I tito Rusové jsou oběťmi ruské agrese proti Ukrajině. Sice nebyli povoláni na frontu, ale čelí nejrůznějším postihům a šikaně, skončili ve vězení, nebo přímo zmizeli – protiváleční aktivisté, opoziční politici či běžní lidé, kteří nedodrželi nové, válečné zákony. Zprávy o jejich osudech bývají často kusé, někdy protichůdné. Šance, že budou jejich příběhy plně objasněny, zůstává většinou malá.
„Tady není žádný zákon.“ Ruští protiváleční aktivisté čelí tvrdým zásahům policie a mizí
„Když zmizím, znamená to, že mě zabili,“ takový byl poslední vzkaz, který počátkem prosince zveřejnil ruský aktivista a punkový hudebník Aikhal Ammosov na Instagramu. Měl se 13. prosince dostavit ve východosibiřském městě Jakutsk k jednání u soudu.
Ammosov, jehož skutečné jméno je Igor Ivanov, čelil obvinění z „diskreditace ruské armády“. Za to mu hrozil až pětiletý trest odnětí svobody. Pokusil se totiž v Jakutsku vztyčit transparent s nápisem: „Jakutský punk proti válce“.
Krátce po invazi podepsal ruský diktátor Vladimir Putin zákon, podle kterého může hrozit několik let vězení za veřejné akce zaměřené na „diskreditaci“ ruských ozbrojených sil. Za „lživé zprávy“ o válce pak hrozí až patnáct let vězení.
Přátelé o něm nemají zprávy
Třicetiletý Ammosov se však k soudu nedostavil. A jeho přátelé a kolegové aktivisté tvrdí, že zmizel, i když se připravoval na účast na jednání u soudu. „Ano, měl jít k soudu,“ řekl Ammosovův kolega aktivista Kyundel Ottujev stanici Rádio svobodná Evropa / Rádio Svoboda (RFE/RL). „Na podzim jsem se ho ptal, jestli chce opustit zemi. Odmítl to. Mnozí mu radili, aby utekl, on to vždy odmítl. Řekl: ‚Nejsem zbabělec a půjdu až do konce.‘ Napsal, že se vězení nebojí.“
Všeobecně se má za to, že od ruské invaze na Ukrajinu, která začala letos v únoru, uprchly z Ruska statisíce obyvatel, a to jak kvůli stále represivnějšímu politickému prostředí, tak proto, aby se vyhnuli odvodům. Ottujev ale řekl, že Ammosov pravděpodobně ze země neutekl.
Když jsou protesty daleko od Moskvy
Vůdce punkové skupiny Crispy Newspaper Ammosov byl již předtím dvakrát odsouzen za „chuligánství“ kvůli protiválečnému graffiti. V rozhovoru pro regionální odnož RFE/RL v květnu uvedl, že po svém zadržení byl pět dní držen na samotce a vyhrožovali mu taserem a pistolí. „Pokusili se mě psychicky zlomit,“ popsal tehdy.
Se svými protiválečnými protesty začal krátce po invazi. „Dokonce jsem dal výpověď… abych mohl na plný úvazek bojovat proti válce,“ poznamenal. „Hledali mě dva měsíce, víceméně. Schovával jsem se, každou noc jsem pobýval na různých místech.“ Ammosov ve svých partyzánských protestech proti válce například zapálil svíčky u památníku připomínajícího Kyjev jako „město hrdinů“ za druhé světové války, aby demonstroval solidaritu s Ukrajinou. Uspořádal i demonstraci, na které ukázal transparent s rakví a nápisem „Ženich dorazil“.
Ke svému zadržení tehdy prohlásil: „Chytají lidi, jako jsem já, a každý v Jakutsku se začne bát. Jsme příliš daleko od Moskvy a Petrohradu. Tady není žádná ochrana…. Prakticky tu nejsou vůbec žádní ochránci lidských práv.“
O krymské aktivistce úřady mlčely
Server americké televize CNN počátkem května referoval o zmizení krymské aktivistky za lidská práva, zdravotní sestry Iryny Danylovičové. Koncem dubna zmizela na cestě domů z práce. Od té doby ji nikdo neviděl.
Danylovičová byla podle všeho zadržena ruskými úřady, které však odmítly sdělit, zda, kde nebo kým je zadržována. „Předpokládáme, že je stále ve vězení,“ řekl CNN právník Aider Azamatov.
Iryna Danylovičová
Otec Danylovičové řekl krymské pobočce RFE/RL, že jeho dcera plánovala jet domů veřejnou dopravou, když jí skončila směna ve zdravotnickém zařízení v Koktebelu na jihovýchodě poloostrova. Zhruba ve stejnou dobu přišli do domu ve vesnici Vladislavovka, kde Danylovičová žila s rodiči, příslušníci z ruské speciální policejní jednotky.
Jejímu otci řekli, že byla odsouzena k desetidennímu správnímu vězení za „předávání neutajovaných informací cizímu státu“. Podle právníka ale úřady odmítly předat kopii rozhodnutí. Nebyl mu ani umožněn přístup ke klientce. „Iryna nemá procesní status, proto ji přede mnou skrývají,“ řekl tehdy.
Teprve jedenáctého května, po dvanácti dnech beze zpráv, dostal právník informaci, že aktivistka je zadržována v detenčním centru v Simferopolu. Navštívit ji ale nemohl. Serveru řekl, že od úřadů získal dokumenty, podle nichž byla Danylovičová obviněna z nedovoleného nakládání s výbušninami či výbušnými zařízeními. Aktivistka toto obvinění popírá.
Úřad OSN pro lidská práva zdokumentoval v letech 2014 až 2018 na Krymu nejméně 43 případů vynucených zmizení, dodala CNN.
Úřady tvrdě postupují také proti opozici
Na jiný případ, tentokrát o trestu pro známého ruského opozičního politika Ilju Jašina, upozornila mezinárodní nevládní organizace Human Rights Watch, která sídlí v New Yorku.
Jašin byl 9. prosince odsouzen k osmi a půl letům vězení, čtyři roky navíc nesmí používat internet. Proti dlouholetému a hlasitému kritikovi Kremlu vznesla prokuratura obvinění z šíření „nepravdivých informací“ o ruských ozbrojených silách „motivovaných politickou nenávistí“ za to, že prostřednictvím sociálních médií hovořil o zvěrstvech, jichž se ruské síly dopustily v ukrajinské Buče.
„Ilja Jašin promluvil o některých zvěrstvech ruských sil na Ukrajině s plným vědomím osobních rizik,“ upozornila Rachel Denberová, zástupkyně ředitele pro Evropu a střední Asii organizace Human Rights Watch. „To by nikdy nemělo být důvodem k právním krokům, přesto Kreml neúnavně pokračuje v pronásledování vysoce postavených prodemokratických osobností a odpůrců ruské války na Ukrajině,“ zdůraznila.
Od začátku ruské invaze na Ukrajinu ruské úřady zatkly, pokutovaly nebo zadržely tisíce lidí za pokojné protiválečné protesty a protiválečné projevy. Podaly přes sto trestních oznámení na základě obvinění z šíření „nepravdivých informací“ o ruských ozbrojených silách či jejich „diskreditaci“ v souvislosti s válkou, shrnula organizace Human Rights Watch.
Dodala také, že Alexej Gorinov, člen městské rady v Moskvě, kterého Jašin nazval svým „kamarádem“, se v červenci stal první osobou, která byla odsouzena k trestu odnětí svobody na základě obvinění z „nepravdivých informací“. Veřejně totiž hovořil o válce na Ukrajině a tamních civilních obětech. Původní sedmiletý trest odnětí svobody mu byl při odvolání v září snížen pouze o jeden měsíc.
O čem se nesmí diskutovat
List The Moscow Times, který byl v minulosti tištěn v Rusku a později přešel na internetovou verzi připravovanou v Nizozemí, počátkem prosince upozornil na to, že ruské úřady zakázaly veřejné diskuse o široké škále neutajovaných vojenských témat. To podle aktivistů zabrání občanům dozvědět se zásadní informace o ozbrojených silách.
Novela o tajné službě FSB, která vstoupila v platnost na začátku prosince, uvádí, že jde o informace, které nejsou klasifikovány jako státní tajemství, ale které „mohou být použity cizími státy, organizacemi a občany proti bezpečnosti Ruska“. Mezi témata, o nichž se nesmí diskutovat, patří struktura a velikost ruských ozbrojených sil, dále zbraně, rozmístění a výcvik vojsk, jakož i jejich morálka a zločiny spáchané příslušníky ozbrojených sil.
„Účelem novelizovaného zákona je ujistit se, že nic nevidíme,“ upozornil šéf moskevské nevládní organizace Občan, armáda a právo Sergej Krivenko. Ti, kdo tyto informace sdílejí veřejně, riskují, že budou označeni jako „zahraniční agenti“, což je označení ze sovětské éry s drakonickými pravidly a omezeními.
Policie zasahuje v bytech, záznamy zveřejňuje
Mezinárodní komunita spisovatelů, bloggerů a aktivistů Global Voices, sídlící v Nizozemsku, si také všímá toho, jak policie zveřejňuje videa o svých zásazích v bytech aktivistů. Zatímco dříve byly typické jen pro ostře sledované případy, třeba terorismus, nyní zahrnují i akce, kde se lidé jen slovně ozvali, třeba na sociálních sítích či různých diskusních fórech.
Podle antropoložky Aleksandry Arkhipovové mohou taková videa zdiskreditovat opozici. Ukazují demonstranty jako slabé, ponížené a nedůsledné, což emocionálně ztěžuje jejich podporu.
Pro protiválečné hnutí v takové zemi, jako je Rusko – velké a rozprostřené na velké vzdálenosti –, je digitální propojení klíčové. Vzhledem ke značnému rozsahu cenzury v médiích je internet jediným místem, kde lze získat přístup k různorodým informacím, které stát nefiltruje.
Zároveň policejní brutalita vůči pouličním demonstrantům v posledním desetiletí vytvořila iluzi, že on-line prostory jsou pro sebevyjádření bezpečnější než off-line. Tento názor je však stále více zpochybňován. Když policie stíhá lidi za jejich názory vyjádřené ve zdánlivě soukromých a bezpečných virtuálních prostorách a inzeruje nepřiměřeně násilná zatčení, podporuje to ještě větší paranoiu a autocenzuru uvnitř opozice, soudí Global Voices.
Za předčítání poezie přišel tvrdý trest
Analytik Human Rights Watch Aleks Lochmutov se zmiňuje o tom, jak policie mučí protiválečné demonstranty. Arťom Kamardin se 25. září zúčastnil na náměstí v Moskvě předčítání poezie na protest proti ruské válce na Ukrajině. „Policejní reakce byla rychlá, brutální a demonstrativní,“ napsal Lochmutov.
Policie zatkla pět přítomných lidí. Druhý den pak vtrhla do Kamardinova domu, její kameraman celý zásah natáčel. Policie zbila tři lidi, které v bytě našla, včetně Kamardinovy přítelkyně. Vyhrožovali jí znásilněním, lepili jí samolepky na obličej a ukazovali jí videa, na kterých policisté ve vedlejší místnosti bijí Kamardina.
Na sociálních sítích se poté rychle objevilo video, na němž se Kamardin – s přivřenýma očima, viditelně zbitý, s čerstvými řeznými ranami na obličeji, spoutaný, na kolenou – omlouvá za svou poezii a slibuje, že se už nikdy nebude podílet na politických aktivitách.
Během slyšení před soudcem 28. září měl Kamardin na sobě oblečení potřísněné krví a na obličeji měl zřetelná zranění. Řekl, že ho policie mučila, aby nahrál „omluvu“. Policejní vyšetřovatel popřel jakékoli provinění s tím, že policisté mají právo použít sílu. Soudce přidal většinu dokumentů do spisu, ale nenařídil, aby se zacházení s Kamardinem vyšetřilo. V současnosti je Kamardin zadržován v nechvalně proslulé moskevské věznici Butyrka.
„Putin je na naší straně, tady není žádný zákon“
Kolují také videa, rozvedl Lochmutov, zachycující březnové zbití protiválečných demonstrantů. Policie použila obušky i elektrické šoky. Drsné zacházení pokračovalo i po zadržení. Dvěma aktivistkám se podařilo nahrát policejní výslechy.
„Myslíte si, že budu nějak potrestán? Putin nám řekl, abychom vás (všechny) zabili. Putin je na naší straně. Jste nepřátelé státu. Jste nepřátelé národa,“ říkají policisté na nahrávce mezi údery, urážkami a výhrůžkami mučením. „Tady není žádný zákon,“ říkají jiné zadržené, které pak vyhrožují zastřelením.
V červenci prokuratura uznala zvukové nahrávky, výpovědi svědků a lékařské záznamy detailně popisující zranění. Dospěla však k závěru, že stížnosti neobsahují důkazy o trestném činu. O sedm měsíců později aktivistky identifikovaly svého násilníka, který je nadále na svobodě.
Další případ – ze září – nahlásila aktivistka Alena Zotovová. Tvrdí, že ji urážel a vyhrožoval jí policista, když byla zadržena ve městě Vladimiru poblíž shromáždění proti mobilizaci. Aktivistka uvedla, že policisté požadovali, aby se svlékla. Když odmítla, donutili policistku, aby ji svlékla, zatímco stáli za dveřmi a smáli se. Policie jí také vyhrožovala sexuálním a jiným násilím.
Zotovová podala trestní oznámení, ale domnívá se, že policie a vyšetřovatelé se snaží případ ututlat. Nechtěli jí dát kopii její vlastní výpovědi a odmítli připustit fyzické důkazy. Postarali se rovněž o to, aby od nákupního střediska nedostala kamerové záznamy o svém zatčení.