Luxus v době pandemie. Sklářství změnila morová rána ve 14. století na dlouho dopředu

Evropě dominovalo do poloviny 14. století sklo benátské/italské provenience. Největší rozkvět typů, variant tvarů, dekorů s používáním skloviny různých barev se vyskytoval mezi posledními desetiletími 13. století, kdy byla výroba přenesena z města Benátky na ostrov Murano, a polovinou 14. století, kdy v Benátkách propukla pandemie moru. Ta ale všechno změnila, popisuje archeoložka Hedvika Sedláčková.

Nejznámějším výrobkem se staly číšky malované barevnými emaily a zlatem, rozšířené od Pyrenejského poloostrova přes Británii, západní a střední Evropu do Skandinávie i Pobaltí a dovážené i do Číny.

Kvalitní bezbarvé sklo reprezentovaly dále nádoby zdobené modrými vlákny – konvice a stolní láhve, číšky s dvoubarevnými nálepy (některé zdobené i zlatem), mnoho variant jednobarevných číšek s nálepy, šálky a misky.

Ve velkém množství se v Evropě objevovalo také takzvané sklo islámské, vyráběné ve sklárnách v dnešní Sýrii. Dokladem vysoké hodnoty těchto bohatě zdobených číšek zlatem i barevnými emaily byla kožená a dřevěná pouzdra, která je chránila před poškozením, méně se do Evropy z islámských zemí dovážely stolní lahve, případně lampy.

Soudě dle množství skla, které patřilo ke zboží luxusního charakteru, zažívala Evropa období blahobytu. Výroba luxusního zboží (nejen skla) jen kvetla, obchodní trasy propojovaly evropské země a Benátky představovaly vrchol a vzor civilizace.

Mor jako kulturní proměna

Toto všechno po polovině 14. století z Evropy mizí. Jako jeden z důvodů je uváděn až třicetiprocentní úbytek obyvatelstva v severní Itálii, což samozřejmě postihlo i sklářskou výrobu a obchod, ale nepochybně ubylo i zákazníků zaměřených na luxus. To vše v souvislosti s epidemií moru, po jejímž skončení už nebyla situace ve sklářské branži stejná.

Nápadné je v zemích severně od Alp nejen menší množství skla benátské/italské provenience, ale především omezení sortimentu. Žádné benátské malované nebo dvoubarevné číšky a méně variant těch jednobarevných. Celkově lze zaznamenat zjednodušení až zchudnutí skla.

Ale každé minus má i své plus. Přínosem nové doby pro výrobu v Itálii bylo nastartování produkce zaměřené na širší, méně majetné vrstvy.

Projevem tohoto trendu byla masová výroba jednoduchých číšek s takzvaným optickým dekorem, které byly foukané do forem s plastickými vzory. Tato technika umožnila vyrábět tisíce kusů velmi levného, ale přitom zdobeného zboží dostupného i pro chudší vrstvy městských obyvatel.

Co přinesl markantní úbytek kvalitního skla Evropě severně od Alp? Do poloviny 14. století byly stoly nejvyšších vrstev zásobovány sklem luxusního charakteru. Regionální specifika byla patrně dána vkusem zákazníků té které oblasti. Benátské importy byly jen v malé míře doplňovány zbožím vyráběným v regionálních sklárnách, přičemž tvary zejména nápojového skla byly ovlivněny nebo přímo napodobovaly benátské výrobky.

Zákazníci ve městech, na sídlech šlechty i v církevních zařízeních si zvykli na používání nápojového skla a jeho úbytek tak paradoxně prospěl rozvoji regionálního sklářství. Mohutný rozmach sklářské výroby se týkal Čech, Uher i německých zemí.

Sklárny začaly vyrábět ve velkém množství zejména nápojové sklo, které však nemá ten jednotný charakter jako dříve – každý region se vydal vlastní cestou preferující určité tvary.

V zemích Koruny české to byly vysoké číše s nálepy, v německých zemích vývoj vedl k takzvaným krautstrunkům a stangenglasům – což jsou opět nádoby s dekorem nálepů, a k masové výrobě číšek předfukovaných do forem s plastickým vzorem – číškám zvaným maigelainy. V Uhrách to byly číšky s nálepy a varianty stolních lahví. Také receptury na výrobu skla vykazují regionální odlišnosti.

Po polovině 14. století se sklo v Čechách vyrábělo v desítkách skláren v kopcovitém a zalesněném pohraničí. Vyváželo se podél Labe až do přístavních měst na pobřeží Baltu a odtud loděmi do Skandinávie, zejména do Finska.

Bylo oblíbené všude tam, kde se konzumovalo pivo – východním směrem (včetně Moravy) a na jihu zůstaly v oblibě menší číšky určené na víno. Nicméně „expanze“ českého skla končí v průběhu husitských válek. Pokud výrobci dále fungovali, tak jen pro zásobování vnitřního trhu, zahraniční obchod upadl.

Z pohledu skla se Benátky, potažmo Itálie z pohromy „černé smrti“ vzpamatovaly až za jedno století. Teprve krátce po polovině 15. století tam byl „vynalezen“ nový renesanční styl založený na nové technologii výroby vysoce kvalitního bezbarvého skla zvaného cristallo.

Používala se také skla mnoha barev (modrá, fialová, zelená) a rozvinuly se nové tvary nádob (poháry, mísy, talíře i konvice a stolní láhve). Byla oživena středověká výzdoba barevnými emaily a zlatem, antická technika dekoru rytého kovovým hrotem a od počátku 16. století i filigrán – zatavování bílých vláken do základní skloviny.

Luxusní benátské zboží opět ovládlo Evropu – samotné výrobky se nejen objevují na stolech králů, šlechty, církevních hodnostářů a bohatých patricijů, ale staly se i vzorem pro domácí produkci. Teprve za jedno století se benátské sklo stalo znovu symbolem nejvyššího luxusu a udávalo tón celé Evropě. 

Malovaný a zlacený pohár s víkem z bratislavského hradu – vyšší kategorie luxusního zboží
Zdroj: Hedvika Sedláčková

Za zmínku stojí, že důležitou roli při šíření tohoto honosného benátského skla do střední Evropy sehrál dvůr uherského a českého krále Matyáše Korvína. Byl ctitelem italské renesance a skla zvláště; objednával ho v Benátkách pro osobní použití a jako dary pro přátele (ale i nepřátele).

Mimo exempláře z muzejních sbírek se s archeologickými nálezy setkáváme pouze v oblasti pod jeho vládou – tedy v dnešním Maďarsku, na Slovensku a na Moravě.

Nejvyšší kategorie luxusu – pohár „pánů z Deblína“. Dnes v trezorové vitríně Britského muzea v Londýně
Zdroj: Hedvika Sedláčková
Po skončení epidemie černého moru nebyla Evropa stejná jako před ní. Po skončení současné pandemie se také probudíme v jiném světě.