnou páteř.“
Dodal, že nikdy nerozděloval společnost na chartisty a ty ostatní, a vždy viděl konkrétní lidi, se kterými udržoval styk a nalézal tak neočekávaná přátelství.
Zmínil také, že koncem 80. let minulého století už dávali katolíci veřejně najevo nesouhlas. „Neschovávali se za dav. Kardinál (František) Tomášek, tehdejší pražský arcibiskup, se stal nepsanou hlavou katolické církve nejen v České republice, ale i na Slovensku.“
Podle Malého bylo důležité, že Tomášek podpořil i nezávislá hnutí, když řekl, že jsou důležitá nejen náboženská práva, ale lidská práva jako taková. „To byl důležitý posun,“ řekl biskup s tím, že katolíci dávali najevo svoji nespokojenost i při poutích, které byly v podstatě jediné oficiální možnosti, jak se lidé mohli veřejně setkat. „Postupně došlo k lepšímu prolínání mezi společností a katolickou církví.“
Havla si velmi vážím
Malý v pořadu rovněž podtrhl, že si velmi váží disidenta a prvního polistopadového prezidenta Václava Havla. „Velmi mě mrzí, jak je dnes pomlouván, jak je umenšován jeho postoj, jeho cesta. Myslím, že takového muže bychom znovu potřebovali i v čele státu.“
Za kritikou Havla vidí i žárlivost jeho vrstevníků, že se stal symbolem, že byl legendou se všemi chybami a nedostatky. Havel razil, že člověk musí být ochoten pro svobodu něco učinit, něco obětovat, a to se nerado slyší, řekl biskup. Část společnosti podle něj pořád čeká na nějakého mesiáše. „Ten nepřijde. Záleží na nás, jakou atmosféru ve společnosti vytvoříme.“
Polistopadový vývoj se podle biskupa soustředil především na ekonomický rozvoj. Nedošlo k očistě, při níž by každý zpytoval své vlastní svědomí, nakolik byl spoluzodpovědný za podobu tehdejšího režimu. „To vše bylo dáno stranou a šlo se kupředu, což nebyl z duchovního a mravního hlediska nejlepší start.“
Biskup Malý také uvedl, že vidí jako nebezpečný proces tendence usměrňovat mediální sféru ve prospěch některých představitelů státu. „Tomu je třeba čelit.“ Nechce to srovnávat se situací před rokem 1989, která byla jiná, ale koncentraci moci politické, finanční a mediální v rukou několika jednotlivců považuje Malý za velmi nebezpečnou.
V pořadu hovořil také o tom, jak se stal moderátorem důležitých demonstrací na Letné v listopadu 1989 i o tehdejším kritickém ohlasu na jeho výrok směřující na tehdejšího komunistického prezidenta Gustáva Husáka: „Gusto, dnes je tady opravdu husto“ (s následným skandováním lidí „Podívej se Gusto, jak je tady husto“).
