Dvaašedesátiletý velitel íránských elitních jednotek Kuds Kásim Solejmání patřil mezi nejmocnější muže Íránu, možná dokonce platil za druhého nejmocnějšího muže hned po duchovním vůdci země ajatolláhu Chameneím. Zatímco íránský režim považoval Solejmáního za bezmála národního hrdinu, Spojené státy jeho a jednotky Kuds vinily z terorismu a smrti stovek amerických občanů. Solejmání zemřel v noci na pátek po americkém raketovém útoku na letiště v iráckém Bagdádu.
Kdo byl Solejmání, jehož zabily americké rakety? „Žijící mučedník revoluce“ patřil k nejmocnějším mužům Íránu
„Solejmání byl hvězdou íránských vojenských sil od osmdesátých let minulého století. Nahoru se vyšvihl ve válce s Irákem, tehdy se ukázal jako velice schopný vůdce íránských revolučních gard a vypracoval se až na velitele divize,“ přiblížil generálův příběh bezpečnostní analytik Masarykovy univerzity Josef Kraus.
Odtud už Solejmání zamířil do čela jednotek Kuds, které tak vedl od roku 1998 více než dvě dekády. Vytvořil z nich „osu šíitského odporu“, která kontroluje mimo jiné libanonský Hizballáh, proíránské milice v Sýrii, Iráku nebo Jemenu a jejich vliv zasahuje i do Afghánistánu a Pákistánu.
„Fyzická likvidace Solejmáního je srovnatelná snad jen se zabitím Usámy bin Ládina. Ale je to událost v jistém ohledu významnější: zatímco bin Ládin byl v té době sice významným symbolem, ale přece jen už za zenitem své politické a ideologické moci, Solejmání byl na vrcholu. Byl naprosto aktivní a nepostradatelný při budování íránského strategického oblouku,“ zhodnotil blízkovýchodní zpravodaj ČT David Borek.
13 minut
Likvidace Solejmáního je větším úspěchem než smrt bin Ládina, zhodnotil zpravodaj ČT Borek
Velitel zástupných válek v Iráku a Sýrii
„Solejmání byl považován za hlavní sílu íránských ambicí na Blízkém východě, za skutečného ministra zahraničí, pokud šlo o otázku války nebo míru. Platil za hlavního architekta Asadovy války v Sýrii, konfliktu v Iráku, boje proti Islámskému státu a dalších bojů,“ shrnula pro BBC vedoucí zahraniční dopisovatelka Lyse Doucetová.
Jeho jednotky se osvědčily v takzvaných zástupných válkách (proxy wars), které Írán využívá namísto přímého angažmá ve vojenských konfliktech a prosazuje díky nim své zájmy. Solejmání si tak udržoval značný vliv zejména v sousedním Iráku, kde se po pádu Saddáma Husajna a válce dostali k moci také místní šíité a kde tento týden zemřel. Solejmání se údajně také infiltroval do teroristického Islámského státu (IS), angažoval se v referendu o nezávislosti Kurdistánu a měl vliv na tvorbu vlád v Bagdádu.
„Byl důležitější než íránský prezident, s ajatolláhem jednal přímo. Mocnější už být nemohl,“ dodala pro server The Guardian Dina Esfandiaryová. Solejmání podle ní vynikal hlavně ve schopnosti navazovat vztahy s ostatními lidmi, ať už uvnitř íránské vlády nebo za hranicemi země.
10 minut
Události ČT: USA zabily klíčového muže Íránu, Teherán hrozí tvrdou odvetou
Zasadil se též o obrat války v Sýrii; v červenci 2015 vedl tajnou íránskou delegaci, kterou přijal v Kremlu ruský prezident Vladimir Putin. Solejmání tehdy položil na stůl mapu Sýrie s aktuální válečnou situací a řekl Rusům: „Pokud nezasáhnete, syrský prezident Bašár Asad už se neudrží a padne.“
Přesvědčit Rusy se mu podařilo, v září 2015 vzlétly první ruské bombardéry nad Sýrii a situace se postupně začala obracet. Sám Solejmání pak jezdil na syrská bojiště pravidelně a íránské revoluční gardy pomohly Asadovi miliardami dolarů a dodávkami zbraní. Úzce spolupracoval také s vědeckým ředitelem syrské vojenské agentury odpovídající za chemický program Azízem Azbarem, který zemřel v roce 2018, zřejmě po útoku izraelskou tajnou službou Mossad.
Kuds: polovojenské jednotky se zisky v řádech miliard dolarů
Jednotky Kuds představují speciální součást íránských revolučních gard (loni v dubnu je USA zařadily na seznam teroristických organizací), polovojenských jednotek, které existují souběžně vedle regulérní armády. Specializují se na zahraniční operace.
Název Kuds je odvozen od arabského slova pro Jeruzalém, což zároveň ukazuje na hlavní cíl nejenom revolučních gard, ale i celého íránského režimu: zničení státu Izrael a dobytí jeho historického hlavního města Jeruzaléma.
I díky Solejmánímu dokázaly tyto jednotky získat obrovský ekonomický vliv. K jejich impériu, které v Íránu zaměstnává desítky tisíc lidí, dnes patří vedle stavebních firem a telekomunikačních společností také média.
3 minuty
Írán vyšel do ulic. Lidé odsuzují zabití generála Solejmáního v Bagdádu
Dle rešerší deníku The New York Times dosahují roční zisky těchto korporací až 20 miliard dolarů. Ekonomicky tyto firmy vyrostly hlavně v dobách, kdy platily sankce uvalené mezinárodním společenstvím vůči Íránu. Hlavním zdrojem příjmů gard byly podle agentur výnosy z pašování zakázaného zboží. To se odehrávalo zejména prostřednictvím brigád Kuds, a tím nepřímo přes Solejmáního.
Sám Solejmání patřil ke konzervativní části íránského vedení – ostatně íránský duchovní vůdce ajatolláh Alí Chameneí jej jednou označil za „žijícího mučedníka revoluce“ – které odmítá spolupráci se Západem, nepřeje si zlepšení vztahů s USA a trvá na zničení Izraele. Tvrdost projevil i před deseti lety přímo v Íránu, když se podílel na potření protivládních demonstrací.
James Bond, Erwin Rommel i Lady Gaga v jednom
„Obklopovaly ho mýty,“ dodala pro BBC Lyse Doucetová o muži, o jehož smrti se v minulosti spekulovalo už několikrát. Tentokrát jeho zabití ale potvrdil Írán: generála identifikovali podle ruky s prstenem.
Solejmání se totiž stal mimo jiné v posledních letech velkou hvězdou s množstvím sledujících na Instagramu. Byl velmi populární: v průzkumu z roku 2018 mu důvěřovalo na 83 procent dotázaných, umístil se i před prezidentem Hasanem Rouháním či ministrem zahraničí Mohamedem Džavádem Zarífem.
„Pro šíity na Blízkém východě představoval směsici Jamese Bonda, Erwina Rommela a Lady Gaga,“ napsal v roce 2017 bývalý analytik CIA Kenneth Pollack v článku o Solejmáním pro časopis Time. „Pro Západ byl ale odpovědný za export islamistické revoluce z Íránu, podporu teroristů a vedení íránských válek v zahraničí,“ napsal také.
S Američany se přetahoval o Irák od invaze v roce 2003
Solejmání se narodil 11. března 1957 v chudé vesnici Kanat Malek na východě Íránu v provincii Kermán. Coby třináctiletý začal pracovat jako pomocný dělník na stavbě, aby, jak uvedl ve své biografii, splatil dluh svého otce. Protesty proti šáhovi na konci sedmdesátých let proto považoval za naději na změnu.
Solejmání obdivoval ajatolláha Chameneího, věřil v islámskou revoluci a po pádu šáha v roce 1979 vstoupil ve svých 22 letech do revolučních gard. Přestože neprošel téměř žádným výcvikem, pomohl coby řadový gardista potlačit kurdskou vzpouru na severozápadě Íránu.
Už jako velitel jednotek Kuds vedl Solejmání po teroristických útocích 11. září 2001 s Američany jednání o postupu proti al-Káidě a Tálibánu v Afghánistánu. Několikrát jednal a vyměnil si dopisy se špičkami amerických zpravodajských služeb, ale spojenectví nevydrželo dlouho. A když americká a britská armáda v roce 2003 vstoupila do Iráku, Solejmání začal organizovat irácké šíitské milice proti nim. Tím začal americko-íránský zápas o vliv nad Irákem, který se mu stal osudným.
V roce 2006 byl zařazen na americký seznam teroristů, později se proti Solejmánímu postavila i organizace OSN. V roce 2008 poslal Solejmání telefonický vzkaz tehdejšímu veliteli vojsk v Iráku Davidu Petraeusovi. „Měl byste vědět, že já, Kásim Solejmání, kontroluji íránskou politiku týkající se Iráku, Libanonu, Gazy a Afghánistánu. Velvyslanec v Bagdádu je členem jednotky Kuds, člověk, který ho nahradí, také,“ tvrdil v něm.
Na jeho vystupování v Iráku si stěžoval i někdejší šéf americké zpravodajské služby CIA John Brennan, který v roce 2015 prohlásil, že si Solejmání počíná „velmi agresivně a aktivně“ a přispívá k „další destabilizaci situace“. Podle Pentagonu byl Solejmání „zodpovědný za smrt stovek Američanů a členů koalice a za zranění tisíců dalších“, citoval americké úřady server CNN. Spojené státy mu přičítaly i podíl na plánování vraždy saúdskoarabského velvyslance ve Washingtonu v roce 2011.
Solejmání byl ženatý, měl čtyři děti a platil za tichého muže, který prý nikdy nezvýšil hlas. „Byl to mlčenlivý, ale velice efektivní vykonavatel přání íránského režimu,“ dodal zpravodaj ČT Borek.
