Sting pro ČT: Jsem doma všude na světě. A myslím, že tohle je budoucnost

Sting pro ČT: Nacionalismus není nic pěkného, jsme globální komunita (zdroj: ČT24)

Na pražském Výstavišti Holešovice v pátek začíná festival Metronome. Úvodní večer vyvrcholí koncertem hlavní hvězdy, kterou je britský zpěvák Sting. Představí své aktuální, překvapivě rockové album. Na jedné z nedávných zastávek svého turné poskytl exkluzivní rozhovor České televizi. Promluvil například o přípravách nové desky nebo o globálním občanství. Rozhovor připravil Jakub Anděl.

Nové album jste přišel do studia nahrávat, aniž byste měl připravené jakékoliv nápady, co jste tím sledoval?

Někdy je potřeba změnit přístup, jakým se snažíte chytit divoké zvíře do zajetí. Je to jako lov, nemůžete stejné zvíře ulovit dvakrát stejně, musíte změnit úhel, ze kterého útočíte. Přišel jsem do studia a přiznal jsem ostatním, že nemám nic připraveného. Známe se dlouho, a tak jsme improvizovali a hudba se pozvolna vynořila. Až podle ní jsem nacházel příběhy, které bude vyprávět. Je to riskantní, vím, bývám připravenější, ale je to nový způsob, a tak je dobré ho vyzkoušet.

V posledních letech jste se věnoval nejrůznějším žánrům, od historické hudby, po folk a muzikál. Když se teď vracíte k rockovému a popovému repertoáru, zdá se vám jednodušší, přehlednější?

Nejdůležitějším prvkem v hudbě je překvapení. Rád překvapuji sebe i posluchače, aby nevěděli co očekávat. Že vydám přímočaré rockové album, to je myslím překvapivé. Alespoň doufám. Teď se asi zeptáte, co budu dělat dál. Odpovím vám, že nemám tušení. Hudba bývá často zařazována podle technologií. Pokud používáte syntezátory, budete vnímání jako kapela z osmdesátých let, tehdy byla ta technologie v kurzu a pak vyšla z módy. Proto jsem vždycky tíhnul k tradičním nástrojům, ty nemůžete zařadit do nějaké dekády, což je podle mne správně.

Ze všech nástrojů, které ovládáte, jste asi nejčastěji spojován s baskytarou. Je to také nástroj, skrze který vnímáte hudbu?

Když hraju na baskytaru a zpívám, tak doslova kontroluji zvuk kapely v celé šíři, hraju nejnižší tóny, které určují harmonii, a zároveň zpívám ty nejvyšší. Díky tomu je jednodušší vést kapelu. Ale dělám to celý život, takže vlastně ani neznám nic jiného.

Vaše hudba je dnes známá několika generacím po celém světě. Jste doslova globální osobností. Cítíte se tedy také globálním občanem?

Ano, cítím. Mám pocit, že jsem stejně doma všude na světě. Cítím se jako mezinárodní občan. Mám to privilegium, že mohu přijet kamkoli si vzpomenu. A myslím, že tohle je budoucnost. Nacionalismus nepovažuji za nic pěkného, má příliš mnoho temných stránek. Mluvit a zpívat globální řečí, jakou je hudba, to je pro mne jediná budoucnost, kterou máme.

Cítím se globalizovaně v kladném slova smyslu. Beru si ze své kultury, co se mi líbí, a propojuji to s dalšími kulturními prvky, které mi připadají univerzální. Ano, myslím, že ve skutečnosti jsme prostě globální komunita. Smíšená kultura je pak předvojem mého pocitu.

Věnujete se ekologii, například otázkám změny klimatu. Měl na vaše aktivity vliv právě tenhle pocit globálního občanství? Kdy jste pocítil potřebu se takhle aktivně angažovat?

Mým učitelem je hudba. V hudbě mě žene zvědavost. A proto je svět místem, které si prohlížím. Jestli se mi proto dostala do hledáčku politika, to vlastně nevím.

A máte v tomto směru konkrétní cíl, ambici něco změnit nebo něčeho dosáhnout?

Jak jsem řekl, vede mě dopředu moje zvědavost. A kamkoli mě povede, doufám, že budu dost odvážný, abych se tam vydal. Nicméně nemám žádnou spalující ambici něco dokázat. Věci přicházejí samy, někoho potkám, něco uslyším nebo uvidím, a tak postupuji dál. Nemám ale žádný velký plán, to určitě ne.

Platí, že čím je člověk zkušenější, tím méně věcí ho dovede vykolejit, nebo je to spíše naopak a vnímáte věci emotivněji?

Mám štěstí, že mám prostředek, který mi umožňuje projevovat emoce, to je zdravé. V písni se mohu rozčílit, aniž bych komukoliv ublížil. Mohu být něžný nebo sentimentální, ale nikoho tím neurážím. Je to dobrá cesta, jak emoce vyjádřit. Umělci mají štěstí, že mají tuhle možnost. A pokud se mě ptáte, jak bych se choval, kdybych tu možnost neměl, tak to nevím. Je to pro mne přirozená věc. Je to jako ptát se ryby na život ve vodě.

A závěrem se chci zeptat na skupinu The Police. Jaké místo má dnes ve vašem srdci a ve vaší kariéře?

Za období s The Police jsem moc vděčný. Během krátké doby, kterou jsme spolu strávili, jsme byli velmi úspěšní. Lidi si to stále živě pamatují. A já tu vzpomínku rád sdílím. Ale zároveň období s Police nepotřebuji opakovat.