Zůstat, nebo jít? A pokud ano, tak jak? Otázky, které si Velká Británie a s ní i celá Evropa kladou poslední čtyři roky stále dokola a stále se nedobraly odpovědi. Plánovaný odchod země z Evropské unie vyvolal ve Spojeném království takovou míru politické nestability a chaosu, že zablokoval parlament, donutil k odchodu dva premiéry a ten třetí nyní hledá cestu ze slepé uličky právě skrze předčasné volby.
Volby jako cesta z krize. Britové vybírají nový parlament, který má jednou provždy vyřešit brexit
Brexitovou šlamastyku rozehrál v roce 2013 konzervativní premiér David Cameron, který přislíbil referendum o vystoupení země z EU svým spolustraníkům jako úlitbu za podporu v čele strany. Po překvapivém výsledku referenda Cameron vyklidil premiérské sídlo i místo v čele konzervativců.
Úkolu se ujala tehdejší ministryně vnitra Theresa Mayová. Ač s brexitem sama nesouhlasila, rozhodla se splnit vůli lidu vyjádřenou v referendu a ve snaze posílit svou pozici vyvolala předčasné volby.
Hlasování ovšem vedlo k oslabení konzervativců v parlamentu a s tím se pojila i nemožnost prosadit jakoukoliv brexitovou dohodu. V bezvýchodné situaci proto Mayová rezignovala.
Nejdůležitější volby celé generace
Boris Johnson chce brexit za každou cenu, a aby svého cíle dosáhl, potřebuje ve sněmovně většinu. Naopak opoziční labouristé Jeremyho Corbyna jsou ohledně brexitu opatrnější a hodlají znovu dát rozhodující slovo lidem. Předvolební průzkumy naznačují velmi těsnou bitvu a oba lídři vědí, že rozhodující může být doslova každý hlas.
Johnson i Corbyn proto objížděli zemi až do poslední možné chvíle. Oba se snažili mobilizovat voliče tvrzením, že nadcházející hlasování bude „nejdůležitějšími volbami celé generace“.
Johnson během posledního dne kampaně stihl projet Velkou Británii křížem krážem, z Yorkshire zamířil do Midlands, Walesu a nakonec do Londýna ve snaze získat pro konzervativce dalších 12 mandátů, které potřebují pro dosažení většiny v 650členné Dolní sněmovně.
„Budou to velmi těsné volby a potřebujeme každý hlas. Jedinou matematickou variantou akceschopné většinové vlády konzervativců je risk dalšího patu v parlamentu. Dalších pět let dohadů, chaosu, váhání a odkladů. Touhle cestou se nemůžeme vydat,“ urgoval premiér během středečního projevu v jedné z továren ve Staffordshire.
To Jeremy Corbyn odstartoval poslední den předvolební kampaně ve Skotsku, odkud se přesunul do dalších pěti anglických měst a putování zakončil stejně jako Johnson v Londýně ve snaze přesvědčit dosud váhající voliče, aby dali svůj hlas „ve prospěch naděje a vlády pro mnoho lidí, nejenom hrstku“.
Vrtkavé průzkumy
I když předvolební průzkumy přisuzují konzervativcům náskok zhruba deseti procentních bodů a dávají jim naději na zisk většiny v Dolní sněmovně, jistého stále nic nemají, jak ostatně dokázaly předčasné volby před dvěma roky.
Průzkumy tenkrát očekávaly jasné vítězství a posílení konzervativců, realita po sečtení volebních lístků ale byla diametrálně odlišná.
Labouristé nečekaně posílili natolik, že se konzervativci v Dolní sněmovně museli spoléhat na podporu Demokratické unionistické strany (DUP), která ovšem nebyla vždy stoprocentní a zejména při hlasování o brexitové dohodě DUP konzervativce nepodpořila. Další potíží byla i nejednotnost v řadách samotných konzervativců. Dvacítka protibrexitových rebelů proto byla premiérem Johnsonem z poslaneckého klubu vyloučena.
Volební model agentury YouGov ještě před dvěma týdny přisuzoval Konzervativní straně většinu 68 křesel, dva dny před volbami to už bylo pouhých 28 křesel. Odhadovat výsledek je přitom složité i kvůli způsobu hlasování.
Británie využívá většinový volební systém, v němž je země rozdělena na obvody, ve kterých se vybírá vždy jen jeden poslanec. Vítězem se pak stává ten kandidát, který získá nejvíc hlasů. Často tak vzniká rozpor mezi celkovým počtem hlasů odevzdaných pro určitou stranu a počtem mandátů, které tato strana získá. Tento systém zvýhodňuje tradiční dvojici labouristů a konzervativců, která získává většinu křesel na úkor menších stran.
Řada voličů se navíc chystá hlasovat takticky a podpořit nejnadějnějšího kandidáta podle toho, zda podporuje, či odmítá brexit. Ke špatné předvídatelnosti přispívá i fakt, že pětina voličů byla ještě těsně před volbami nerozhodnutá.
- Volební místnosti se otevřely v 7:00 místního času (8:00 SEČ) a uzavřou se v 22:00 (23:00 SEČ). Čtyřicet šest milionů oprávněných voličů může vybírat své zástupce z 3322 kandidátů v 650 volebních obvodech. První odhady by měly být známy ihned po uzavření volebních místností. Výsledky z jednotlivých obvodů ale budou přicházet postupně během pátku.
Brexit: Neutrální Corbyn proti nekompromisnímu Johnsonovi
Pokud by po hlasování konzervativci většinu 326 křesel v Dolní sněmovně nezískali, nastala by patová situace a k moci by se mohla nakonec dostat menšinová vláda labouristů. Jeremy Corbyn chce v případě vítězství vyjednat s EU novou dohodu, kterou by následně Britové měli schvalovat v referendu. V něm by dostali ale i možnost hlasovat pro setrvání v EU.
Na konci listopadu Corbyn řekl, že by před lidovým hlasováním zastával neutrální stanovisko a neprosazoval žádnou ze dvou možností, za což si vysloužil tvrdou kritiku.
Také kvůli nejednotnému a nejasnému názoru na brexit se labouristé snažili do předvolební kampaně dostat i jiná témata. Vystoupili například s ostrou kritikou úsporných opatření konzervativních vlád, které podle nich mají dopady na veřejné zdravotnictví, školství i bezpečnost. „Zachráníme naše veřejné zdravotnictví, dáme mu peníze, které potřebuje, zastavíme privatizaci,“ sliboval Corbyn voličům.
Podle komentátorů by se mohl jedním z rozhodujícíh momentů kampaně stát okamžik, kdy se premiér odmítl podívat na fotku chlapce údajně ležícího na podlaze jedné z britských nemocnic, protože nebylo volné lůžko. Corbyn rychle přispěchal s vyjádřením, že Johnsonovi „na tom prostě nezáleží“ a stav zdravotnictví v zemi je výsledkem osekávání výdajů konzervativních vlád.
Hlavní téma Johnsonovy kampaně je zcela jasné: vystoupit z EU, co nejdřív a klidně i bez dohody. Pokud konzervativci zvítězí, opustí Velká Británie Evropskou unii pravděpodobně už 31. ledna příštího roku, a to na základě dohody, kterou Johnson uzavřel s Bruselem v říjnu.
Cílem změn, kterých dosáhl v textu vyjednaném jeho předchůdkyní Theresou Mayovou (a třikrát odmítnutém parlamentem), bylo odstranit spornou irskou pojistku, která měla zabránit přísným kontrolám na hranicích mezi Irskou republikou a Severním Irskem, jež je součástí Spojeného království.
Podle nové dohody má Severní Irsko opustit se zbytkem země jednotný trh EU, zároveň mají ale v Severním Irsku platit některé unijní regulace. Severní Irsko by bylo z právního hlediska součástí britského celního území. V praxi by ale vznikla celní hranice mezi Severním Irskem a zbytkem Británie.
Premiér Johnson ovšem tento výklad opakovaně odmítl a tvrdil, že v žádném případě hranice v Irském moři nevznikne a království EU opustí jako celek. V posledních dnech kampaně ale přece jen připustil, že by ke kontrolám při vstupu zboží do Severního Irska mohlo docházet.
Ti další vzadu
Vedle dvou tradičních velkých stran se o přízeň voličů uchází i několik menších. Prounijním liberálním demokratům, kteří by v případě vítězství chtěli brexit zrušit úplně, zpočátku průzkumy dávaly naději na výrazný úspěch. Strana Jo Swinsonové ale v posledních týdnech oslabila.
Podobný osud potkal i Stranu pro brexit Nigela Farage. Po jejím rozhodnutí nekandidovat ve 317 volebních obvodech, kde v roce 2017 vyhráli konzervativci, aby netříštila hlasy pro brexit, se podpora strany výrazně propadla. Místo počátečních deseti procent se nyní její podpora pohybuje kolem tří.
V několika volebních obvodech by Konzervativní stranu mohli ohrozit i její bývalí členové, kteří se rozhodli po rozepřích s premiérem Johnsonem kandidovat jako nezávislí.
Ve Skotsku musejí konzervativci i labouristé počítat s výraznou konkurencí Skotské národní strany (SNP) místní premiérky Nicoly Sturgeonové, která se staví proti odchodu z EU a hodlá na konci příštího roku vypsat nové referendum o nezávislosti. V jednom ze svých posledních apelů Sturgeonová skotské voliče vyzvala, aby podpořili její stranu, protože hlas pro kohokoliv jiného by představoval „riziko, že podpoříte konzervativce“.
Do Dolní sněmovny by se po čtvrtečním hlasování mohli dostat opět i zástupci zelených, velšské strany Plaid Cymru či několika severoirských stran – unionistů i separatistů.