Mitrofanov se kvůli výhružné zprávě obrátil na policii. Na rozdíl od ostatních podobně laděných vzkazů od čtenářů, tento byl až příliš specifický. „Výjimečný byl tím, že mi tam vyhrožoval pisatel přímo zabitím s uvedením konkrétní zbraně, kterou to udělá. Stanovil mi ultimátum 168 hodin, snad podle České televize,“ komentoval pro Newsroom situaci v roce 2015 Mitrofanov.
Jednašedesátiletému Zdeňkou Blahovi se prý nelíbil Mitrofanův kritický text o prezidentovi Miloši Zemanovi. Jaký konkrétně to byl, ale neupřesnil. Hájil se tím, že prý jednal v afektu a nemyslel e-mail vážně. U výslechu navíc odmítl, že by byl přeborníkem ve střelbě. Tvrdil, že vlastní jen vzduchovku na potkany. Od soudu ale odešel s půlročním trestem s 18měsíční podmínkou.
Takové nenávistné reakce však nejsou žádnou raritou. Drsným vzkazům často čelí třeba i moderátorka pořadu 168 hodin Nora Fridrichová. Setkala se také s přímými výhružkami smrtí. V několika případech podávala Česká televize trestní oznámení. Například když Fridrichové a její kolegyni kdosi vyhrožoval useknutím hlavy mačetou.
Reportéři ČT mají s tímto pisatelem také zkušenosti. Na policii se obrátili poté, co napsal, že by redakce pořadu měla být vystřílena jako Charlie Hebdo. Řada takových hrozeb chodí z anonymních účtů, a dopátrat jejich autory je tak někdy v podstatě nemožné.
Výhružka smrtí jako veřejná kritika
Někdy policie případ uzavře tím, že šlo o veřejnou kritiku. Takovou zkušenost má týdeník Respekt. Marek Hoffman a další dva muži z Ostravy jednomu z jeho redaktorů nevyhrožovali e-mailem, ale na Facebooku. „Pokud někdo vyzývá k likvidaci redaktorky nebo redaktora Respektu, už to nepřecházíme, ale předáváme policii. Poprvé jsme tak učinili nedávno, když na Facebooku jeden pán opakovaně psal, že má být člen naší redakce zastřelen, protože mimo jiné psal o ruských vazbách na okolí prezidenta Miloše Zemana,“ napsal letos v dubnu šéfredaktor listu Erik Tabery v editorialu Respektu.
Objevily se ale reakce, že takové policejní rozhodnutí je zvlášť po vraždě slovenského investigativce Jána Kuciaka značně šokující. Také on totiž krátce před svou smrtí podal trestní oznámení kvůli výhružkám.
Konec seznamu nepohodlných
Tuzemské novináře může ale uklidnit alespoň nedávné rozhodnutí Úřadu pro ochranu osobních údajů. Ten v pondělí oznámil, že byl z jeho podnětu zablokován krajně pravicový extremistický server White Media. Úřad krok zdůvodňuje tím, že web zveřejňoval neoprávněně získané osobní údaje. Shromažďoval korespondence, adresy, kontakty nebo kopie dokladů novinářů, politiků a aktivistů.
Na dnes už neexistujících internetových stránkách stálo, že jde o skupinu radikálních autorů bojujících proti rakovině národa – neomarxismu. Mezi jeho metastáze zařadil multikulturalismus, antirasismus, pozitivní diskriminaci menšin, homosexualismus, antifašismus nebo gender-feminismus.
„Jestli mě něco překvapuje, tak je to fakt, že White Media fungovala tolik let, protože to jsou seznamy nepohodlných lidí, které se vytvářejí na základě nějaké ideologie. Myslím si, že tohle do svobodné, demokratické společnosti vůbec nepatří,“ vysvětluje redaktor Radia Wave Filip Titlbach, který na seznamu „nepohodlných“ novinářů podle White Media sám několik let byl. Jaké mají se serverem a extremisty zkušenosti další čeští novináři? A překročil někdy nějaký z agresorů hranici e-mailové schránky a sociálních sítí? Víc v nedělním Newsroomu.
