Po osmnácti letech se na zámek v Telči vrátila díla malíře Jana Zrzavého. Obrazy rodáka z Vysočiny zapůjčila Národní galerie. Je mezi nimi i Portrét slečny Tydlitátové֪ – nejnovější obraz, který galerie zakoupila ze soukromé sbírky.
Expozici otevírá fotografie ze sedmdesátých let minulého století, která zachycuje Jana Zrzavého na nádvoří telčského zámku. Místní rodáci z vyprávění vědí, že malíř tam obdivoval sochu Adama a Evy. „Řekl: ‚Mně se tady líbí, já bych chtěl, aby moje obrazy byly jednou v Telči vystaveny.‘ A mám velkou radost, že se to děje,“ podotkl předseda Senátu a telčský rodák Miloš Vystrčil (ODS), za jehož účasti se nová stálá expozice otevřela.
Nese název Sen o skutečnosti: Obrazy Jana Zrzavého ze sbírek Národní galerie Praha. „Vychází to z autorova výroku: ‚Žádný umělec snažící se představiti skutečnost věcí, jejich realitu a podstatu nemůže namalovati více než jen svou představu o nich, svůj sen o skutečnosti.‘ Tento citát výstižně ilustruje polaritu Zrzavého tvorby – jeho díla působí na první pohled jednoduše, avšak tato formální i významová jednoduchost je pouze zdánlivá. Za ní se skrývá mnohovrstevná symbolika, vnitřní spiritualita a promyšlená výtvarná konstrukce, která přetváří realitu v poetickou vizi autora,“ vysvětlila kurátorka Alice Němcová.
Portrét slečny Tydlitátové
Telčská expozice je v Česku po dlouhé době první větší připomínkou maleb tohoto výtvarníka. Poprvé po dlouhé době je veřejně k vidění i jeho portrét slečny Tydlitátové. Malbu z roku 1932 loni zakoupila Národní galerie Praha z příspěvku ministerstva kultury za tři miliony korun ze soukromé sbírky. Vystavena nebyla déle než osm desetiletí.
Božena Tydlitátová, kterou Zrzavý portrétoval v roce 1932, pocházela z rodiny, jíž se dařilo díky matčině podnikání s mléčnými výrobky a potravinami. Obchod pak převzali bratři Tydlitátové, postavili v Praze vilu. Rodina vlastnila sbírku lidového i moderního umění. Členové rodiny se věnovali sportu, studovali jazyky, zajímali se o umění. Sestra Lída si vzala podnikatele s textilem Ziku Aschera, jehož představila nedávná výstava Uměleckoprůmyslového muzea Šílený hedvábník, scházeli se i s Pablem Picassem.
Ve třicátých letech bylo podle kurátorky Němcové v dané společenské vrstvě atypické nechat se portrétovat moderním malířem. Prvorepubliková buržoazie zpravidla zadávala zakázky výtvarníkům pracujícím ve stylu akademických portrétů devatenáctého století. Zrzavý se portrétní tvorbě na zakázku věnoval jen ve dvacátých a na začátku třicátých let, nepředstavuje to velkou část jeho kariéry.
„Na jednu stranu ji (Boženu Tydlitátovou) zachytil jako moderní ženu začátku třicátých let, zároveň obraz namaloval ve stylu neoklasicismu, vycházejícího z evropské tradice. Zrzavý se celý život nechával inspirovat zejména umělci renesance. A zde můžeme vidět kombinaci absolutně současného přístupu s přístupem klasickým. Je mimo jiné v kompozici a v pozici rukou. Celý typ portrétu připomíná renesanční portréty typu Bella Donna, idealizované podobizny žen,“ popsala portrét kurátorka.
Na Portrétu slečny Tydlitátové vyniká moderní účes. Dochovaly se její fotografie, obraz tak lze porovnávat. Portrétované však údajně vadily příliš úzké rty, kvůli tomu měl malíř z plátna odstranit svou signaturu.
Návrat do Telče
Další zhruba třicítka obrazů je rozvěšena po šesti místnostech galerie. Expozice je rozčleněná do několika celků přibližujících malířovy inspirace a časté náměty. Ústřední místo má v galerii Kleopatra, Zrzavého nedokončené dílo, a hned vedle její menší varianta – obraz, který umělec maloval více než dekádu. Vystavená tvorba připomíná také krajiny, které se stávaly oblíbeným námětem Zrzavého, ať už se nacházely na Vysočině, odkud malíř pocházel, nebo v Bretani, kam se rád vracel.
Stála expozice Zrzavého se vrátí do telčského zámku po delší pauze. Bývala zde od osmdesátých let do roku 2007. Při tehdejším třicátém výročí umělcova úmrtí obrazy putovaly na výstavu do pražské Valdštejnské jízdárny.
Prostory v Telči neodpovídaly požadavkům na vystavování uměleckých děl. Díky tříleté rekonstrukci zámku v režii Národního památkového ústavu opět současným požadavkům odpovídají. „Prošly nejen estetickou úpravou, modernizovala se i elektroinstalace, zabezpečení obrazů, oken a mimo jiné je tady přísně hlídané klima,“ ujišťuje kastelán Roman Dáňa.
Na přípravě expozice se pracovalo déle než rok, vyšla na více než čtrnáct milionů korun.







