I dnes aktuální činohru amerického dramatika Arthura Millera Čarodějky ze Salemu (The Crucible, 1953) premiérovalo v překladu Kateřiny Hilské pražské Divadlo na Vinohradech. Inscenační tým vsadil na výrazný scénografický nápad, v němž všechny figury světského i církevního života, za podpory působivého light designu a hudby Vladimíra Franze, skutečně vyniknou.
Recenze: Čarodějky ze Salemu drží pohromadě
Čarodějky ze Salemu čelí obvinění v Divadle na Vinohradech (zdroj: ČT24)
Poprvé se na vinohradských prknech inscenace pod názvem Hon na čarodějnice objevila už roku 1961, nyní se k ní současná dramaturgie Jana Vedrala vrací. „Honem na čarodějnice se pak zvráceně projevila panika, které propadly všechny vrstvy, jakmile se vážky vychýlily k větší osobní svobodě. Salemská tragédie vznikla z tohoto paradoxu, pod jehož vládou stále žijeme a který nedokážeme vyřešit,“ konstatoval v autorském komentáři ke své nejčastěji uváděné hře Arthur Miller.
Ďáblův dotek nese krev
Moderní americké drama pojednává o skutečných událostech z konce 17. století, odehrávajících se ve vsi Salem (Massachusetts) osídlené puritány. Proces s domnělými čarodějnicemi spustí skupina zfanatizovaných dívek, aby tím odvrátila pozornost od svých místním knězem odtajněných rituálních tanců v lese.
Podle míry své emocionality se mladé ženy skutečně dostávají do stavu transu, některé však spojení s nadzemskou silou jen předstírají. Začátek kusu, znázorněný divokým rejem spoře oděných vesničanek a podpořený efektním nasvícením, patří k nejatraktivnějším místům jevištního počinu režiséra Juraje Deáka.
Čarodějky ze Salemu (Divadlo na Vinohradech)
„Ďáblův dotek je horší než nemoc,“ tvrdí Anna Putnamová, jedna z postav historického příběhu. „Nedržte se víry, která s sebou nese krev,“ slyšíme z úst vymítače Johna Hale, jehož názor zůstává nevyslyšen. Podvodná nařčení se v praxi proměňují ve věznění a popravy nevinných. Na myšlenky i časovost bohatý text přivádí diváka k úvahám o skutečné vině, hříchu, vynuceném doznání a sousedské pomstychtivosti. Dynamičtější kratší stopáž by ale ději slušela více.
S oprátkami nad hlavami
Vynikající minimalistická scénografie Davida Baziky, dokonale sladěná s kostýmní výpravou Marty Roszkopf, využívá polyfunkčnosti spojených dřevěných mol a symboliky oprátek, zvonů či koňských chomoutů. Celková sugesce Deákových Čarodějek ze Salemu spočívá v syntéze, inscenační jednotě hereckých, výtvarných a hudebních složek.
Zajímavým obohacením souboru je obsazení Reginy Rázlové do role Rebeky Nurseové. Psychologických (přitom příjemně civilních) výrazových možností Tomáše Pavelky (zde John Proctor) dobře využil už Daniel Hrbek v Čapkově Krakatitu Švandova divadla. Také Abigail Williamsová Jany Kotrbaté jistě zaujme svou nezkrotnou naléhavostí, ale to bychom mohli pokračovat výčtem osob a jejich typologií.
Millerovy Čarodějky ze Salemu byly nominovány na Tony Awards 2016 v kategorii „revival“ (nominaci v cenu nakonec proměnila jiná hra téhož autora - Pohled z mostu, 1955). Nejbližší reprízu citově silného titulu, apelujícího na zneužití státních institucí a nespravedlivých soudních rozhodnutí, připravilo Divadlo na Vinohradech na 10. leden.