Funkcionalistický skvost Brna - vilu Tugendhat - navštívilo od jejího znovuotevření v roce 2012 přes 200 tisíc lidí. Předtím prošla rozsáhlou rekonstrukcí, během níž jí stavebníci vrátili podobu ze 30. let, aby se co nejvíce podoba objektu, který navrhnul architekt Ludwig Miese van der Rohe pro Gretu a Fritze Tugendhatovi a jejich děti.
Mnoho návštěvníků se ale do vily nedostane a na lístky se tak čeká. Vyšší zájem o její prohlídku se pojí se zapsáním vily na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Podle statistik Muzea města Brna stoupla trojnásobně, v roce 2001 ji navštívilo asi devět tisíc lidí, nyní se na prohlídku dostaví okolo 30 tisíc návštěvníků ročně. „Nemůžeme vyhovět všem, protože zájem čtyř až pětinásobně převyšuje poptávka nabídku,“ okomentovala situaci ředitelka vily spravované Muzeem města Brna Iveta Černá.
Od zapsání na prestižní seznam oslavila vila loni v prosinci patnáct let. Jednou z podmínek, aby se stavba na seznam dostala, bylo přislíbení opravy financované z vlastních peněz. „UNESCO znamená nikoliv nějaký speciální finanční obnos, ale i zodpovědnost se o objekt pečlivě starat,“ vysvětlila už dříve Černá.
Vila tak není dostupná veřejnosti v průběhu celého roku, ale každoročně je na jeden až dva týdny uzavřená. „Většinou se to děje v měsíci dubnu, objekt je veřejnosti nepřistupný a probíhají udržovací práce,“ uvedla ředitelka. Zatímco loni pracovníci opravovali spouštěcí okna, letos se zaměří zejména na vnější fasádu, která potřebuje nový nátěr.
Objektu se vrátila podoba z 30. let
Vilu si v letech 1929–1930 nechali postavit manželé Tugendhatovi, kteří v ní žili do roku 1938. Dům zabavili nacisté, zdevastovala jej Rudá armáda, po válce byl zestátněn a využíván jako taneční škola, dětské rehabilitační středisko a později po rekonstrukci v 80. letech 20. století jako reprezentativní objekt města uzavřený veřejnosti.
Velká rekonstrukce vily skončila před pěti lety, při ní stavitelé objektu vrátili podobu z 30. let minulého století. Při opravách bylo nutné odstranit nevhodné zásahy z 2. světové války a z druhé poloviny 20. století.
Během oprav se stavebníci potýkali například s poškozenou kanalizací nebo prasklinami ve stěnách. Největší problémem ale bylo linoleum, které se jen dva měsíce po dokončení oprav se kvůli náporu návštěvníků zvlnilo a později objevily mokré skvrny na fasádě. „Otázkou bylo, zda bude preferovat alternativní technologii, nebo se držet těch původních. Věci vypdají jinak na papíře, jinak v realizaci a později v provozu,“ okomentoval problémy ředitel Národního památkového ústavu Brno Zdeněk Vácha. Cesta k obnově vily Tugendhat a jejímu zpřístupnění ale trvala víc než čtyřicet let.
Vila prožila nacismus i socialismus
Vila Tugendhat je považována za ikonické dílo moderní architektury a nejlépe dochovanou stavbu německého architekta Ludwiga Miese van der Rohe v Evropě. Její historie je od začátku spojena se sousední Löw-Beerovou rezidencí. K secesní budově patřil rozlehlý pozemek, jeho polovinu továrník Alfred Löw-Beer daroval své dceři Gretě, když se podruhé vdala za Fritze Tugendhata. Tehdy netušil, že v sousedství jeho domu vyroste funkcionalistický skvost.
Rodina v něm žila od jeho dokončení v roce 1930 až do května 1938, kdy před hrozbou války uprchli do Švýcarska a následně do Venezuely. Během nacistické okupace zůstala prázdná nejen vila Tugendhat. Sousední Löw-Beerovo sídlo zabavilo gestapo, které si v něm zřídilo své působiště. Rodina Löw-Beerů navíc doplatila na svůj židovský původ, druhou světovou válku téměř nikdo z nich nepřežil. Gestapu nakonec připadl i dům Tugendhatů.
Co za války nezabavili Němci, zničili sovětští vojáci při osvobozování Brna. A komunistický režim bývalé architektonické skvosty přebudoval pro potřeby lidu - v Löw-Beerově vile byla ubytovna pro studenty, vila Tugendhat sloužila jako rehabilitační středisko pro děti s vadami páteře.
