Koupit si lístky na prohlídku do brněnské vily Tugendhat jen pár dní předem nejde. Například víkendy jsou už rezervované na půl roku dopředu. I po čtyřech letech od znovuotevření funkcionalistické památky totiž zájem turistů o její návštěvu neopadá.
Tugendhat je pro turisty stále vzácná. Dovnitř se dostane jen část z nich
„Nedostaly jsme rezervaci, takže se můžeme kouknout jen zvenku. Příště to rezervujeme dřív,“ povzdechly si před vilou Tugendhat dvě návštěvnice z Gratzu. Letos na jaře se na prohlídku ale už nedostanou. Nejbližší volný termín pro dva je totiž až v půlce června. „Zájemců je určitě dvakrát až třikrát více, než kolik jsme jich schopní vzít na prohlídku,“ potvrdila ředitelka vily Tugendhat Iveta Černá.
Během čtyř let od znovuotevření navštívilo vilu téměř 130 tisíc lidí a více než padesát procent z nich byli Češi. „Jsme rádi, že kromě zahraničních turistů se s tímto klenotem seznamují i Brňané a lidé z dalších koutů republiky,“ poznamenala Černá. Dodala, že vila je uvedená v učebnicích architektury mezi prvními čtyřmi nejznámějšími rezidenčními sídly na světě.
Upozornila, že Tugendhat je jedinou českou stavbou moderní architektury, která je zapsaná v seznamu UNESCO. Právě proto, že patří do světového dědictví, musí pracovníci vily dodržovat speciální provozní řád, který limituje i počet návštěvníků a prohlídek. „Udržujeme teplotu a vlhkost vzduchu, které neublíží vystavenému originálnímu nábytku,“ vysvětlila ředitelka.
Ve vile je část originálního vybavení
Čtyři kusy původního nábytku se do vily vrátily loni na podzim. Na jejich obnově pracovalo déle než rok devět restaurátorů. Několik týdnů tak návštěvníci vidí v prostorách funkcionalistické budovy původní příborník, lavice, kávový stolek a známé červené křeslo. Originály jsou v technickém podlaží vily ve skleněných vitrínách. Spatří je tak i návštěvníci, kteří nepůjdou na prohlídku samotné památky, ale jen do zahrady.
Zájemci se ale do funkcionalistické památky předtím několik měsíců nedostali. V letech 2010 až 2012 totiž probíhala její velká rekonstrukce. Památka předtím léta chátrala. Na opravě vily se podíleli památkáři i další specialisté z Česka i zahraničí a práce přišly na 156 milionů korun. Slavnostního otevření vily se pak zúčastnili i potomci původních majitelů vily, sourozenci Daniela, Ruth a Ernst.
Po rozsáhlé rekonstrukci se ale vila zavřela znovu už po šesti týdnech. Důvodem byla nutná úprava zvlněného linolea. „Dům byl stavěný pro rodinu, a jen za prvních šest týdnů tudy prošlo přes šest tisíc lidí. Všechny receptury jsme nechali původní, řada z nich se běžně nepoužívá, takže se to dalo očekávat,“ vysvětlil tehdy ředitel výstavby Michal Malásek.
Tugendhatovi žili ve vile pouze osm let
Historie vily Tugendhat je od začátku spojena se sousední Löw-Beerovou rezidencí, kterou koupil v roce 1913 brněnský průmyslník Alfred Löw-Beer. K secesní budově patřil rozlehlý pozemek, který se táhl od ulice Drobného až k Černopolní.
Jeho polovinu se rozhodl továrník darovat své dceři Gretě, když se podruhé vdala za Fritze Tugendhata. Tehdy ještě netušil, že v sousedství jeho domu vyroste funkcionalistický skvost. Stavba vily Tugendhat začala na horním konci zahrady v brněnských Černých Polích v červnu roku 1929.
Strohý funkcionalismus fascinoval oba novomanžele. „Velice jsem si přála mít moderní prostorný dům s jasnými a jednoduchými tvary. Můj muž se přímo děsil pokojů plných figurek a deček, jak je znal z dětství,“ vysvětlila kdysi Greta Tugendhatová. Rezidenci navrhl architekt Ludwig Miese van der Rohe a rodina v ní žila od jejího dokončení v roce 1930 až do května 1938, kdy před hrozbou války uprchli do Švýcarska a následně do Venezuely.
Během nacistické okupace zůstala prázdná nejen vila Tugendhat. Sousední Löw-Beerovo sídlo zabavilo gestapo, které si v něm zřídilo své působiště. Rodina Löw-Beerů navíc doplatila na svůj židovský původ, druhou světovou válku téměř nikdo z nich nepřežil. Gestapu nakonec připadl i dům Tugendhatů.
Co za války nezabavili Němci, zničili sovětští vojáci při osvobozování Brna. A komunistický režim bývalé architektonické skvosty přebudoval pro potřeby lidu: v Löw-Beerově vile byla ubytovna pro studenty, vila Tugendhat sloužila jako rehabilitační středisko pro děti s vadami páteře.