Komorní scéna Aréna nastudovala v české premiéře Karpatský thriller. Slovenské dokumentární drama, které vychází ze skutečných korupčních kauz v devadesátých letech, vzbudilo při uvedení u našich východních sousedů nebývalý rozruch. U veřejnosti i těch, do nichž se opíralo. Podle ostravských inscenátorů najdou Češi podobnost jak se „svou“ porevoluční dobou, tak pandemickou současností.
„To jsou ta strašná devadesátá léta“ – zní leitmotiv hry, která se trefuje do korupce, klientelismu a šedé ekonomiky oné doby a naznačuje, že tyto problémy nejsou zdaleka minulostí z dob divokého kapitalismu.
Příběh odhaluje korupci ve zdravotnictví napojenou na nejvyšší politická patra. Hlavní hrdince, bývalé novinářce, se dostanou do rukou informace, že jistá nadnárodní firma díky podplácení získává velké státní zakázky, které navíc byly předražené. Když se snaží skandální materiál publikovat v médiích, narazí na špinavé praktiky. Firma se ji pokusí nejprve společensky zdiskreditovat a později vydírat a zastrašovat.
Novinář Eugen Gindl inscenaci napsal na základě vlastní zkušenosti. „Snažil se takovou kauzu rozkrýt, ale pochopil, že nemá šanci to zveřejnit. A ze zoufalství napsal dramatický text,“ prozradil dramaturg Arény Tomáš Vůjtek. Ve hře jsou zmiňovány i další politické „devadesátkové“ skandály, například podivný případ únosu syna někdejšího prezidenta Michala Kováče.
Hrozily žaloby
Gindlovy částečně autobiografické hry se ale nezaleklo Slovenské národní divadlo. Hrálo ji pět let (od roku 2013) v režii tehdejšího šéfa činohry Romana Poláka. Ten ji režíruje i v Ostravě. Vedle politických her se na jevišti odehrává zároveň symbolický boj zla a dobra, představovanými ďáblem a andělem. V závěru pak zazní modlitba k finančním skupinám, právě ta vzbudila největší reakce.
„Vy, finanční skupiny, které rozkrádáte tento stát, kraďte s mírou, protože jinak se zvedneme z kolen, vezmeme kameny, železné tyče a nože, zbouráme vaše zdi, zabijeme vaše ženy a děti, jejich krví postříkáme vaše mercedesy, rozbijeme skla vašich úřadů a všude nastolíme chaos, krutost a strach,“ vzkazuje finálový monolog.
Pod silná slova přiložil bulvár, vnímání hry ještě vyostřily výhrůžky žalobami. Jak Eugen Gindl potvrdil v rozhovoru pro Deník Referendum, soudem hrozila jak původem slovenská finanční skupina J&T, tak firma Siemens. Právě zjištění o jejích praktikách Gindla vedla k napsání divadelní hry. K žalobám ale nakonec žádná ze společností nepřistoupila.
O korupci nejen šeptem
V rozhovoru pro Deník Referendum Gindl ocenil, že zvýšená mediální pozornost zároveň vedla ke zlepšení, že v některých případech se o konkrétních korupčních selháních nemluvilo jen v hospodě a šeptem, ale i na veřejnosti.
„To, co v Karpatském thrilleru popisuju, nebyla ve své době až tak velká korupční kauza. V tehdejších korunách v ní šlo o necelou miliardu. Teď ale vidíme, že lékaři začali psát upozornění kontrolním orgánům, že se takové věci dějí všude. A kontrolní orgány reagují. Takže dnes se řeší několik kauz korupce při tendrech na zdravotnickou techniku nejenom v médiích, ale i na soudech,“ upozornil ve zmíněném interview z roku 2015.
Jako v Česku
Slovenské národní divadlo hostovalo s Karpatským thrillerem i v jiných zemích. Před šesti lety hrálo například na přehlídce Divadelní Flora v Olomouci. „Lidé na inscenaci reagují odlišně. Někteří hercům po představení děkují, jiní během představení odcházejí. Když jsme ale byli na hostování v Budapešti, novináři mi pošeptali, že toto by u nich už nešlo. Ukázalo se, že inscenace funguje jako lakmusový papírek na demokracii,“ svěřil se režisér Roman Polák při té příležitosti Divadelním novinám.
Námět hry, očekává její autor i tvůrci ostravské inscenace, je blízký i českému divákovi, ostatně Slovensko a Česko v devadesátých letech pojil nejen jeden stát, ale po rozdělení rovněž podobné deziluze.
Gindl spoluvinu za to, že se věci zametají pod koberec, vidí i na straně médií. „Všiml jsem si, že stejně to funguje i u vás, že všechny ty kauzy se rozbalí a posléze vyhnijí. Justice, prokuratura a velmi dobře zaplacení právníci to tahají donekonečna, dokud na to lidi nezapomenou. Za posledních patnáct roků se stalo jen velmi zřídka, že by se dařilo kauzy, i ty větší, uspokojivě uzavřít,“ uvedl v Deníku Referendum.
Brečí, protože pochopil, čemu se smál
Přes všechny podobnosti se režisér Polák domnívá, že ostravské nastudování kopií slovenské inscenace není. „I když je koncept stejný, inscenace v Aréně může vyznít více do hloubky, víc lidsky,“ poznamenává.
Do Karpatského thrilleru v Ostravě se například promítla zkouška, které české zdravotnictví vystavila pandemie covidu-19 a v níž jsme podle divadelníků z Arény neobstáli. „S hrůzou jsme si uvědomili, že v ‚devadesátkách‘ žijeme stále. A to se nedá vydýchat ani s čínským respirátorem,“ píše divadlo na svém webu. „Žijeme pořád v období raného kapitalismu, kdy všichni kradli, a dneska se z toho vytváří zásadní zásluha,“ upřesnil Vůjtek.
Diváci podle tvůrců mohou čekat hořce zábavné politické divadlo. „Hra je plná humoru. Humoru, kdy se člověk směje, a potom, když jde z divadla domů, tak brečí nad tím, čemu se smál, protože pochopí, v čem žije,“ shrnuje Tomáš Vůjtek.
