Ve věku 82 let zemřel v noci na pátek novinář a signatář Charty 77 Jiří Hanák. Informovala o tom jeho rodina. Hanák bývá označován za doyena českých sloupkařů. V roce 2005 získal novinářskou Cenu Ferdinanda Peroutky, před pěti lety pak i novinářskou cenu Opus Vitae.
Ve věku 82 let zemřel novinář a signatář Charty 77 Jiří Hanák
Hanák se narodil 27. února 1938. Od roku 1967 pracoval jako redaktor časopisu Reportér, za normalizace se musel živit jako dělník. Někdejší člen komunistické strany z let 1963 až 1968 byl jedním ze signatářů Charty 77 a od ledna 1988 působil v samizdatových Lidových novinách, kde zůstal i poté, co se z nich stal legální deník.
Později stál u zrodu časopisu Týden, byl i redaktorem Svobodného slova. Mnoho let působil jako komentátor deníku Právo. V roce 2016 se po letech vrátil do Lidových novin, kde mu patřilo sobotní Poslední slovo.
O žánr novinových sloupků se zasloužil, když mu dal v obnovených Lidových novinách a později v Právu podobu politicky aktuálního, vtipného a historicky poučeného krátkého komentáře s fejetonistickým půvabem. V dějinách vzdělaný novinář dbal i na krásu jazyka.
Milovník češtiny, odpůrce počítačů
Na Jiřího Hanáka vzpomínala v pořadu Události, komentáře jeho bývalá kolegyně z Lidových novin, redaktorka Deníku N Petra Procházková. Poprvé se s ním setkala v létě 1989, pracovat spolu začali až v porevoluční redakci už legálních Lidových novin.
„Najednou naskočil do něčeho, co strašně dlouho nedělal. Najednou byl zase v té legální sféře, nebyl v podzemí a nemusel proti ničemu bojovat. Myslím, že mu to chvíli dělalo problém, že neměl jasného protivníka,“ vzpomíná Procházková.
Podle Procházkové Jiří Hanák dlouho odmítal pracovat na počítači. Vzpomíná na to, že i když už byla výpočetní technika v redakci běžná, on stále psal na starém psacím stroji. „Já jsem mu dokonce jeden čas ty články přepisovala na počítači, protože on to odmítal,“ řekla s tím, že počítač Hanák považoval za netvůrčí nástroj.
S Jiřím Hanákem podle jeho bývalé kolegyně odešla hlavně vzdělanost, která už dnes – podle Procházkové – není v novinařině pravidlem. „Dokázal to, co mi dnes někdy chybí v komentářích řady kolegů, najít na příkladech z historie, kterou on tak krásně ovládal, paralely s dneškem,“ uvedla.
Připomněla, že byl také mistrem nádherné čestiny, kterou u některých kolegů ona postrádá.