Plánovaný odklon Německa od uhelné energie by neměl být kompenzován dovozem jaderné energie ze sousedních států. „Chceme zajistit trvalou energetickou bezpečnost,“ řekl v pondělí televizní stanici ZDF německý ministr hospodářství Peter Altmaier a dodal: „Nechceme dovážet levnou jadernou elektřinu ze sousedních států.“
Německo nechce dovážet levnou jadernou energii od sousedů. S odklonem od uhlí přitom bude čelit zdražování
Na tom, že Německo přestane používat energii z uhlí, které se na jeho současném energetickém mixu podílí asi třetinou, nejpozději do konce roku 2038, se v sobotu dohodla takzvaná uhelná komise. Navrhla také, že regiony, na které bude mít ústup od uhelné energie největší dopad, v příštích dvaceti letech dostanou 40 miliard eur (přes bilion korun) ve formě strukturální pomoci.
Do Německa vyváží uhlí a elektřinu i Česká republika. Podle webu atominfo.cz je tuzemská energetika dokonce čtvrtým největším čistým vývozcem elektrické energie v Evropské unii.
„Německo je v současnosti velkým exportérem elektřiny, daleko více vyváží, než dováží a rozhodně není závislé na importu české elektřiny. Totéž platí o hnědém uhlí, se kterým se kvůli jeho nízké výhřevnosti na větší vzdálenosti ani nevyplatí příliš obchodovat,“ konstatuje výkonný ředitel Asociace nezávislých dodavatelů energií a jednatel společnosti ENA Jiří Gavor.
A vysvětluje, že v předchozích letech, díky prudkému rozvoji obnovitelné energie, si Německo vytvořilo určitou rezervu, která se ale po odstavení jaderných elektráren v roce 2022 radikálně sníží. „To bylo i důvodem, proč původně uvažovaný termín odchodu od uhelné energetiky byl prodloužen až na rok 2038. A mělo by to Německu poskytnout dostatečný prostor, aby dále posílilo své kapacity obnovitelných zdrojů doplněné plynovými elektrárnami a rychle rostoucí akumulací. Celkově si myslím, že Německo díky své ekonomické síle tuto velkou výzvu zvládne,“ dodává Gavor.
Ani ředitel Svazu moderní energetiky Martin Sedlák nepředpokládá, že by se Česka odklon Německa od uhlí citelně dotkl. „Vzhledem k tomu, že je německý útlum naplánovaný až do přespříštího desetiletí, české energetiky se v nejbližší době nedotkne. Německou navíc postupně navyšuje výkon solárních a větrných elektráren, které mají zajistit energetickou nezávislost země. Například nové solární parky navíc nabízí pro německé spotřebitele velmi výhodnou cenu elektřiny, pod 50 euro za megawatthodinu,“ vysvětluje.
Němci už platí za elektřinu nejvíc v Evropě, změny přinesou další zdražení
Německo, kde se už loni přestalo těžit černé uhlí, se s energií z fosilních paliv loučí, aby snížilo emise oxidu uhličitého a dodrželo své klimatické závazky. Činí tak ve stejné době, kdy zavírá také jaderné elektrárny. Poslední z nich bude odpojena ze sítě v roce 2022. Proto komise počítá s tím, že přinejmenším dočasně elektřina zdraží.
Aby to nemělo přílišný dopad na občany, chce komise, aby rozdíl pokryl vládní příspěvek ve výši nejméně dvou miliard eur (51 miliard korun) ročně. Další peníze budou nutné na odškodnění provozovatelů uhelných elektráren, kteří je uzavřou předčasně.
obrázek
A čím rychleji se přestane používat uhlí, tím více budou stoupat ceny elektřiny. Podle dat Eurostatu z loňského června už v té době platili němečtí soukromí spotřebitelé nejvyšší ceny elektřiny v Evropě, když v žebříčku převzali dlouholeté prvenství Dánsku.
Německou domácnost tak stála podle loňských údajů megawatthodina 300 eur a jak uvedl Deník E15, pro představu, průměrná česká domácnost spotřebuje zhruba 3,3 MWh elektřiny za rok. Podobná částka se platila v Dánsku a Belgii. V České republice jsou ceny zhruba poloviční oproti západním sousedům a nejlevnější elektřinu mají na Ukrajině, kde za MWh zaplatí přibližně 38 eur.
A jak už dříve upozornil také německý deník Handelsblatt, ze studie pravděpodobného vývoje cen provedené dodavatelem energie RWE ve spolupráci s poradenstvím Frontier Economics, kterou má k dispozici, plyne, že se ceny elektřiny v Německu zvýší o 25 eur za megawatthodinu v případě, že se uhlí přestane používat do roku 2040. A dodatečné náklady v letech 2020 až 2040 by představovaly přibližně 29 miliard eur.
Zejména firmy pohybující se v mezinárodním prostředí se tak už v minulosti nechaly slyšet, že hlavně společnosti z energeticky náročných odvětví, které soupeří na mezinárodním trhu, nemohou zvládnout dodatečné náklady bez kompenzací.