Recenze: Smrtihlav je mezi filmy o Heydrichovi trochu obtížný hmyz

Po nedávném Anthropoidu vstupuje do kin další zahraniční pohled na osobu zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha a atentát, který proti němu provedli českoslovenští výsadkáři. Smrtihlav vznikl ve francouzské režii podle francouzské knižní předlohy a - zvlášť pro českého diváka - působí jako historicky nepřesný a neautentický film.

Většina filmů, které se zabývají postavou Reinharda Heydricha, se věnuje anatomii atentátu, tedy jeho smrti a hrdinství a sebeobětování těch, kteří se o ni zasloužili. To platí stejně tak o Atentátu Jiřího Sequense z roku 1964 (k němuž má český divák stále nejblíže) jako o Ellisově Anthropoidu z loňska.

Smrtihlav se snaží jít (alespoň zpočátku) jinou cestou. Natočený podle literární předlohy Laurenta Bineta HHhH (Himmlers Hirn heisst Heydrich/Himmlerův mozek se jmenuje Heydrich) sází na francouzskou režii Cédrica Jimeneze (který toho kromě akční krimi La French zatím moc nepředvedl), mezinárodní casting, levnější budapešťské lokace a bezstarostnou ležérnost v práci s historickými fakty.

To vše ve dvou klíčových dějových rovinách, které spolu sice souvisejí, ale zároveň film rozdělují na klasickou biografickou část věnovanou Heydrichovu životopisu a část, kdy ho snímek nevybíravě šoupne do druhého plánu a soustředí se hlavně na muže zapojené do atentátu.

V castingu tu dominuje nešťastně obsazený Australan Jason Clark. Jen Cédric Jimenez ví, jakéhože Heydricha v něm vlastně viděl. Když si mladý Heydrich na šermířské planši důstojnické námořní školy v Kielu sundá šermířskou masku a vy poprvé uvidíte místo chladně řezaných rysů čistého árijce širokou sedláckou tvář Australana Jasona Clarka, může vás (právem) napadnout, že Smrtihlav od vás bude chtít hodně divácké vstřícnosti a tolerance.

Podobně rozpačité jsou dojmy z Heydrichovy manželky Liny von Osten. V podání Rosamundy Pikeové (Bond Girl v Dnes neumírej) působí nejprve jako silná a rozhodná árijská žena s jasnou představou o budoucnosti. Ale diváci se budou jen chvíli těšit, jak se tahle slibná linka rozehraje, a pak se už jen ptát, kam se Linina dominance vytratila. Stane se z ní pouze nevýrazná žena, poslušně se pinožící v Heydrichově zlověstném stínu.

Další australský import, Mia Wasikowska, se jen letmo mihne ve společnosti Jacka Reynora a Jacka O'Connella, kteří Gabčíkovi a Kubišovi zas až tolik neublížili, ale nedostávají dost příležitostí, aby s divákem navázali osobnější kontakt.

Smrtihlav je totiž jen jakoby překotně naskicovaný přehled událostí a osudů, lineárně, zkratkovitě, povrchně a historicky nepřesně odškrtávající jednotlivé položky, jež postrádají autentickou osudovost, osobní palčivost a historickou naléhavost. K tomu je třeba přičíst (pro českého diváka) těžko přijatelnou nevěrohodnost exteriérů se žlutými tramvajemi v ulicích, které s Prahou nemají nic společného, a lacině nasnímané interiéry, které ani vzdáleně nepřipomínají chrám Cyrila a Metoděje, v jehož kryptě drama vrcholí.

„Svět je jako flašinet,“ šeptá umírající monstrum. „Bůh točí klikou a my tancujeme, jak on hraje.“ Možná to platilo v árijské rodině. Ale rozhodně to neplatí pro filmaře, jimž se slibná konstrukce dramatického životopisu rychle bortí a kteří by to takhle chtěli hrát i s filmovým divákem.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

„Vážený soudruhu prezidente.“ Historik zkoumá příběhy skrz normalizační dopisy Hradu

V průběhu normalizace registrovalo oddělení stížností prezidentovy kanceláře stovky tisíc dopisů. Nejvíc jich bylo doručeno prezidentovi Ludvíku Svobodovi v roce 1969. Dopisy odrážejí běžné problémy společnosti, jako jsou bydlení, sociální zabezpečení, cestování do zahraničí a školství. Ve své knize „Vážený soudruhu prezidente“ nabízí historik Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR Tomáš Vilímek desítky příběhů odhalujících jak úsměvné, tak tragické stránky života za normalizace.
před 4 hhodinami

Czech Press Photo vyhrála fotografie horníka z dolu OKD

Nejlepší fotografií 31. ročníku Czech Press Photo byl vyhlášen snímek ze série s názvem „Práce horníků na dole ČSM – Sever (OKD)“ Lukáše Kaboně z Deníku. Uspěl v konkurenci téměř 300 fotografek a fotografů, kteří do soutěže zaslali 5250 fotografií. „Zavírání dolů v České republice představuje uzavření významné etapy průmyslové historie a proměnu vztahu společnosti k životnímu prostředí. Těžba uhlí po desetiletí formovala krajinu i životy lidí, často s negativními dopady přesahujícími hranice Moravskoslezského kraje. Uzavření posledního černouhelného dolu ve Stonavě je symbolickou tečkou za érou hlubinné těžby na Ostravsku. Fotografovi Lukáši Kaboňovi se podařilo tento přelomový okamžik zachytit s věcnou přesností a silnou výpovědní hodnotou,“ uvedla porota. Ceny se letos udělovaly v devíti kategoriích. Oceněné fotografie budou k vidění v Nové budově Národního muzea od 11. května do 30. listopadu 2026.
před 14 hhodinami

Archeologové v Itálii objevili ztracenou Vitruviovu baziliku

Archeologové v Itálii našli pozůstatky více než dva tisíce let staré veřejné budovy, jejíž návrh připisují starověkému římskému architektovi Vitruviovi, známému jako otec architektury. Pozůstatky starověké baziliky našli archeologové v centrálním italském městě Fano severovýchodně od Říma.
včera v 10:28

Zemřel italský módní návrhář Valentino Garavani, bylo mu 93 let

Italský módní návrhář Valentino Garavani a zakladatel značky Valentino zemřel ve věku 93 let, informovala tisková agentura ANSA. Zesnul v pondělí pokojně ve svém římském sídle obklopen blízkými, oznámila v prohlášení Nadace Valentina Garavaniho a Giancarla Giammettiho, který byl Valentinovým dlouhodobým společníkem a obchodním partnerem.
19. 1. 2026Aktualizováno19. 1. 2026

Sluhu dvou pánů v Ústí hraje žena a komentuje současnost

Činoherní studio v Ústí nad Labem sáhlo po osvědčené komediální klasice. Nastudovalo commedii dell’arte Sluhu dvou pánů. Titulní roli vychytralého sluhy Truffaldina ale hraje netradičně žena – Marie Machová.
19. 1. 2026

Jihočeské divadlo je první veřejnou kulturní institucí v Česku

Jihočeské divadlo se jako první scéna v zemi stalo takzvanou veřejnou kulturní institucí. Ta oproti příspěvkové organizaci umožňuje víceleté plánování i financování z více zdrojů. Právě divadla často argumentují tím, že obsluhují diváky celého kraje, proto by se na jejich financování nemělo podílet jen město, v němž sídlí.
19. 1. 2026

Nejvíc nominací na Českého lva má Franz, dvojí šanci na cenu mají Trojan i Geislerová

Patnáct nominací na cenu Český lev za rok 2025 získal snímek Franz, který polská režisérka Agnieszka Hollandová natočila v české koprodukci o spisovateli Franzi Kafkovi. S třinácti nominacemi následuje drama Sbormistr, o další dvě méně obdržel snímek Karavan. V hereckých kategoriích mají po dvou nominacích Anna Geislerová, Elizaveta Maximová a Ivan Trojan. Vítězové budou oznámeni 14. března v přímém přenosu České televize.
19. 1. 2026Aktualizováno19. 1. 2026

Evropským filmem roku je Citová hodnota

Cenu Evropské filmové akademie pro nejlepší film získal snímek Citová hodnota dánsko-norského režiséra Joachima Triera. Film vyhrál také ceny za režii a scénář, Stellan Skarsgard a Renate Reinsveová převzali ceny za nejlepší herecké výkony. Výsledky byly oznámeny během slavnostního večera v Berlíně.
17. 1. 2026Aktualizováno17. 1. 2026
Načítání...