Okolní tsunami vyrovnala pokojem v srdci, vzpomíná na Soňu Červenou Daniel Herman

Operní pěvkyně Soňa Červená zpívala ve velkých rolích na evropských i amerických scénách, v rodném Československu ale čelila útlaku komunistického režimu. Teprve když se po třiceti letech vrátila z emigrace, mohla si stoupnout i na prkna Národního divadla. Ze zlaté kapličky také mezzosopranistku, která 7. května ve věku 97 let zemřela, vyprovodili přátelé a kolegové při posledním rozloučení. Vzpomínku na ni přidali i v Událostech, komentářích. „Pochopila, že jediné, co může vyrovnávat tu obrovskou dynamiku, až tsunami okolního prostředí, je pokoj v srdci,“ míní bývalý ministr kultury Daniel Herman (KDU-ČSL).

„Na Soně Červené jsem vždycky obdivoval symbiózu její hluboké profesionality a morální pevnosti. Jejím velkým poselstvím je, že tyto věci lze skloubit a je to, jak to řekl pan ministr (kultury Martin) Baxa, skutečně příběh dvacátého století. To je na ní obdivuhodné, že dokázala i těmito těžkými peripetiemi projít s rovnou páteří,“ uvedl Daniel Herman.

Soňa Červená, dcera kabaretiéra Jiřího Červeného, začínala v Osvobozeném divadle Voskovce a Wericha, zároveň se učila klasickému zpěvu. Kariéru operní pěvkyně ale nestihla příliš rozvinout.

Po únoru 1948 byla její rodina prohlášena za nepřátelskou komunistickému režimu, manžel Soni Červené, majitel továrny na výrobu čokolády, utekl ilegálně přes hranice. Soňa Červená emigrovala až v lednu 1962, kdy využila svého angažmá v Berlínské státní opeře a posledním otevřeným přechodem přešla z východního Berlína do tehdejšího západního Německa.

Domovskou scénou se pěvkyni stala opera ve Frankfurtu nad Mohanem, odkud vedla její kariéra na většinu významných evropských a zámořských operních scén a festivalů. Celosvětovou slávu jí přinesla role Bizetovy Carmen.

Chtěla žít naplno

Své pozdější paměti nazvala pravidlem, které sama sobě nařídila: Stýskání zakázáno. Na audioverzi memoárů i navazujícím titulu Stýskání zažehnáno spolupracoval herec Jan Sklenář, který se se Soňou Červenou spřátelil během příprav inscenace Návštěva staré dámy v Hradci Králové.

„Soňa byla velice mladý člověk i v pozdním věku. Chtěla být mezi mladými lidmi, chtěla být u nových věcí, chtěla prostě žít život naplno,“ vzpomíná Sklenář. „Byla fantastická, že se z exilu skromně vrátila a vrhla se do práce,“ dodal.

Na prknech pražského Národního divadla poprvé stanula v roce 2002 v Janáčkově opeře Osud, později účinkovala v Čapkově hře Věc Makropulos, kterou připravil americký režisér a výtvarník Robert Wilson. Excelovala v inscenacích inspirovaných skutečnými osudy, které – jako ten její – poznamenaly krutosti dvacátého století. Šlo o opery vracející se k příběhům umučeného faráře Josefa Toufara a popravené Milady Horákové.

Stejně jako oni se Soňa Červená stala určitým symbolem, i když její existenci dlouhá emigrace v povědomí veřejnosti zamlžila. „To ukazuje na jednu ze zločinných stránek komunistického režimu, že českou společnost připravil o takto úžasné osobnosti,“ připomíná Daniel Herman.

10 minut
Daniel Herman a Jan Sklenář vzpomínají na Soňu Červenou
Zdroj: ČT24

Poslední sbohem daly Soně Červené stovky lidí

Do Národního divadla v Praze se v úterý přišly rozloučit stovky lidí. „Přála si rozloučit se s námi právě tady, kde se cítila nejvíce doma,“ uvedl generální ředitel divadla Jan Burian, který ve svém projevu připomněl emigraci Červené z totalitního Československa. „Její útěky nejsou projevem strachu, ale odvahy bojovat za život, ve kterém se nemají dělat kompromisy,“ prohlásil.

Operní režisér Jiří Heřman Soňu Červenou označil za živel. Šéf činohry první scény Lukáš Trpišovský zarecitoval verše Jana Skácela. Ministr kultury Martin Baxa (ODS) ze záznamu připomněl vystoupení Soni Červené v Lateránské bazilice v Římě, kde v oratoriu Jana Zástěry Svatá Ludmila jako sólistka zazpívala krátce po svých sedmadevadesátých narozeninách.

Na počest zesnulé mezzosopranistky zazpívali Pavel Černoch, Jiří Hájek a Petr Nekoranec. Na čestné stráži se u katafalku na jevišti vystřídali například generální ředitel ČT Petr Dvořák, generální ředitel Českého rozhlasu René Zavoral, prezident Herecké asociace Ondřej Kepka, režisérka Olga Sommerová, pěvkyně Kateřina Kněžíková, herec Jiří Štěpnička, divadelní režisér Michal Dočekal, muzikolog Aleš Březina nebo generální ředitel České filharmonie David Mareček.

Po přibližně hodinovém pietním aktu zakončeném archivní nahrávkou Červené a státní hymnou vynesli za potlesku a zvuků poledních zvonů rakev s ostatky do pohřebního vozu před divadlem. Uložena bude do rodinné hrobky v Hradci Králové v úterý v podvečer.

Pohřeb bude veřejný, předcházet mu bude v katedrále Svatého Ducha v historickém centru Hradce Králové zádušní mše, kterou bude sloužit královéhradecký biskup Jan Vokál.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

UNESCO chce zkontrolovat chrám poškozený boji Thajska a Kambodže

Organizace OSN pro vzdělání, vědu a kulturu (UNESCO) chce vyslat misi, která posoudí škody na starobylém chrámu Preah Vihear způsobené přeshraničním konfliktem mezi Thajskem a Kambodžou. Poslední konflikt mezi oběma zeměmi ukončilo 27. prosince příměří. Obě země si hinduistickou kulturní památku nárokují.
před 42 mminutami

Při procesu s nacisty byl důkazem i film. Archivy hledali dva američtí bratři

Nový film Norimberk s Russellem Crowem v kinech obrací opět pozornost k norimberskému procesu. Médium filmu souvisí s ostře sledovaným soudem ale i jinak – záběry promítané v soudní síni posloužily tehdy jako důkaz. Část z nich na zpravodajské misi v poválečné Evropě nasbírali bratři z hollywoodské rodiny.
před 3 hhodinami

„Vážený soudruhu prezidente.“ Historik zkoumá příběhy skrz normalizační dopisy Hradu

V průběhu normalizace registrovalo oddělení stížností prezidentovy kanceláře stovky tisíc dopisů. Nejvíc jich bylo doručeno prezidentovi Ludvíku Svobodovi v roce 1969. Dopisy odrážejí běžné problémy společnosti, jako jsou bydlení, sociální zabezpečení, cestování do zahraničí a školství. Ve své knize „Vážený soudruhu prezidente“ nabízí historik Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR Tomáš Vilímek desítky příběhů odhalujících jak úsměvné, tak tragické stránky života za normalizace.
před 9 hhodinami

Czech Press Photo vyhrála fotografie horníka z dolu OKD

Nejlepší fotografií 31. ročníku Czech Press Photo byl vyhlášen snímek ze série s názvem „Práce horníků na dole ČSM – Sever (OKD)“ Lukáše Kaboně z Deníku. Uspěl v konkurenci téměř 300 fotografek a fotografů, kteří do soutěže zaslali 5250 fotografií. „Zavírání dolů v České republice představuje uzavření významné etapy průmyslové historie a proměnu vztahu společnosti k životnímu prostředí. Těžba uhlí po desetiletí formovala krajinu i životy lidí, často s negativními dopady přesahujícími hranice Moravskoslezského kraje. Uzavření posledního černouhelného dolu ve Stonavě je symbolickou tečkou za érou hlubinné těžby na Ostravsku. Fotografovi Lukáši Kaboňovi se podařilo tento přelomový okamžik zachytit s věcnou přesností a silnou výpovědní hodnotou,“ uvedla porota. Ceny se letos udělovaly v devíti kategoriích. Oceněné fotografie budou k vidění v Nové budově Národního muzea od 11. května do 30. listopadu 2026.
před 19 hhodinami

Archeologové v Itálii objevili ztracenou Vitruviovu baziliku

Archeologové v Itálii našli pozůstatky více než dva tisíce let staré veřejné budovy, jejíž návrh připisují starověkému římskému architektovi Vitruviovi, známému jako otec architektury. Pozůstatky starověké baziliky našli archeologové v centrálním italském městě Fano severovýchodně od Říma.
včera v 10:28

Zemřel italský módní návrhář Valentino Garavani, bylo mu 93 let

Italský módní návrhář Valentino Garavani a zakladatel značky Valentino zemřel ve věku 93 let, informovala tisková agentura ANSA. Zesnul v pondělí pokojně ve svém římském sídle obklopen blízkými, oznámila v prohlášení Nadace Valentina Garavaniho a Giancarla Giammettiho, který byl Valentinovým dlouhodobým společníkem a obchodním partnerem.
19. 1. 2026Aktualizováno19. 1. 2026

Sluhu dvou pánů v Ústí hraje žena a komentuje současnost

Činoherní studio v Ústí nad Labem sáhlo po osvědčené komediální klasice. Nastudovalo commedii dell’arte Sluhu dvou pánů. Titulní roli vychytralého sluhy Truffaldina ale hraje netradičně žena – Marie Machová.
19. 1. 2026

Jihočeské divadlo je první veřejnou kulturní institucí v Česku

Jihočeské divadlo se jako první scéna v zemi stalo takzvanou veřejnou kulturní institucí. Ta oproti příspěvkové organizaci umožňuje víceleté plánování i financování z více zdrojů. Právě divadla často argumentují tím, že obsluhují diváky celého kraje, proto by se na jejich financování nemělo podílet jen město, v němž sídlí.
19. 1. 2026
Načítání...