Dovoz elektřiny ze zahraničí, snižování domácí spotřeby nebo výstavba několika plynových elektráren. Takové by byly varianty pro případ, že by se nepodařilo postavit pátý blok Jaderné elektrárny Dukovany a elektrárna by se musela někdy po roce 2035 kvůli končící životnosti současných bloků odstavit. V pořadu Interview ČT24 o těchto variantách hovořila předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost (SÚJB) Dana Drábová.
Varianta vsadit na dovoz elektřiny je podle Drábové problematická tím, že by byla buď značně omezená („v Evropě se dnes nic moc nestaví“) nebo jen za vysoké ceny („které by se nám nelíbily“).
Prostor k úsporám a k energetické efektivnosti v Česku sice existuje, ale bylo by s otazníkem, zda by to stačilo výpadek pokrýt. Současnou spotřebu elektřiny v Česku totiž dukovanská elektrárna pokrývá zhruba z 18 procent. Navíc „spotřeba elektřiny, byť ne dramaticky, rok od roku roste,“ připomněla Drábová.
Výstavba několika plynových elektráren by měla výhodu v tom, že by trvala jen krátkou dobu. „S povolovacími procesy třeba pět let,“ uvedla předsedkyně SÚJB. Jejich další výhodou je regulační pružnost při vyrovnávání fluktuací, které českým přenosovým sítím stále více působí obnovitelné zdroje.
Nevýhodou těchto elektráren je, že jsme prakticky stoprocentně závislí na dovozu plynu. Včetně toho, že ho nelze skladovat v takovém množství, aby vydržel – v měřítku současné spotřeby – déle než půl roku. Výraznou slabinou by pak bylo, že v případě dvojnásobného zdražení plynu by se následně prakticky dvojnásobně zvýšila cena elektřiny z takovéto elektrárny, vypočítávala Drábová.
- Státní energetická koncepce počítá s výstavbou jednoho až dvou jaderných bloků v Dukovanech i v Temelíně. Podle dosavadních vyjádření politiků má přednost výstavba ve starší elektrárně Dukovany. Rozhodnutí o stavbě nového jaderného zdroje ale brzdí nejasnosti o způsobu financování.
Oproti tomu u jaderné elektrárny by se případné dvojnásobné zdražení ceny uranu jako paliva projevilo růstem ceny elektřiny o 20 procent.
Výstavba nových jaderných bloků je však velmi dlouhá. Pokud by šlo všechno velmi hladce, trvala by 15 let. S největší pravděpodobností by ale šlo o 20 let, podotkla Drábová.
Nevýhodou jsou také značné investice na počátku projektu. Doba návratnosti investice je pak velmi dlouhá. Takže úvaha, kdy se nový blok zaplatí a jaký to bude mít vliv na cenu elektřiny, je „věštěním z kávové sedliny“.
Dnes se podle předsedkyně SÚJB počítá s životností jaderných elektráren na dobu 60 let (u Dukovan tedy do roku 2045), ale z hlediska konzervativního přístupu k energetické bezpečnosti 50 let.
K uvažované dostavbě jaderného bloku v Dukovanech Drábová řekla, že „dnes neexistuje na světě projekt, kde by stát nějakým způsobem do finančních záležitostí nevstupoval.“ Ať už garancí úvěru, jako je tomu v USA, dorovnáváním cen elektřiny jako ve Velké Británii nebo přímým státním financováním jako například v Číně.
K situaci v Evropě Drábová řekla, že se sice mnoho nových bloků nestaví, ale přesto polovina členských států EU na jadernou energetiku spoléhá. „Evropa má dnes v provozu 129 jaderných bloků ve 14 zemích,“ podotkla.
Podle ní se celkem staví dva nové bloky (jeden ve Finsku, druhý ve Francii) a už třicet let se dostavují dva bloky Jaderné elektrány Mochovce. Tři evropské státy se pak rozhodly, že jadernou etapu ukončí (Německo do roku 2022, Belgie do roku 2025 a Švýcarsko do roku 2035).
V pořadu Interview ČT24 se hovořilo i o bezpečnosti jaderných elektráren, která se podle Drábové po havárii v ukrajinském Černobylu v roce 1986 zásadně zvýšila.
Jako dozvuk této havárie se v Česku stále sleduje výskyt radioaktivního Cesia 137, jehož poločas rozpadu je třicet let. Malé množství se stále ještě objevuje v houbách či v mase divokých prasat. Předsedkyně úřadu doplnila, že údaje o radiační situaci je možné přímo sledovat na stránkách SÚJB.
