Když jsem v létě 2015 stál v dusnu před Kapitolem a sledoval společné vystoupení tehdy ještě dvou přátel Donalda Trumpa a Teda Cruze, říkal jsem si v duchu, jak to mají promyšlené: do začátku primárek možná přežije jen jeden, pokud vůbec, a ten druhý ho pak podpoří.
Trumpův rok: Amerika i svět čekají, až vyvane kouř z předvolební palby
V reportáži jsem si později vypůjčil spojení „Léto s kovbojem”, neboť vše nasvědčovalo tomu, že americký flirt s obchodně zkušeným, ale politikou nepolíbeným člověkem skončí s prvním podzimním listím. Historie zkrátka napovídala, že ani jeden kandidát s takto krajními názory republikánským sítem neprojde.
Mýlil jsem se já, mýlili se další novináři, politologové, nedocenění blogeři i přeplacení stratégové. Oba republikáni primárkový masakr ovládli a opustili ho jako poslední, ten první navíc se skalpem toho druhého. Trump se dokázal rychle otřepat a nakonec utnout kariéru ženě, která si “kandidátka na prezidentku” mohla dát i na zvonek, protože se z této funkce stala pomalu stejná konstanta jako její jméno.
Sílu revolučního roku lze málokdy plně prohlédnout v onom roce samotném. I když americký otřes stále nenaplňuje definici změny režimu, je jedním z největších, jaký žijící Američani pamatují.
Jak říká respektovaný novinář Carl Bernstein, který je kritický jak ke Clintonové, tak k Trumpovi: Nastala klíčová bitva v kulturní válce o podobu země. Nic na tom nemění fakt, že si většina těch, kteří v listopadu přišli k urnám, Trumpa nepřála. Ta část, jež ho naopak chtěla, byla dost silná na to, aby ho i přes systém, který Trumpovi nebyl kvůli řadě aspektů nakloněn, katapultovala do Bílého domu.
Ano, bylo mezi nimi mnoho radikálů i rasistů. Ale z vlastní zkušenosti z mnoha končin USA vím, že stejně tak mnoho úplně normálních, příjemných a vstřícných lidí, kteří už jen měli plné zuby stávajících pořádků a nebyli o nic míň Američany než ostatní. Neochota a neschopnost demokratických špiček připustit si, že miliardáře volí i jiní než jen ti z okraje společnosti, se jim stala osudnou. Síle Trumpa dost pomohla slabost Clintonové.
To samotné bez ohledu na to, co Trump říká nebo dělá, je úctyhodný výkon. Zvítězit v souboji o Bílý dům je asi tak lehké jako vyhrát několik olympiád v řadě bez cizího dopingu. A i když poslední slovo předchozí věty vybízí k analýze podezření ruského zásahu do voleb, nechme tento úhel stranou.
Trump bořitel. Časem (možná) stavitel
Na úspěch kandidáta, kterého nakonec ztělesnil Trump (a mohl i někdo jiný s podobným instinktem, jen jemu se to na rozdíl od ostatních povedlo), se v Americe zadělávalo dávno před tím, než Boris Jelcin v Kremlu otevřel první komnatu Vladimiru Putinovi – a tedy před tím, než si Putin začal sám otevírat další.
- Web ČT24.cz publikuje sérii komentářů k tématům, které rok 2016 charakterizují. Čtěte také:
Rok krajských voleb: Bylo jasné, že ANO vyhraje. Víc však překvapil Okamura - Trumpův rok: Amerika i svět čekají, až vyvane kouř z předvolební palby
- Rok hudebních legend, které nás učily umírat
- Rok, který dal světu další, poučnou lekci z terorismu
- Asadův rok: S přispěním Ruska a Íránu se kola válečné štěstěny začala obracet
- Rok Číny v Čechách. Přijel Si Ťin-pching a rozšiřovaly se akvizice
Jen málokdo tušil, že k tomuto americkému sudu střelného prachu někdo dokáže takto rychle a efektivně najít i rozbušku: propast mezi veřejností a politiky, kteří ji mají reprezentovat, rozpad vláken občanské společnosti, globalizace, která i přes nesporné sladkosti po sobě zanechává taky hořkou pachuť, prosperita, která fungovala jako záplata na pytle plné problémů, rozevírající se nůžky mezi bohatými a chudými, což může znít jako klišé, ale společnost to dlouhodobě dusí.
Nemluvě o rasových problémech, nejistotě pramenící z imigrace a politické korektnosti, kterou mnozí odsoudí jako lež, místo toho, aby ji dokázali nahradit základní a přirozenou lidskou slušností a respektem. Unavily se už západní liberální demokracie a jsou připravené samy sebe vnitřně rozkládat? Nebo jim současný populismus paradoxně dlouhodobě pomůže metamorfovat v něco lepšího? Stále si kladu otázku, na jaké, dosud nedotknutelné svobody by byli Američani ochotní si nechat sáhnout a co by za to výměnou chtěli.
Trump nabízí rychlá řešení, která – jak ukazuje historie – většinou nezabírají, zvlášť když jde o problémy nahromaděné za dekády. Ale stejně jako kdokoliv, kdo vstupuje do Bílého domu, má i on dostat šanci se ukázat. Jeho rodící se tým je heterogenním kolektivem, jehož zkušenosti vzbuzují u části veřejnosti respekt, u jiné obavu. Přechodné období je zatím ve srovnání s předchůdci Trumpa palbou z kulometu s radiem 360 stupňů. Něco jako startovní výstřely, jimiž si připravuje půdu na vyjednávání a kterými sonduje sílu partnerů i protivníků. Trump v souladu s kampaní boří. Amerika i svět teď čekají, až kouř z palby vyvane a prezident začne stavět.
Nečitelnost může být v obchodě devizou. V mezinárodních vztazích se začne její pozitivní efekt ztrácet v okamžiku, kdy je jí příliš. Když nedávno zemřela hollywoodská celebrita maďarského původu Zsa Zsa Gaborová, říkalo se o ní, že byla slavná hlavně – anebo jen – proto, že byla slavná. Jistotou Donalda Trumpa není jistota, ale záruka jedné velké nejistoty.
Vystudoval masovou komunikaci se zaměřením na mezinárodní studia na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Od roku 2000 pracoval v Praze a Londýně v české redakci BBC, od roku 2006 v zahraniční redakci ČT, kterou vedl v letech 2008 až 2012. Od ledna 2013 do letošního roku byl zahraničním zpravodajem ČT v USA.
Zpravodaj ČT Martin Řezníček