Palestinský prezident Mahmúd Abbás oznámil, že se hlavní palestinské frakce dohodly na odložení parlamentních voleb. Krok zdůvodnil nejistotou, zda Izrael umožní hlasování ve východním Jeruzalémě, informovaly agentury AP a Reuters. Za rozhodnutím může být kromě postoje Izraele i to, že odklad působí výhodně pro samosprávu a jejího předsedu Abbáse. Jeho strana Fatah by totiž podle průzkumů ve volbách prohrála.
Palestinci celých patnáct let volby (s výjimkou lokálních) neměli. Tehdy byly volby svobodné a představa světových lídrů byla taková, že klíčem k míru na Blízkém východě bude demokracie. Ve volbách ale vyhrálo radikální hnutí Hamas, které negovalo mírový vývoj od počátku 90. let, popisuje zpravodaj ČT na Blízkém východě David Borek.
Následně započala série šarvátek s dosud vládnoucím politickým konkurentem stranou Fatah. Ty vyvrcholily občanskou válkou v Pásmu Gazy, kde následně převzalo vládu právě hnutí Hamas. Palestinští poslanci se přestali scházet, a parlament tak více než deset let plně nefunguje.
Moc nad Západním břehem Jordánu si drží nástupce Jásira Arafata Mahmúd Abbás a vládne pomocí dekretů. Zákony ale nemají dopad na území Pásma Gazy, které kontroluje Hamas. Patnáct let tak v zásadě neplatí vůle Palestinců, kterou projevili v posledních volbách.
Za rozhodnutím Abbáse vypsat volby může stát vztah s novou americkou administrativou prezidenta Joea Bidena, které se tímto krokem palestinští lídři snaží ukázat, že usilují o demokratizaci.
A co Hamas?
Izrael si svým postojem k východnímu Jeruzalému částečně podržel veto nad palestinskými volbami. Pro Izraelce je východní část Jeruzaléma součást nedělitelného hlavního města Izraele, nárokuje si ho ale i Palestina.
Dohody z 90. let umožňovaly malé části voličů odevzdat hlasy přímo ve východním Jeruzalémě. Šlo o symbol palestinských nároků na toto město a palestinská autonomie to zmiňovala jako podmínku pro konání voleb.
Případné odložení voleb obhajované jeruzalémským případem by navíc bylo výhodné i pro samosprávu a jejího vůdce Mahmúda Abbáse, protože jeho strana Fatah by podle průzkumů volbami přišla o moc.
Březnový průzkum preferencí ukázal, že nacionalisticko-sekulární Fatah vede nad islamistickým Hamasem. Jenže od té doby mu přibyla konkurence. Svou stranu má odpadlík z Fatahu Mohammed Dahlan a v zastoupení své manželky se do politiky vrací i Marván Bargútí, toho času v izraelském vězení.
„Palestinská autonomie se vyhýbá volbám a používá Jeruzalém jako výmluvu místo toho, aby vedla seriózní národní dialog,“ komentuje mluvčí hnutí Hamas Házim Kásim. Pokud by Hamas, který vládne Pásmu Gazy, vyhrál, tak zřejmě zesílí snaha o jeho legitimizaci jako oficiální politické strany. Jeho program je ale stále velice radikální a nepřipouští jinou než arabskou vládu nad historickými územími, o které se vedou dlouholeté spory s Izraelem.
Hamas rovněž stojí o to, aby se volby konaly v květnovém termínu, ale zároveň i on chce, aby se volilo také ve východním Jeruzalémě. Podle egyptských zdrojů palestinské strany jednají o možnosti sestavit vládu národní jednoty, v níž bude zastoupen též Hamas.
Jeruzalémská otázka
Podle palestinské volební komise má ve východním Jeruzalémě volit 6000 lidí prostřednictvím hlasů odevzdaných přes izraelskou poštu a 150 tisíc lidí může volit bez ohledu na izraelský souhlas. Jde tak o relativně symbolický konflikt, protože většina Palestinců by mohla z východního Jeruzaléma odjet hlasovat do oblastí kontrolovaných palestinskou samosprávou.
Izrael zatím spor nekomentoval, již dříve ale uvedl, že volby nebude sabotovat. „Evidentně si dává pozor, aby se nezaplétal do debaty, kterou považuje za vnitropalestinskou, a tudíž ani explicitně neřekl, že se může hlasovat na poštovních úřadech ve východním Jeruzalémě,“ vysvětluje Borek.
Palestinci považují východní Jeruzalém za okupovaný a počítají s ním jako s hlavním městem svého budoucího státu. Izrael po okupaci v roce 1967 tuto část města připojil ke zbytku Jeruzaléma a celý ho pak vyhlásil za své hlavní město v rozporu s mezinárodním právem.
Ve východním Jeruzalémě žije přes půl milionu lidí, z nichž většina jsou stále Arabové, i když tam přibývá židovské populace. Naprostá většina (přes 90 procent) palestinských obyvatel má právo k pobytu, ale ne izraelské občanství. Vztahují se na ně izraelské sociální programy.
