Před třemi lety si Francie do svého čela zvolila nejmladšího prezidenta v historii. Tehdy teprve devětatřicetiletý Emmanuel Macron porazil ve druhém kole prezidentské volby nacionální političku Marine Le Penovou. Po uvedení do funkce se rychle pustil do slibovaných reforem, které se ale ne vždy setkaly s pozitivní odezvou. V současné pandemii je mezi Francouzi oblíbenější premiér Édouard Philippe.
Když byl Macron v roce 2017 zvolen, sliboval zemi velké a rychlé reformy. „Podařilo se mu velice rychle prosadit reformu železnic, ale ztroskotal potom na reformě penzijního systému. Jako kdyby nedával pozor, co se děje kolem něj,“ popsal začátek Macronovy éry zpravodaj České televize ve Francii Jan Šmíd.
„Reformy se snažil prosadit, aniž by komunikoval s veřejností. Hnutí žlutých vest bylo důsledkem této situace,“ vysvětlil Šmíd. Hnutí, které původně protestovalo proti zvýšeným cenám paliv, přerostlo v celonárodní akci. Podle protestujících byly reformy namířené proti dělnické třídě, především z oblastí venkova.
První protesty žlutých vest se konaly o víkendu 17. a 18. listopadu 2018. Žluté vesty dále protestovaly proti sociální nespravedlnosti a reformám omezujícím státní podporu sociálně slabým. Prezident pak velkou část svých reforem zastavil. S vládními ústupky protesty postupně ubíraly na síle.
Prezident v době koronaviru
Nyní Francie čelí jiné krizi – té zdravotnické. V zemi je už přes 137 tisíc potvrzených případů nákazy nemocí covid-19 a téměř 26 tisíc mrtvých. Ve čtvrtek by měl francouzský premiér představit plán uvolnění opatření. Očekává se, že bude Francie rozdělena na dva „departementy,“ které se budou uvolňovat jinou rychlostí. „Právě v této oblasti panuje nesoulad mezi premiérem a prezidentem, který by chtěl postupovat rychleji,“ uvedl Šmíd.
Premiér Philippe má totiž na rozdíl od prezidenta odlišnou filozofii přístupu. Zatímco Macron chce rozvolňování urychlit a rychleji oživit ekonomiku, Phillipe je opatrnější a upozorňuje, že země není z nejhoršího venku. Tento nesoulad reflektují průzkumy veřejného mínění. „Vypadá to lépe pro premiéra, prezident Macron za ním v popularitě zaostává. V posledních týdnech se popularita výrazně propadla,“ řekl Šmíd.
To by se podle Šmída dalo vysvětlit netrpělivostí Francouzů. Sílí spekulace, že by mohl Phillipa vystřídat současný ministr hospodářství Bruno Le Maire. Francouzská média se zamýšlí nad tím, jestli by neměl prezident vzít situaci více do svých rukou.
Obhájí Macron funkci?
Příští prezidentské volby se uskuteční za dva roky a zatím vše nasvědčuje tomu, že se Macron pokusí křeslo obhájit. „Nepochybně kandidovat bude. Bude tvrdit, že nemůže za to, co se stalo. Že dělá všechno pro to, aby zemi nastartoval. V současné době není žádný kandidát, který by ho mohl ohrozit,“ myslí si Šmíd.
Důležité podle něj bude, jak si současná hlava státu poradí s epidemií koronaviru. „Prezident měl velké plány, ale pak ho přibrzdila aféra s osobním strážcem Alexandrem Benallou a především hnutí žlutých vest, takže musel couvat, rušit řadu reforem,“ řekl.
Tzv. „Aféra Benalla“ čítá celkem tři skandály týkající se Macronova bezpečnostního referenta. Nejprve byl obviněn za bití demonstranta na prvomájové demonstraci v roce 2018. Zanedlouho na něj prokurátoři vznesli podezření ze zneužití diplomatických pasů. O rok později investigativní deník Mediapart odhalil, že měl Benalla vazby na ruské oligarchy, a to i v době, kdy pracoval v Elysejském paláci.
O prezidentský post bude v roce 2022 například opět usilovat Macronova protikandidátka z roku 2017 Marine Le Penová. Úmysl potvrdila v lednu tohoto roku. Dalšími potvrzenými uchazeči jsou aktivista Žlutých vest Thierry Paul Valette nebo poslanec Národního shromáždění Joachim Son-Forget, který se netají podporou zmiňovaného Benally.
