Čína si letos nestanovuje cíl růstu hrubého domácího produktu (HDP), protože kvůli dopadům pandemie na ekonomiku je těžké dělat jakékoliv odhady. Podle Viléma Semeráka z Institutu ekonomických studií se ale skutečné dopady ukáží třeba až za pár let, i když některé prognózy už naznačují, že Čína bude postižena méně než ostatní země v regionu. Semerák to řekl v pondělním pořadu Události, Komentáře v České televizi. Na to, co to bude znamenat pro evropské ekonomiky, včetně české, se ho ptala moderátorka Světlana Witowská.
Letošní rok bude pro Čínu zlomový. V hospodářství i v politice, říká ekonom Semerák
Letošní rok bude pro Čínu zlomový (zdroj: ČT24)
Letošní rok měl být pro Čínu zlomový. Dá se už teď říct, že nebude, nebo se to ještě může zlomit a Čína z krize vyjde jako vítěz?
Zlomový bude v každém případě, ať už se jedná o bezprecedentní pokles růstu, nebo o změny v mezinárodní pozici Číny. Ať už to dopadne pozitivně, nebo negativně, ta změna tady určitě nastane.
A v tom pozitivním smyslu slova, kdy Čína očekávala, že to bude přelomový rok v dobrém, dá se už říct, že to tak nebude, nebo to ještě není úplně jasné?
To se obávám, že uvidíme možná s odstupem až několika let zpětně. Pokud se podíváme na názory mezinárodních expertů, tak ty se extrémně liší. Lidé jako ekonom Branko Milanović prohlašují, že zážitek s koronavirem byl jakýsi moment podobný vypuštění Sputniku, kdy se ukázalo, jak je svět vlastně na Číně závislý. Takže to je něco, co ještě uvidíme.
Pro čínské vedení je kromě nastartování ekonomiky zásadní udržet také sociální stabilitu, aby nerostla nespokojenost mezi lidmi. Jakou roli v tom hraje zákon, který se týká Hongkongu? Je to něco, co opravdu může tento region změnit navždy?
Může ho to změnit, ale spíše to je něco, co navazuje už na předchozí tendence. Pokud se podíváme na současné jednání, tak bylo vidět, že se snažilo zaměřit některá opatření vysloveně populistickým směrem, jako zlevňování některých služeb, zlevňování internetu, příspěvek na zdravotnictví a tak, aby upokojilo slabší část populace a zamezilo případným větším protestům.
Čína si po mnoha letech nestanovila cíl růstu HDP. O jak velkém ekonomickém průšvihu v Číně to svědčí?
Tam jde o několik docela zajímavých věcí. Čína má stále ještě formálně pětiletý plán, který bude v roce 2020 končit, takže my jsme de facto do určité míry schopni dopočítat, jak by asi ten cíl měl vypadat původně. Druhá věc je, že z hlediska toho, kam Čína směřuje, nebo jakým způsobem je postižena, tak se zdá, že bude postižena spíš méně než ostatní země v regionu, alespoň pokud dopadnou prognózy, které zatím byly publikovány.
Čínská ekonomika se za první čtvrtletí propadla oproti loňsku téměř o sedm procent, což je číslo dosud nevídané. Jak se takový pokles v hospodářství projeví v běžném životě Číňanů, pocítí to každý z nich?
Tam bude zajímavé srovnávat čtvrtletní poklesy s tím, jakých čtvrtletních poklesů se nakonec nadějeme v případě České republiky a dalších zemí. Pokles samozřejmě povede k určitému mírnému nárůstu v nezaměstnanosti, podobně jako v případě České republiky. Bude to znamenat určité zvýšení cen a snížení nárůstu tempa životní úrovně v případě některých provincií a některých skupin obyvatelstva, možná i stagnaci či pokles životní úrovně.
A co to bude znamenat pro západní ekonomiku a Spojené státy? Vy jste mluvil o tom, že se budou zvyšovat ceny, bude to znamenat, že i my si budeme muset zvyknout na čínské zboží za víc peněz?
Bude záležet na celé řadě dalších faktorů. Jednak záleží na tom, jakým způsobem se změní dopravní náklady v souvislosti se striktnějšími hygienickými opatřeními. Dále na tom, jak se bude vyvíjet obchodní válka a jak se bude vyvíjet zdraví celé světové ekonomiky.
Na jednu stranu pro běžné spotřebitele bude docházet k problému se zásobováním s dodavatelskými řetězci, které tak, jak to zažívají naši občané, mohou vést třeba k nárůstu cen některých konkrétních potravin nebo často používaných výrobků. U jiných typů výrobků, kde dodavatelské řetězce jsou jinak disponované, může naopak dojít ke krátkodobým poklesům. Takže spíš jde o redistribuci než nějaký celkový nárůst nebo pokles.
A co čekáte ve vývoji čínsko-amerických vztahů? Protože z obou stran padají velmi silná slova. Donald Trump třeba mluvil o tom, že bude po Číně požadovat kompenzace za to, že nechala virus rozšířit po celém světě. Je vůbec reálné, aby Čína na něco takového přistoupila nebo je to spíš informace pro americké publikum a Donald Trump se tím snaží jen najít nějakého vnějšího nepřítele a získat politické body na svém území?
Zatím je asi poměrně jasné, že se jedná hlavně o vnitroamerickou záležitost a z hlediska Číny je možné, že do určité míry jim tento styl vyjadřování na americké straně vyhovuje. Bylo docela zajímavé sledovat, jakým způsobem čínská média prezentují současné zasedání parlamentu. Jako by naznačovala domácím občanům, chcete, aby vás vedl někdo, kdo je stabilní, prediktabilní, schopný něco podobného zorganizovat, nebo někdo, kdo se vyjadřuje chaoticky jako třeba Trump nebo Boris Johnson?
Evropa si během koronavirové krize uvědomila, jak moc je na Číně závislá. Co bude muset udělat, aby se téhle obrovské závislosti, ať se to týká výroby léků nebo ochranných pomůcek, zbavila? Má šanci v dohledné době to změnit?
To je velmi zajímavá otázka. Na americké straně na tom takzvaném decouplingu řada expertů pracuje nebo o něm přemýšlí již několik let a zatím se spíš zdá, že možnosti, jak skutečně světovou ekonomiku rozparcelovat zpátky na národní úroveň, jsou velmi omezené a znamenaly by pro většinu z nás výraznější pokles životní úrovně.
Jsme na to připraveni? Myslím duševně.
Já myslím, že v posledních týdnech si řada lidí uvědomila, že možná jsou schopni existovat poněkud střídměji než v minulosti, takže teoreticky to možnost je, nicméně prakticky se obávám, že velká preference tímto směrem nebude.