I can't get no satisfaction, si 75letý „držák“ Mick Jagger říkat nemůže

„Myslel jsem, že to nevydrží ani dva roky,“ přiznal Mick Jagger v jednom z rozhovorů – kapele The Rolling Stones zpočátku moc šancí nedával. Mýlil se. Jak se mohli na vlastní uši a oči letos přesvědčit i čeští fanoušci při pražském koncertě, „Kameny“ drží pořád fest a ve formě je i jejich frontman, který 26. července slaví pětasedmdesáté narozeniny.

Držákem – i přes ponorky, drogové excesy a odskoky k sólovým počinům – je také Jaggerův vztah s Keithem Richardsem, s nímž slavnou skupinu zakládal a s nímž pro ni složil na čtyři stovky skladeb. 

I když je tomu dnes možná těžké uvěřit, Mick Jagger během studií předpokládal, že se bude držet přání a kráčet ve šlépějích své britské středostavovské rodiny. Jeho otec a dědeček byli učitelé, Mick prý zvažoval spíše novinářskou nebo politickou kariéru. Být politikem mu připadalo jako být popovou hvězdou – v tom jedině snad lze zahlédnout pozdější rebelství, které z The Rolling Stones udělalo „zlé hochy“ šedesátých let, protipól sáček a ofinek jejich současníků The Beatles. 

K této škatulce jim dost pomohl jejich první mezinárodní hit. Stejně jako pod většinou skladeb jsou pod ním podepsaní Mick Jagger a Keith Richards. Píseň (I Can't Get No) Satisfaction v polovině šedesátých let pobuřovala příliš otevřenými sexuálními narážkami, proto se nejprve prosadila v méně prudérní Americe. Dnes nechybí snad v žádném žebříčku největších hitů všech dob.

Sedmdesátá léta – hudebním stylem i vizuálně – postihla i The Rolling Stones, včetně Micka Jaggera. Na pódiu řádili v glam-rockových outfitech a blyštivém make-upu. Jagger už nejen jako zpěvák, ale i jako kytarista.

Na albu Some Girls (1978) se dokonce pustili na tenký led disca a punku. Důkazem zůstává třeba skladba Miss You; jejími autory jsou opět Jagger s Richardsem, kteří ji mimochodem spolu hráli v roce 2001 na charitativním koncertě pro New York po teroristických útocích 11. září.

V osmdesátkách si Jagger poprvé odskočil na sólovou kariéru. Nemalou zásluhu na této odbočce měl napjatý vztah s Keithem Richardsem. První sólo počin s názvem She's the Boss vydal v roce 1985, o dva roky později hned další nahrávku Primitive Cool, ke skládání místo Richardse tehdy přizval Davida A. Stewarta.

Nahrávání desky dal Jagger přednost před tour s Rolling Stones k albu Dirty Work, což vzájemné vztahy v kapele rozhodně nevyladilo.

Nic ale netrvá věčně (The Rolling Stones patří k výjimkám potvrzujícím pravidlo), z ponorky se Jagger s Richardsem začali vynořovat koncem osmdesátých let – i díky společné práci na albu Steel Wheels. A po krizi zbyly Mixed Emotions.

Kameny se valily dál, i když pauzy mezi jednotlivými studiovými alby se prodlužovaly. Ne že by to Stounům nějak uškodilo. Pro koncerty už měli hitů dost. V devadesátých let stihli vydat dvě desky: Voodoo Lounge a Bridges to Babylon. Druhou z nich pomohla proslavit sexy herečka Angelina Jolie v singlu Anybody Seen My Baby?

V roce 2001 šel Jagger zatím naposledy s kůží na hudební trh sám za sebe – v pořadí čtvrté sólové album nazval Goddess in the Doorway.  A i když už by byl pomalu čas na penzi, Jagger (a Stouni s ním) na bačkory ještě nepomýšleli.

Naopak – v roce 2005 vypustili nové studiové album (od A do Z je opět skladatelským dílem Jaggera s Richardsem) A Bigger Bang – a třesk to opravdu byl, protože doprovodné turné se dostalo do Guinnessovy knihy rekordů jako nejziskovější hudební šňůra. Oh No, Not You Again, si Stouni v té souvislosti asi nenotovali.

Když nepočítáme album bluesových coverů Blue & Lonesome, čekají fanoušci na další studiovku už třináct let. Jagger nicméně nezahálí. Stihl zatím získat šlechtický titul (v roce 2003 od prince Charlese), se slavnými kamarády, jako je Dave Stewart nebo Damian Marley, dal do kupy skupiny SuperHeavy a strhl ke zpěvu prezidenta Barracka Obamu, i když o skladbu Stounů nešlo.

Loni Mick Jagger pustil do éteru dvě nové písně. Jak skladba Gotta Get a Grip, tak England Lost prý vyjadřují jeho zklamání ze současného politického dění ve světě. A co víc – prý předznamenávají nové album, které The Rolling Stones připravují. To snad pro fanoušky zklamáním nebude.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Koprodukční český dokument Pan Nikdo proti Putinovi získal cenu BAFTA

Snímek Pan Nikdo proti Putinovi, který vznikl v české koprodukci, získal v neděli cenu BAFTA za nejlepší dokumentární film. Je už rovněž v nominacích na Oscara. Nejlepším loňským filmem je podle britských cen akční černá komedie Jedna bitva za druhou režiséra Paula Thomase Andersona.
22. 2. 2026Aktualizováno22. 2. 2026

Česko-slovenský dokument je nejlepším na Berlinale, může se ucházet o Oscara

Česko-slovenský film Kdyby se holubi proměnili ve zlato české režisérky Pepy Lubojacki získal na mezinárodním filmovém festivalu Berlinale cenu za nejlepší dokument. Autorka v dokumentu natočeném na mobilní telefon zkoumá, proč se její bratr a dva bratranci ocitli bez domova a potýkají se se závislostí. Hlavní cenu Zlatého medvěda získal film Gelbe Briefe (Žluté dopisy) německého režiséra tureckého původu Ilkera Cataka.
21. 2. 2026Aktualizováno21. 2. 2026

Indický umělec Sahej Rahal vypráví pomocí mýtů i obrazovek

Mezi hrou a vyprávěním se pohybuje tvorba indického umělce Saheje Rahala. V pražské Galerii Rudolfinum představují jeho malby, rytiny a sochy, ale i velkoformátové audiovizuální instalace a videohru. Rahal ve své tvorbě mísí dávné mýty, iluze, mluvící tvory i hybridy.
21. 2. 2026

Nejúspěšnější světové hity roku 2025 dostaly poprvé na vrchol K-pop hvězdy

Celosvětově nejúspěšnějším singlem roku 2025 byla skladba APT., kterou společně nahráli Rosé a Bruno Mars. Žebříček sestavila Mezinárodní federace hudebního průmyslu (IFPI). Poprvé se na jeho vrcholu ocitla skladba, která není jen v angličtině a je zpívaná hvězdou K-popu.
20. 2. 2026
Načítání...