Průřez grafickou tvorbou Vladimíra Boudníka, který se do historie umělecké scény zapsal svou tvorbou i přátelstvím s Bohumilem Hrabalem, představila výstava v Muzeu hlavního města Prahy. Charismatický umělec, který proslul jako experimentátor s grafickými technikami, založil vlastní umělecký směr explosionalismus, podle nějž každodenní život skýtá nepřetržité tvůrčí impulzy, které rozšiřují lidskou obrazotvornost.
Umění ulice a továrny. Výstava představuje experimenty Vladimíra Boudníka
V budově muzea na Florenci zahrnovala výstava rané práce ovlivněné válečnou zkušeností, ukázky originálního uměleckého směru explosionalismu, rozličné grafiky nebo fotografické experimenty. Představeny byly také Boudníkovy umělecké manifesty, samizdaty z padesátých let a další, ne příliš často vystavované dokumenty.
Psychologické exploze
Boudník dílem i životem vyzýval k mravní zodpovědnosti a obnově umění. S jurodivým zápalem, který s ním sdíleli třeba spisovatel Bohumil Hrabal nebo filozof a básník Egon Bondy, se vydával své vize demonstrovat přímo do ulic. Odborníci oceňují hlavně jeho inovaci grafických technik, která otevřela novou kapitolu v dějinách umění.
GALERIE
Vladimír Boudník / Stopy materiálů, aktivní grafika, 1959
Vladimír Boudník se narodil 17. března 1924 v Praze. V roce 1942 vytváří první známé kresby a akvarely, karikatury učitelů a spolužáků. Během druhé světové války byl totálně nasazen. V březnu a dubnu 1949 vydává první a druhý manifest explosionalismu.
„Obraz nesmí být momentkou, k tomu účelu slouží fotografie,“ tvrdil Boudník. „Obraz musí být filmovým pásem o nesčíslném množství napětí. Zhuštěných psychologických explozí na nehybné ploše, předvedených za pomoci divákovy pohybové fantazie.“
Výstava představuje experimenty Vladimíra Boudníka (zdroj: ČT24)
Na pražských omšelých zdech dotvářel kreslením i rytím praskliny a vlhké fleky a přitom diskutoval s kolemjdoucími. Chtěl, aby lidé pomocí své fantazie a asociací spoluvytvářeli umělecké dílo. Boudník touto metodou předběhl dobu o několik desetiletí, ovšem v padesátých letech takové experimenty často končily na Státní bezpečnosti.
„Chtěli jsme původně vylepovat ilegálně svoje grafické prvotiny, ale to se nám zdálo aranžovaný, tak jsem přišel na nápad, že bychom mohli malovat přímo na ulicích,“ vysvětloval Boudník.
Pilníky, matky, šrouby
Více než explosionalismem se však proslavil svou strukturální grafikou, kterou jeho dílo v letech 1957 až 1960 vrcholilo. Při ní na desku, která se otiskuje, vrstvil různé materiály nebo matrice různě deformoval.
Kromě ulice ho inspirovala také továrna. Kromě studia grafické školy se vyučil nástrojářem a pracoval v ČKD Vysočany. Zlomené pilníky, matky či šrouby vtloukal do plechových plátů, jež propaloval autogenem. Z takto vzniklých matric pak tiskl své grafiky, jež pak ještě dotvářel. Jindy na železné pláty uspořádal kovové piliny, které lepil, barvil a tiskl.
„Pracoval s materiálem, který měl v továrně po ruce. Různé desky s vrypy, s poškozením. Dělal otisky těchto kovových desek, které se používaly jako materiál pro výrobu strojů,“ popisuje kurátor Jiří Lukas. Od roku 1995 se za grafické dílo uděluje prestižní Cena Vladimíra Boudníka. Výstava v Muzeu hlavního města Prahy potrvá do 29. října.
Experimenty Boudník neprovozoval jenom v technikách umění. Pokusy s jiným vnímáním skutečnosti dělal přímo na sobě. Možná jeden z nich se mu stal osudným. Pátého prosince 1968 byl výtvarník nalezen oběšený ve svém pokoji na klice u dveří. Literární pomník Boudníkovi postavil jeho dobrý přítel, spisovatel Bohumil Hrabal, který jej vykreslil jako svéráznou postavu svých próz. Nejznámější je novela Něžný barbar.