
Rozhovor s Bolkem Polívkou a Vladimírem Polívkou
Jaký je váš šašek?
Bolek Polívka: Už starý, senilní, usínající, jak říká „ve vyhasínajícím ohništi své paměti holýma rukama vyhrabávám řeřavé oharky svých vzpomínek“. Vzpomíná, spíš než žije, má před sebou mnohem méně, než co má za sebou.
Podtitul hry zní: Převýchova mladého šlechtice v šaška, a to vše za trest. Nevadí vám nechat se trestat od otce na jevišti?
Vladimír Polívka: V názvu je „za trest“, ale pro mě to není trest, já se na to těším.
S Vladimírem hrajete poprvé, společně jste ale hrál už se svou dcerou Annou Polívkovou. Jaké je potkávat se na jevišti s rodinou?
Bolek Polívka: Zvykli jsme si hrát, už když jsem byl mladý a oni byli malí, hráli jsme si celý život. Takže je to jen pokračování této hry - pro Vladimíra chlapecké a pro mě výchovné.
Bolek Polívka a Chantal Poullain v inscenaci Šašek a královna
Nelze přehlédnout odkaz na Šaška a královnu, hru, kterou jste uvedl se Chantal Poullain v Huse na provázku v 80. letech. Jak moc na sebe tyto inscenace navazují?
Bolek Polívka: Velmi volně. Byli bychom rádi, aby těm, kdo přijdou, stačila i nová hra, aniž znali Šaška a královnu.
Vladimír Polívka: Myslím, že na sebe navazují v obrazovém vidění. Obraz je v Šaškovi a královně hodně důležitý, k čemuž se táta vrací, obě jsou to výtvarné věci.