Výstava k výročí v Čapkově památníku představuje nové originální dokumenty. K vidění je rukopis, který Čapek psal sekčnímu šéfovi prvorepublikového premiéra Antonína Švehly či autentické materiály nechávající nahlédnout do redakční práce v době první republiky. Dokumenty památník nedávno získal ze soukromé kolekce. Expozice je k vidění nejméně do konce ledna příštího roku, řekl na sobotní oslavě šedesáti let existence Památníku Karla Čapka ve Staré Huti jeho ředitel Zdeněk Vacek.
Švehlu podle Vacka Čapek obdivoval a věděl, že oba mají rádi kávu, ale Švehla nápoj s kofeinem kvůli nemoci srdce nemohl pít. „A tak v dopise Čapek píše, že posílá panu premiérovi kofeinuprostou kávu, jak mu to slíbil, když byli společně u Tomáše Garrigua Masaryka v Topoľčiankách,“ popsal Vacek.
Nechybí ani koncepty spisovatelových článků, pohled do procesu úpravy a skládání textů v redakci časopisu Přítomnost nebo svatební oznámení Čapkovy starší sestry Heleny. „Šéfredaktorem časopisu Přítomnost byl novinář Ferdinand Peroutka, Karel Čapek tam často přispíval. Je to taková ilustrace, jak se vlastně redakční texty připravovaly,“ okomentoval Vacek.
Sobotní program otevřel koncert dobové hudby z dvacátých až třicátých let minulého století v podání skupiny Swing Session. Následovalo promítání nového televizního dokumentu Tajemství záběrů Čapkovy strže režiséra Ondřeje Kepky.
Zachycuje proměny expozice, domu, zahrady od roku 1963 do současnosti, ale také vzpomínky známých osobností, například katolického kněze a teologa Tomáše Halíka nebo Zdeňka Svěráka, který se zde inspiroval, jak psát semináře cimrmanovských her. „Svěrák sem jezdil v šedesátých letech za svojí budoucí ženou, která právě z obce Stará Huť pochází,“ doplnil ředitel.
Podle ředitele dokument může posloužit i jako průvodce pro návštěvníky památníku, protože přiblíží jejich historický kontext.
Letní sídlo i místo pro setkávání s přáteli
Přímo filmové záběry z roku 1963 neexistují nebo nejsou známé, ale nechybí fotografie z historie vývoje památníku. Zároveň dokument přibližuje současnou podobu míst zachycených na fotografiích s Karlem Čapkem.
„Nové záběry se zaměřují na konkrétní části domu a zahrady, konfrontaci fotografické dokumentace z doby pobytu Karla Čapka a Olgy Scheinpflugové s tím, jak stejná místa vypadají dnes. Jde třeba o tehdejší lávku přes potok a místo, kde zřejmě stávala, o proměny zahradní verandy, ale i o zazděné zárubně mezi bývalým salonem a jídelnou, u nichž vznikly jediné dva známé snímky Čapka z interiéru domu,“ popisuje Vacek.
Objevy nových dokumentů jsou podle ředitele často dílem náhody, ale památníku je může pomoci získat i veřejnost, a to nejen nabídkou zajímavých fotografií, textů či předmětů, ale třeba také vzpomínek. A to nejen přímo na Čapka, ale i na kohokoli z okruhu takzvaných pátečníků, tedy skupiny kulturních a politických osobností kolem Karla Čapka.
Památník Karla Čapka ve Staré Huti na Příbramsku dříve sloužil jako správní budova místních válcoven a strojíren. Čapek s Scheinpflugovou do domu poprvé přijeli v pozdním létě v roce 1935 a následně jej dostali od jeho majitele a spisovatelova příbuzného Václava Palivce k doživotnímu užívání coby svatební dar.
Objekt jim sloužil jako letní sídlo i místo pro setkávání s přáteli, a to až do prosince 1938. Čapek zemřel 25. prosince 1938. Scheinpflugová do Staré Huti jezdila i po válce, stále zde měla podle Vacka zázemí a památník představovala různým osobnostem z uměleckých kruhů ze zahraničí a podobně.
Nejdramatičtějším obdobím bývalého letního sídla Karla Čapka byla dle Vacka bezpochyby padesátá léta a počátek let šedesátých. „Po roce 1948 byl celý areál zabaven majiteli Václavu Palivcovi, který byl doslova ožebračen. Ani Scheinpflugová tehdy neměla domovské právo, jen právo k užívání. Jinak tam byly nastěhovány místními úřady rodiny s dětmi. Začal takový kulturní boj, intervence řady známých osobností, které se snažily, aby Strž byla zachována v co nejautentičtější podobě,“ popsal ředitel.
V roce 1963 nakonec došlo k otevření expozice. Kromě výstav, kterých památník připravuje několik ročně, je v domě i stálá expozice věnovaná Čapkovi a Scheinpflugové.
Výročí knihy o Dášeňce
K Čapkovi se letos váže ještě jedno kulaté výročí, a to devadesát let od vydání jeho knihy Dášeňka čili život štěněte. U památníku ji připomíná patník, přestože se ve skutečnosti do Čapkova letního sídla nikdy nepodívala.
Dášeňka se narodila v roce 1932 foxteriérce Iris, kterou Čapek choval v pražské vile. Neposedné štěně, které u Čapků způsobilo škodu za tři tisíce československých korun, věnovali nejspíš spisovateli Vladislavu Vančurovi. Kde ale Dášeňka skončila, není jasné. I proto spustil Čapkův památník výzvu k pátrání po jejích dalších osudech.
