Recenze: Nadšený Evropan Tony Judt si nedělal o sjednocené Evropě velké iluze

Studie britského historika Tonyho Judta Velká iluze? s překvapivou jasnozřivostí předvídá nejen vývoj Evrospké unie, ale i její současné problémy – byť vyšla již v roce 1996. Judt tím jen potvrdil své schopnosti analyzovat složité jevy, hlavně ale přicházet s následnými vývody. Na jaře vyšla kniha také v českém překladu.

Tony Judt vycházel z přednášek, které vedl v roce 1995, názvem práce přiznaně odkazuje na film Velká iluze (1937) o skupině francouzských důstojníků v německém zajetí, připravujících útěk – zároveň je tento klasický snímek prodchnut vírou v možnosti spolupráce mezi různými národy.

Judtovo uvažování vždy charakterizovala naprostá nezatíženost jakýmikoli předpojatostmi či schématy, vždy byl zcela (byť se to ne vždy příjemně četlo) nestranný, zkrátka ono „padni komu padni“. Klade-li si tedy hned na první stránce otázky (znovu připomínáme, že v roce 1995!) „Jaké jsou vyhlídky Evropské unie? Pokud ne zcela růžové, proč tomu tak je?“, můžeme očekávat odpovědi všelijaké. A těch se nám také dostává.

Ještě jednu věc Judt předesílá: byť si svým textem možná vyslouží cejch euroskeptika, chce se „proti takovému obvinění důrazně ohradit a bránit“. Je prý „nadšeným Evropanem“.

Východní Evropa má jen jednu možnost

V historizujícím úvodu Judt popisuje (západní) Evropu po druhé světové válce, se všemi riziky, jež jí hrozily ze strany Stalinova rozpínavého impéria, a probírá motivy vedoucí především Francii a západní Německo k postupnému překonávání historických antagonismů a reminiscencí – zkrátka zde výstižně a ve zkrácené formě popisuje vše, co vedlo k dnešní EU, se všemi jejími etapami, smlouvami a podobně.

Velká iluze? Esej o Evropě
Zdroj: Prostor

Tedy to, co bychom měli vlastně dobře znát, ovšem nedělejme si iluze. I proto je Judtův historický exkurs důležitý, zvláště pokud připomíná všemožná úskalí, jež musely jednotlivé státy překonat.

Judt mluví o možnosti připojování východoevropských států, o rizicích, která to s sebou nese, a píše-li, že „východní Evropa má reálně jen jednu možnost – připojit se k západní Evropě za podmínek, jež stanoví Západ“ –, můžeme se sice zpětně ošívat, má však naštěstí pravdu. Uvádí pro svá tvrzení o rizikovosti připojení bývalých komunistických zemí řadu faktů, a komu by nesloužila paměť, stačí si vybavit naši současnou politickou reprezentaci a její „projekci“ do západních struktur.

Judt píše i o mimořádném postavení sjednoceného Německa a jeho zodpovědnosti za další směřování celé Evropy, ať již se to ostatním zemím (hlavně Francii) líbí, či ne.

Nemyslet si, že máme hotovo

Jaké je tedy resumé Judtova pohledu, nebo přesněji varování? „Pokud budeme v Evropské unii spatřovat všelék a univerzální řešení,“ píše v závěru své práce Judt, „skandovat heslo ‚Evropa‘ jako nějakou mantru, máchat praporem ‚Evropy‘ (…), pak jednoho krásného dne zjistíme, že mýtus ‚Evropy‘ problémy našeho světadílu nevyřešil, naopak se stal překážkou toho, abychom je vůbec pochopili. Zjistíme, že se tento mýtus změnil v politicky korektní metody, jak zamést lokální obtíže pod koberec.“

Zkrátka, nemyslet si, že máme jednou provždy hotovo. A také v tomto poselství bohužel již nežijícího historika, nadšeného Evropana Tonyho Judta spočívá síla jeho eseje o Evropě. Eseje prostého iluzí.

Tony Judt: Velká iluze? Esej o Evropě (A Grand Illusion? An Essay on Europe), v překladu Martina Pokorného vydalo nakladatelství Prostor v roce 2020.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Při procesu s nacisty byl důkazem i film. Archivy hledali dva američtí bratři

Nový film Norimberk s Russellem Crowem v kinech obrací opět pozornost k norimberskému procesu. Médium filmu souvisí s ostře sledovaným soudem ale i jinak – záběry promítané v soudní síni posloužily tehdy jako důkaz. Část z nich na zpravodajské misi v poválečné Evropě nasbírali bratři z hollywoodské rodiny.
před 2 hhodinami

„Vážený soudruhu prezidente.“ Historik zkoumá příběhy skrz normalizační dopisy Hradu

V průběhu normalizace registrovalo oddělení stížností prezidentovy kanceláře stovky tisíc dopisů. Nejvíc jich bylo doručeno prezidentovi Ludvíku Svobodovi v roce 1969. Dopisy odrážejí běžné problémy společnosti, jako jsou bydlení, sociální zabezpečení, cestování do zahraničí a školství. Ve své knize „Vážený soudruhu prezidente“ nabízí historik Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR Tomáš Vilímek desítky příběhů odhalujících jak úsměvné, tak tragické stránky života za normalizace.
před 8 hhodinami

Czech Press Photo vyhrála fotografie horníka z dolu OKD

Nejlepší fotografií 31. ročníku Czech Press Photo byl vyhlášen snímek ze série s názvem „Práce horníků na dole ČSM – Sever (OKD)“ Lukáše Kaboně z Deníku. Uspěl v konkurenci téměř 300 fotografek a fotografů, kteří do soutěže zaslali 5250 fotografií. „Zavírání dolů v České republice představuje uzavření významné etapy průmyslové historie a proměnu vztahu společnosti k životnímu prostředí. Těžba uhlí po desetiletí formovala krajinu i životy lidí, často s negativními dopady přesahujícími hranice Moravskoslezského kraje. Uzavření posledního černouhelného dolu ve Stonavě je symbolickou tečkou za érou hlubinné těžby na Ostravsku. Fotografovi Lukáši Kaboňovi se podařilo tento přelomový okamžik zachytit s věcnou přesností a silnou výpovědní hodnotou,“ uvedla porota. Ceny se letos udělovaly v devíti kategoriích. Oceněné fotografie budou k vidění v Nové budově Národního muzea od 11. května do 30. listopadu 2026.
před 18 hhodinami

Archeologové v Itálii objevili ztracenou Vitruviovu baziliku

Archeologové v Itálii našli pozůstatky více než dva tisíce let staré veřejné budovy, jejíž návrh připisují starověkému římskému architektovi Vitruviovi, známému jako otec architektury. Pozůstatky starověké baziliky našli archeologové v centrálním italském městě Fano severovýchodně od Říma.
včera v 10:28

Zemřel italský módní návrhář Valentino Garavani, bylo mu 93 let

Italský módní návrhář Valentino Garavani a zakladatel značky Valentino zemřel ve věku 93 let, informovala tisková agentura ANSA. Zesnul v pondělí pokojně ve svém římském sídle obklopen blízkými, oznámila v prohlášení Nadace Valentina Garavaniho a Giancarla Giammettiho, který byl Valentinovým dlouhodobým společníkem a obchodním partnerem.
19. 1. 2026Aktualizováno19. 1. 2026

Sluhu dvou pánů v Ústí hraje žena a komentuje současnost

Činoherní studio v Ústí nad Labem sáhlo po osvědčené komediální klasice. Nastudovalo commedii dell’arte Sluhu dvou pánů. Titulní roli vychytralého sluhy Truffaldina ale hraje netradičně žena – Marie Machová.
19. 1. 2026

Jihočeské divadlo je první veřejnou kulturní institucí v Česku

Jihočeské divadlo se jako první scéna v zemi stalo takzvanou veřejnou kulturní institucí. Ta oproti příspěvkové organizaci umožňuje víceleté plánování i financování z více zdrojů. Právě divadla často argumentují tím, že obsluhují diváky celého kraje, proto by se na jejich financování nemělo podílet jen město, v němž sídlí.
19. 1. 2026

Nejvíc nominací na Českého lva má Franz, dvojí šanci na cenu mají Trojan i Geislerová

Patnáct nominací na cenu Český lev za rok 2025 získal snímek Franz, který polská režisérka Agnieszka Hollandová natočila v české koprodukci o spisovateli Franzi Kafkovi. S třinácti nominacemi následuje drama Sbormistr, o další dvě méně obdržel snímek Karavan. V hereckých kategoriích mají po dvou nominacích Anna Geislerová, Elizaveta Maximová a Ivan Trojan. Vítězové budou oznámeni 14. března v přímém přenosu České televize.
19. 1. 2026Aktualizováno19. 1. 2026
Načítání...