Obsah je pro Vogue důležitější než šatník v redakci. Na první obálce byl kabát z druhé ruky, vzpomíná Běhounková

První obálka české a slovenské verze časopisu Vogue obsahovala jediný kousek oblečení. Byl jím obnošený kabát. „Podařilo se nám ukázat, že i takhle velký módní časopis může jít jiným směrem,“ vzpomíná šéfredaktorka Andrea Běhounková. V redakci v centru Prahy, kam se Vogue přestěhoval po vypuknutí pandemie koronaviru, pro pověstný šatník nabitý kousky od těch nejvěhlasnějších návrhářů není místo. „Řekli jsme si, že je pro nás důležitá kvalita obsahu, a přestěhovali jsme se do menších prostor,“ říká v podcastu Background ČT24 žena, která začínala jako politická reportérka.

Andrea Běhounková stála u samého zrodu časopisu Vogue v Česku a na Slovensku. Šéfredaktorkou se stala v roce 2018. Tehdy také vyšlo úplně první číslo původem amerického titulu, který byl v minulosti označen jako nejvlivnější módní časopis na světě. „S tak silnou značkou si řeknete, že všichni přece vědí, jak vypadá Vogue. V době, kdy jsme uváděli na trh naší edici, byla ale každá edice specifická. To znamená, že například italský Vogue vypadal úplně jinak než ten americký,“ popisuje Běhounková.

Kromě ambice projekt vůbec uskutečnit tak musela přijít i s vlastním konceptem. „Věděli jsme, že nemůžeme vypadat jako americký Vogue, protože na to prostě nemáme materiál. Chtěli jsme, aby při listování Vogue bylo poznat, že to je česká a slovenská edice,“ uvádí šéfredaktorka. S vymýšlením konceptu jí pomohl kreativní ředitel Vogue Jan Králíček. „Přišel s úplně jasnou vizí, že jestli je něco pro Českou a Slovenskou republiku typické, tak je to určitá surreálnost a pohádkovost,“ vzpomíná.

Za uplynulých pět let vyšlo v Česku a na Slovensku přes padesát čísel časopisu. I přes bohaté zkušenosti ke svojí práci přistupuje Běhounková s pokorou. „Jsem neustále pochybující člověk. Když číslo odchází do tiskárny, mám do poslední chvíle tendenci přehazovat stránky a trápit svůj tým předěláváním,“ přiznává.

Cíle, které si na začátku vytyčili, se ale podle Běhounkové převážně daří plnit. „Skoro na všechna čísla jsem velmi pyšná. Je opravdu jenom pár čísel, které bych možná tak jako schovala,“ hodnotí a dodává: „Samozřejmě je na čtenářích, aby posoudili, jestli tam určitý koncept vidí.“

Součástí konceptu československé edice Vogue je podle Běhounkové také podpora žen. I to byl důvod, proč se časopis rozhodl vyjádřit podporu prezidentské kandidátce Danuši Nerudové. „S nápadem přišla naše vydavatelka. My jsme pak přemýšleli, jakým způsobem ji můžeme podpořit. Přestože mám ráda rozhovory, v tomhle případě jsem věděla, že rozhovor nechci, protože nejsme politické médium,“ vysvětluje Běhounková.

Vznikla proto série fotek, kterou na sociálních sítích doplnila věta „Vogue volí Danuši Nerudovou“. Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran a hnutí ale za tento on-line příspěvek vydavatelství udělil pokutu. „Myslím, že nikdo z nás toho nelituje,“ je přesvědčená Běhounková.

Anna Wintourová není jako Miranda z Ďábel nosí Pradu

S časopisem Vogue je neodmyslitelně spjato jméno Anny Wintourové, která americkou edici vede už víc než tři desetiletí. Andrea Běhounková se s ní za posledních pět let setkala několikrát. Její dojmy jsou však vzdálené těm, které měla hlavní hrdinka románu a filmu Ďábel nosí Pradu, když se setkala s nelítostnou šéfredaktorkou fiktivního módního časopisu, jejíž postava byla inspirována právě Wintourovou.

„Kromě toho, že vede jeden z nejúspěšnějších módních časopisů na světě, toho s postavou Mirandy zas tolik společného nemá,“ komentuje Běhounková. „Není tak arogantní, usmívá se, je velmi věcná, pracovitá a vlastně i milá,“ dělí se dál o své dojmy. Zároveň ale připouští, že snímek z roku 2006 vypovídá o určitém období v módní branži. „Určitě zachycuje, jak to tam tehdy probíhalo,“ míní.

Sama se srovnáváním svojí práce s tou fiktivních hrdinek z Ďábel nosí Pradu nebo Sex ve městě příliš nezaobírá. „Za těch dvacet let, co se věnuji novinářské práci, pro mě vždycky bylo důležité, aby mě to bavilo, a ne, jak to tam vypadá nebo čím jsem obklopena,“ svěřuje se Běhounková. Ačkoliv by si přála, aby byl součástí československého Vogue i pověstný šatník, v pražské redakci s výhledem na řeku na něj není místo.

„I v souvislosti s covidem jsme se asi všichni museli nějakým způsobem adaptovat. Řekli jsme si, že je pro nás důležitá kvalita časopisu a obsahu a radši jsme se sestěhovali do menších prostor,“ vysvětluje absenci šatníku šéfredaktorka.

Od investigativy k lifestylu

K lifestylovým časopisům se Běhounková dostala až po roce 2003. V té době už ale za sebou měla bohatou novinářskou kariéru. „Řekla bych, že kromě rozhlasu jsem si vyzkoušela všechno,“ shrnuje. V devadesátých letech začínala v novinách psaním o politice. „Byla jsem v redakci asi tři dny a šla jsem dělat rozhovor s Václavem Klausem, tehdejším ministrem financí. Klepala jsem se a samozřejmě jsem měla obrovskou trému,“ říká s tím, že si z toho dne jinak moc nepamatuje.

V té době bylo Běhounkové dvacet let. Velkou příležitost dostala, protože na rozdíl od zkušených kolegů neměla komunistickou minulost. Další její kroky vedly do České televize a investigativního pořadu Natvrdo, poté na televizi Nova do pořadu Na vlastní oči.

Jak se tedy dostala investigativní novinářka do čela módního časopisu? „Já myslím, že to není úplně nelogický krok. Stejně jako si třeba doktoři dělají kolečko po nemocnici a hledají, co bude jejich specializace. Doporučila bych to určitě všem novinářům,“ nabádá Běhounková. Témata, jako byla kauza Bamberg nebo orlické vraždy, proto vyměnila za práci pro časopis Žena a život a následně Elle.

O tom, že se práce v investigativě a v módních časopisech vzájemně nevylučuje, se Běhounková utvrdila, když se ucházela o místo ve Vogue. „Musím říct, že když jsem byla na prvních pohovorech do časopisu Vogue v Londýně, tak velmi kvitovali, že jsem novinářka. Myslím, že jsem získala body za to, jaká byla moje minulost,“ vypráví.

Podobně se podle Běhounkové nevylučuje ani svět módních trendů a k přírodě šetrné oblékání. „Jako velký trendsetter může Vogue ukázat, že není nutné kupovat si jenom nové kabáty,“ uzavírá šéfredaktorka.

Celý rozhovor si poslechněte v podcastu Background ČT24 na Spotify, Soundcloud, Podcasty Google, Apple a YouTube.