Před deseti lety zemřel dlouholetý vůdce Libye Muammar Kaddáfí. Zemi vládl přes čtyřicet let. Jeho smrt ukončila více než osmiměsíční občanskou válku, zbraně ale v Libyi neutichly na dlouho.
Libye je i deset let po konci první občanské války, během které byl svržen a zabit diktátor Muammar Kaddáfí, stále v nejistotě. Po konci druhé občanské války v zemi (2014–2020) kontroluje západní část země vláda v Tripolisu, tu východní pak Libyjská národní armáda generála Chalífy Haftara. Obě síly v říjnu loňského roku uzavřely příměří. Libye má nyní vládu, jejímž úkolem je dovést zemi k volbám, které jsou plánovány na prosinec.
Konec Muammara Kaddáfího byl krvavý. Šlo v rámci arabského jara o unikát, připomíná blízkovýchodní zpravodaj ČT David Borek. Ostatní vládci padli odlišně, většinou spíše utekli do exilu, nedošlo u nich přímo k fyzické likvidaci.
Kaddáfí byl v druhé polovině roku 2011 už spíše nominálním lídrem Libye. První měsíce nepokojů ještě celkem úspěšně povstalcům vzdoroval. Zásadní změnou byl vojenský zásah OSN, který diktátorovi znemožnil operovat vzdušnými silami.
V říjnu se stal Kaddáfí spíše psancem, pobýval ve městě Syrta. Tam se ještě bránil, ale v polovině měsíce si uvědomil, že tam není bezpečno, a vydal se v konvoji jinam. Konvoj byl ale terčem jednoho z leteckých úderů Západu, Kaddáfí utekl, posléze byl dopaden, došlo k jeho lynčování a zabití.
Specifický styl
Styl vlády Kaddáfího se odlišoval od mnoha jemu podobných arabských autokratů, vysvětluje Borek. Gamál Násir, Saddám Husajn a Háfiz al-Asad reprezentují styl spojující arabský nacionalismus a socialismus. Kaddáfí k tomu přidal ještě islamismus. Používal islám ke své jinak prosovětské ultralevicové a zároveň nacionalistické politické koncepci. Sám se prezentoval jako politický teoretik.
„Zpětně se na to dá podívat jako na úsměvný pokus stát se filozofem. Ale jeho zelená kniha byla vodítkem vlády v Libyi po čtyři dekády. Proti sobě si však poštval ty skutečné islamisty, protože jeho islamismus byl instrumentální. Jeho islám byl zapojený do propagandistické mytologie jeho režimu,“ uvedl zpravodaj.
Režim měl různé výkyvy. Kaddáfí byl v jisté době i velmi silným hráčem v politice severní Afriky. Vůči Západu postupoval velice konfrontačně. V době, kdy byl zabit, už nebyl tím samým člověkem jako v devadesátých letech. „Udržel si sice svou bizarnost, ale na mezinárodním poli už byl jenom stínem toho původního revolucionáře, který děsil vlády mnoha zemí, nejenom na Blízkém východě,“ dodal Borek.
Válka, ve které proti sobě stál vládnoucí režim a východolibyjští povstalci z Přechodné národní rady (NTC), skončila 20. října zabitím Kaddáfího a vítězstvím povstalců z NTC, kteří s pomocí NATO dobyli celou zemi. Bývalá povstalecká vláda poté 23. října vyhlásila osvobození Libye, povstaleckou radu mezitím uznalo OSN, EU a přes sto zemí světa.
Válka si vyžádala na 9500 až 12 500 mrtvých (dříve se uvádělo až 25 tisíc obětí), na 50 tisíc zraněných a čtyři tisíce pohřešovaných.
Nejasný plán po Kaddáfím
Podle odborníka na Blízký východ Břetislava Turečka hledí někteří Libyjci na období Kaddáfího vlády pozitivně. „Určitě jsou lidé, kteří si pamatují, že za Kaddáfího byl určitý řád. Země ekonomicky prosperovala, i když nebylo populární říkat to na Západě. Libye třeba měla jeden z nejvyšších příjmů na hlavu v celé Africe, díky ropě a nízké populaci,“ argumentuje.
„Druhá věc je, jestli to legitimizuje nějaké vzývání toho starého režimu. Ale myslím, že takto široce Kaddáfího režim určitě vnímán není,“ doplňuje Tureček.
Nestabilitu po diktátorově smrti vysvětluje odborník rozmanitostí a rozpolcením tamní společnosti. „Po jeho smrti se ukázalo, že Libye není jednolitá. Je to společenství založené na kmenových, regionálních a politických vazbách, ty se v průběhu doby měnily. Proto v Libyi byly řadu let dvě paralelní vlády, jedna uznávaná OSN a druhá, kterou podporoval třeba Egypt, Saudská Arábie či Francie. Ani západní mocnosti nebyly jednotné v tom, co má přijít,“ připomněl Tureček v Horizontu ČT24.
