Rakouský prezident Alexander Van der Bellen dopoledne pověřil předsedu Rakouské lidové strany (ÖVP) Sebastiana Kurze sestavením vlády. Informovala o tom agentura APA. Jeho lidovci v zářijových předčasných volbách jasně zvítězili. Politik má tak nakročeno k tomu, aby se ve svých 33 letech stal už podruhé kancléřem.
Ve 33 letech podruhé kancléřem? Rakouský prezident pověřil Kurze sestavením vlády
Šéf rakouských lidovců v pondělí dostal pověření k sestavení nové vlády po přibližně hodinovém rozhovoru s hlavou státu. Van der Bellen po jednání konstatoval, že při rozhovorech s předsedy stran v posledních dnech nabyl dojmu, že Lidová strana bude schopna vládu vytvořit.
Prezident zvolený za Zelené zdůraznil, že příští vláda by měla ve své agendě klást důraz hlavně na hrozící klimatickou katastrofu. Jako další priority uvedl oblasti justice a bezpečnosti. „V rámci procesu utváření vlády budu velkou váhu přikládat svědomitému obsahovému, politickému a personálnímu přístupu k bezpečnostním a justičním otázkám,“ zdůraznil. Kromě toho vyjádřil přání, aby v nové vládě měly velký podíl ženy.
Kurz si dal za cíl zlepšit politickou kulturu v zemi po volební kampani, která byla podle něj „místy velmi špinavá“, či vytvořit stabilní a akceschopnou vládu. Za její priority na prvním místě označil schopnost vypořádat se s hrozící hospodářskou recesí a dále pokračovat ve snižování daní. Jako třetí prioritu uvedl řešení problémů souvisejících s migrací a na čtvrtém místě jmenoval reakci na změny klimatu.
„Učiním vše pro to, abych tuto zemi, naše krásné Rakousko, vedl k dobré budoucnosti,“ slíbil Kurz na závěr společného vystoupení s prezidentem.
Kurzovi se otevírají tři možnosti
Podle APA nyní Kurz zahájí předběžná jednání s předsedy ostatních stran, a to v pořadí určeném jejich ziskem ve volbách do Národní rady z 29. září.
Pro vytvoření koaliční vlády dvou stran může Kurz zvažovat tři možnosti. Většinový kabinet by vytvořil se sociálními demokraty (SPÖ), s protiimigračními Svobodnými (FPÖ) i se Zelenými. Právě poslední možnost je v Rakousku nyní zmiňována patrně nejčastěji, ačkoli je dosud nevyzkoušená.
Rakouská lidová strana získala ve volbách 37,5 procenta hlasů a obsadí 71 křesel v 183členné Národní radě. Na druhém místě skončili sociální demokraté s 21,2 procenta hlasů a ziskem 40 křesel, což je nejhorší výsledek strany od konce druhé světové války.
Výrazně propadla ve srovnání s předchozím hlasováním Svobodná strana Rakouska (FPÖ), která dostala 16,2 procenta hlasů. Právě kvůli FPÖ se předčasné volby musely konat. Koaliční vláda, ve které strana spolupracovala s Kurzovými lidovci, padla letos v květnu kvůli aféře bývalého předsedy svobodných Heinze-Christiana Stracheho.
Zelení získali 13,9 procenta hlasů a do parlamentu vyšlou 26 poslanců. Nejlepší výsledek v dosavadní historii zaznamenala také liberální strana NEOS, která dostala 8,1 procenta hlasů a bude mít 15 poslanců.
Rodilý Vídeňan vstoupil do politiky ještě jako teenager. Už v 16 letech se přidal k Rakouské lidové straně a do povědomí veřejnosti se zapsal svéráznou předvolební kampaní, když projížděl Vídní v terénním autě se spoře oděnými slečnami.
V politice se uchytil a získával stále více příznivců mezi voliči i v rámci strany. V roce 2009 se stal předsedou mládežnické organizace lidovců, o rok později zasedl ve vídeňské městské radě a v roce 2011 byl jmenován státním tajemníkem pro integraci.
Kvůli politice mu ani nezbyl prostor pro studium – práva na Vídeňské univerzitě nestihl dokončit. V parlamentních volbách 2013 se už jako etablovaná osobnost Rakouské lidové strany dostal do Národní rady a v prosinci se stal ministrem zahraničí – v pouhých 27 letech. Kvůli nedokončenému studiu jej posměšně nazývali „ministr-maturant“.
Muž, který za svůj politický idol považuje Nelsona Mandelu, se do mezinárodní politiky pustil s vervou. Kladl důraz na vyřešení krize na východní Ukrajině, hostil ve Vídni mezinárodní jednání o íránském jaderném programu a zasadil se o uzavření balkánské migrační trasy. Rázně odmítl další přijímání žadatelů o azyl a postavil se i tureckému prezidentovi Recepu Tayyipu Erdoganovi.
Po nečekaném odstoupení předsedy lidovců Reinholda Mitterlehnera vystoupal i na stranický vrchol a ještě si vymohl podmínky, za jakých se funkce předsedy strany ujme – právo veta při sestavování kandidátek a rozhodující slovo v dalších personálních záležitostech partaje. Žádný jiný předseda rakouské politické strany takové možnosti neměl.
Americký časopis Time zařadil Sebastiana Kurze mezi „Deset lídrů příští generace“.
Nejmladším kancléřem v historii Rakouska a nejmladším úřadujícím premiérem zemí Evropské unie se Kurz stal ve svých jedenatřiceti letech v říjnu 2017, do úřadu nastoupil v prosinci. Od médií si tehdy vysloužil přezdívku Wunderwuzzi (zázračné dítě).
Jeho Rakouská lidová strana (ÖVP) předtím zvítězila ve volbách před Sociálními demokraty (SPÖ) a protiimigrační Svobodnou stranou Rakouska (FPÖ), se kterou nakonec sestavil vládu.
Po skandálu koaličního partnera, Svobodné strany Rakouska (FPÖ), parlament jeho vládě vyslovil nedůvěru, ale v následných předčasných volbách Kurzova strana opět zvítězila.
Ve druhé vládě v roce 2020 vytvořil koalici se Zelenými. Počátkem října 2021 rakouské úřady oznámily, že vyšetřují Kurze pro podezření z úplatkářství a zneužití důvěry; stalo se tak po razii v centrále Kurzových lidovců (ÖVP) a na ministerstvu financí. Kurz nejdříve prohlásil, že hodlá v čele vlády zůstat, o několik dní později ale oznámil, že skončí.
Kurz po demisi na funkci kancléře neodešel z nejvyšších pater politiky úplně, zůstal ve funkci předsedy Rakouské lidové strany (ÖVP) a v polovině října 2021 složil poslanecký slib v Národní radě, kde převzal vedení poslaneckého klubu své lidové strany.
Státní zastupitelství vyšetřující případy hospodářské trestné činnosti a korupce (WKStA) ale požádalo parlament, aby Kurze zbavil imunity. V listopadu 2021 parlament jednohlasně zbavil Kurze poslanecké imunity před trestním stíháním kvůli korupci.
V prosinci 2021 pak Kurz oznámil, že úplně odchází z politiky a chce se věnovat rodině. V čele vládních lidovců (ÖVP) jej nahradil dosavadní rakouský ministr vnitra Karl Nehammer.