Recenze: Deska jako terapie. Avril Lavigne se po šesti letech vrací za mikrofon

Kdo se v roce 2002 nechtěl s Avril Lavigne prohánět na skejtu a nosit vytahané kapsáče, ten to měl u své party dost nahnuté. Kanaďanka válcovala hitparády, v klipech skákala po autech a před svůj obličejík vyzdvihovala vztyčený prostředníček. Tehdejší modla teenagerů se po delší odmlce způsobené nemocí vrací na scénu s albem Head Above Water. Lze nad ním však uvažovat pouze jako nad terapií, nikoliv jako nad originálním hudebním počinem.

Tvorba bývalé pop-punkerky nabrala po dvou deskách sestupnou tendenci a Avril definitivně ztratila dech už po nahrávce The Best Damn Thing. Image drsné holky v martenskách s kytarou kolem krku se dospívající zpěvačka nechtěla držet věčně. Začala brnkat na trochu jiný žánr a značně zpomalila, ale ani pátá deska nenabídla nic výrazného natolik, aby to člověka u regálu v obchodu s muzikou přikovalo do země.

Dnes je majitelce oděvní značky Abbey Down třicet čtyři let, má za sebou dvě manželství a dva rozvody se slavnými hudebníky. Co je však důležitější, od roku 2014 bojovala s lymskou boreliózou. Ta ji na několik dlouhých měsíců přikurtovala k posteli, ale také se stala odrazovým můstkem a inspirací ke složení nových písniček, ze kterých nakonec vzešlo Head Above Water.

Stejnojmenný singl si Avril naživo vyšvihla i v Tonight Show Jimmyho Fallona a potvrdila, že hlasově na tom nejspíš nikdy nebyla lépe. A protože si je zpěvem konečně jistá, natahuje svoje hlasivky jak špagáty do co nejvyšších poloh téměř na všech dvanácti stopách. Novince tedy dominují pomalejší rytmy; balady o lásce, boji i naději.

Lavigne ze sebe sice ždímá emoce, místo kapesníků si ale spíš připravte křížovku, kterou se při poslechu zabavíte. Nikdo nesnižuje peklo, jímž si v osobním životě musela projít, nicméně texty jako 'Cause I'm a warrior / I fight for my life like a soldier / All through the night / And I won't give up, I will survive nejsou žádná „vyšší dívčí“.

Při pokusu o to vtisknout písním hloubku se Avril ztratila v lese a skladatelsky šlápla vedle. První půlka nahrávky splývá vjedno, dokud ji jako pěst na oko nerozetne příšerně rozjuchaná Dumb Blonde, což je akorát ozvěnou minulosti, kterou jsme u ní slyšeli asi „jen“ milionkrát. Škoda, že prostor nedostalo víc kousků jako jednoduchá vybrnkávačka Goddes nebo pohodovka Bigger Wow – tahle poloha sluší blondýnce nejvíc.

Má zpěvačce šestá řadovka sloužit jako terapie? Budiž. Doufejme, že to pravé probuzení pro fanoušky ale teprve chystá.