Letorosty samomluv jsou mou poslední knihou, už nerozumím současnému umění, říká Pavel Kohout

Nahrávám video
Pavel Kohout o své nejnovější knize Letorosty samomluv
Zdroj: ČT24

Spisovatel Pavel Kohout vydává knihu Letorosty samomluv, dramatické i anekdotické monology o každém roce svého života. Říká, že je to jeho kniha poslední. Autor románů Katyně, Z deníku kontrarevolucionáře nebo Kde je zakopán pes oslaví příští měsíc čtyřiadevadesáté narozeniny. O nové knize mluvil Pavel Kohout exkluzivně pro Českou televizi s Martinem Rachmannem.

Za každý rok vašeho života jedna kapitola, jen letošek má kapitoly dvě, a ke každému roku jeden drobný příběh velkých dějin. Proč jste si takové omezení nastavil i u těch roků, které jsou výrazně bohatší na historické události?

Chtěl jsem, aby každý z těch devadesáti čtyř roků dostal spravedlivě svůj díl. Když jsem to ale psal, tak jsem náhle zjistil, že kromě toho zásadního textu to ještě potřebuje podtext, vysvětlení, co se v té době stalo s autorem. Takže hořejšek každé té kapitoly je vlastně monolog týkající se roku a ten spodek je zbytek týkající se autora samého.

Co jste o sobě prozradil nového?

Myslím, že dost, protože byly věci, o kterých jsem nikdy v životě nepsal.

O kterém roce vašeho života se vám psalo nejobtížněji a proč?

Byl to rok 1970. Jednak to byl začátek té hnusné české abnormalizace, která pak za sedm let vrcholila tím, že přes 10 tisíc českých umělců podepsalo antichartu, a jednak to byl osudový rok pro mě a pro mou ženu Jelenu, takže jsme se dohodli, že se o něm nikdy nikomu nezmíníme, a to rozhodnutí jsme změnili právě teď.

Většina příběhů v této knize souvisí s nějakým válečným konfliktem, ta předposlední kapitola dokonce souvisí s tím nejaktuálnějším, tedy ruskou invazí na Ukrajinu. S jakými emocemi sledujete to válečné zpravodajství?

Přesně před osmdesáti lety za heydrichiády mi bylo třináct a půl roku. Můj otec byl blízký přítel Vladimíra Petřeka, kněze, který ukrýval parašutisty ve svém kostele, a moji rodiče pomáhali při zásobování. Když potom začalo stanné právo, tak mě rodiče uklidňovali tím, že se střílí až od čtrnácti. Potom jsme dva roky čekali na gestapo –⁠ až do konce války. Gestapo ale nepřišlo, protože, jak jsme se dozvěděli později, statečný Petřek se nechal umučit a zastřelit, aniž prozradil kohokoliv ze svých pomahačů. Putinova válka je pro mě ta Hitlerova válka, která ještě pořád ve mně žije, i když v obráceném gardu.

Je to ten strach, který se vám vrací a vrací ty vzpomínky na druhou světovou válku?

Dovedu si živě představit, jaká hrůza to je.

Jednotlivé kapitoly mají stejný počet znaků, dva tisíce. Proč ta autocenzura?

Byla to spíš nutnost stručnosti. Já jsem chtěl, aby ta knížka byla útlá, a proto jsem to psal podobným způsobem, jako předtím stovky svých fejetonů. Je to tak, že napíšu všechno, co mě napadne –⁠ a v tomto případě to bylo vždy čtyři až pět tisíc znaků –⁠ a pak jsem to škrtal, až z toho bylo zhruba dva tisíce znaků. V tom mi pomáhala kouzelná řeč, ve které jsem to psal, totiž čeština.

Kniha vyšla před pár dny. Už máte nějaké reakce? Zajímali vás vždycky reakce vašich čtenářů?

Zajímali mě především jako divadelního autora, který je zvyklý na potlesk. Ty reakce na prózu jsou daleko skoupější, než si dokážu představit, ale nějaké nakonec přicházejí.

Říkáte, že Letorosty samomluv je vaše poslední kniha. Co zůstane nedokončené?

Těsně před touto knihou jsem začal psát jinou, kterou jsem považoval za svou nejdůležitější a mimořádnou, protože to byla science fiction. Byla o příští světové válce, která se konala ve třicátých letech tohoto století, to znamená za deset let. Její hrdina byl puberťák z Moravy, který nikdy neopustil svůj rodný okres a který jako čerstvě povolaný a vycvičený voják přijde do rozbombardované Prahy, kde chybí Hradčany.

Když jsem to psal, tak se ve mně všechno vzpříčilo a já jsem pochopil, že to psát nechci a nebudu. Takže to, co zbylo, těch asi šedesát stran, jsem přivěsil ke své nedávné knížce Přítoky románů, která vyšla vloni, a jinak jsem to odložil jako nedokončenou.

Budou Letorosty samomluv tedy definitivně vaší poslední knihou?

Já jsem povahou životní optimista. Dokonce jsem byl ve svém dětství až k zoufání optimistou. Pak se k tomu přidaly pochybnosti. Ale hlavně můj život byl tak – v uvozovkách – dobrodružný, že jsem se stal optimistickým fatalistou. To znamená, že jsem se nejdřív snažil vždycky všechno, co mi hrozilo, odvrátit, a když to nešlo, když se živly ukázaly být silnějšími, tak jsem věřil, že to přežiju a že o tom napíšu, což se mi několikrát zdařilo. Nejvíc mi na srdci leží v tomto směru zakopaný pes.

V knize To byl můj život u jedné fotografie píšete: „Když se slaví 100 let od vzniku Československa, 50 let od osudového roku 1968 a 25 let České i Slovenské republiky, je nostalgie povolena.“ Jste nostalgický i teď, když se ke čtenářům dostává vaše poslední kniha?

Nejsem nostalgický, protože si myslím, že to byl – se vším, co v něm bylo – docela šťastný život a jsem za něj vděčný všem, kteří ho se mnou sdíleli. Je to ale asi knížka skutečně poslední. Rozum mi říká, že už nerozumím třeba současnému umění, a oči mi říkají, že už se nechtějí dlouho dívat do klávesnice počítače.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

VideoRole si nehledám, najdou si mě, říká herečka Jana Nagyová

Pro generace diváků zůstane navždy spojena s princeznou Arabelou. Teď se ale na televizní obrazovky a filmová plátna vrací v rolích, které mají k pohádkové bezstarostnosti daleko. Po letech věnovaných rodině zažívá herečka Jana Nagyová svůj velký návrat, který potvrdila i v novém životopisném snímku Šampión o krasobruslaři Ondreji Nepelovi. „Role si nehledám, ty role si najdou mě,“ poznamenala v Interview ČT24, kde ji vyzpovídala Tereza Willoughby. „Už jsem nad věcí, zažila jsem v životě aplaus i kritiku i pády i smích,“ říká Nagyová. Lidem chce prý rozdávat radost a štěstí.
před 8 hhodinami

Michal Prokop a James Cole s Ideou mají po dvou cenách Anděl

Patnáct kategorií cen Anděl za rok 2025 zná své vítěze. Nejlepší loňské album natočil sólový interpret roku Michal Prokop s kapelou Framus Five. Po dvou cenách si za společný projekt odnesli také rappeři James Cole a Idea. Sólovou interpretkou je Klára Vytisková, kapelou Mňága a Žďorp. K významným osobnostem v síni slávy se připojila Lenka Filipová.
včeraAktualizovánopřed 20 hhodinami

Baron Prášil v Laterně magice vypráví beze slov i Zemana

Baron Prášil ožívá na jevišti. Klasický příběh o síle představivosti, který je známý především díky filmu Karla Zemana, nastudovala Laterna magika v Praze jako multimediální inscenaci.
včera v 10:04

K nalezení nacisty ukradeného Modiglianiho napomohly i Panama Papers

Do Francie by se měl po letech sporů vrátit obraz od Amedea Modiglianiho s pohnutou historií. Malba Sedící muž (opírající se o hůl) urazila cestu z nacisty okupované Francie až do New Yorku, kde letos v dubnu nejvyšší soud rozhodl o navrácení obrazu vnukovi původního majitele. K dohledání díla napomohla i kauza Panama Papers.
10. 4. 2026

Buckinghamský palác vystavuje oblečení královny Alžběty II.

Královská galerie Buckinghamského paláce v pátek zahájila výstavu zachycující život zesnulé královny Alžběty II. prostřednictvím jejího stylu a oblečení. Mezi přibližně třemi sty kusy vystavených předmětů jsou Alžbětiny šaty, doplňky či návrhy oblečení, nechybí ani pláštěnka, kterou se chránila před proslulým britským proměnlivým počasím, píše agentura AP. Británie se tak připravuje na oslavy stého výročí narození bývalé královny, které připadá na 21. dubna.
10. 4. 2026

Autorka bestselleru Pomocnice odhalila svou totožnost

Spisovatelka Freida McFaddenová prorazila před čtyřmi lety díky thrilleru Pomocnice, který neunikl ani českým příznivcům knižního napětí. I když jí popularita nedovolila zůstat úplně v ústraní, na veřejnosti dosud vystupovala pod pseudonymem a s parukou. Svou totožnost odhalila až nyní listu USA Today.
10. 4. 2026

VideoSoud poslal do vězení „ketaminovou královnu“ spojenou se smrtí Matthewa Perryho

Soud v Los Angeles poslal na patnáct let do vězení pětačtyřicetiletou Jasveen Sanghaovou, přezdívanou v Hollywoodu ketaminová královna. Žena se přiznala k prodeji drog, které vedly ke smrti amerického herce Matthewa Perryho. Hvězda komediálního seriálu Přátelé zemřela v roce 2023 ve věku čtyřiapadesáti let na předávkování právě ketaminem. Herec, který měl během svého života problémy s alkoholem i drogami, se látkou léčil kvůli depresím. Přes prostředníka si ji ale od Sanghaové objednal i nad rámec léčby. Žena verdikt přijala v slzách. Její právníci argumentují, že patnáct let za mřížemi je příliš a že není správné, aby jako dealerka dostala několikanásobně vyšší trest než osoba, která Perrymu drogu aplikovala. Tou byl hercův asistent, který zatím na verdikt čeká. Stejně jako prostředník, který padesát lahviček tekutého ketaminu sehnal od Sanghaové.
9. 4. 2026

V Mexiku se přou o díla Fridy Kahlo. Pocházejí ze sbírky české emigrantky

V Mexiku se vedou spory o spravování děl Fridy Kahlo, jedné z nejzajímavějších postav světového malířství. Sbírka, z níž pochází, nese i českou stopu. Kulturní veřejnost se ozvala proti plánům vystavit obrazy ve Španělsku. Postrádá totiž garanci, že se ze zahraničí vrátí.
9. 4. 2026
Načítání...