Kabinet v demisi schválil přistoupení Česka k evropskému fiskálnímu paktu. Hlásí se tím k dodržování principů rozpočtové odpovědnosti, které ale plní už nyní. Třetí a čtvrtou kapitolu paktu ale vláda odmítla. Předpokládá totiž vstup do eurozóny, a to premiér v demisi Andrej Babiš (ANO) nechce.
Dokument s oficiálním názvem Smlouva o stabilitě, koordinaci a správě v hospodářské a měnové unii musí ještě ratifikovat sněmovna a podepsat prezident. Senát už návrh schválil v srpnu 2014.
Pokus o ratifikaci paktu udělala už minulá vláda, návrh se ale ve sněmovně nepodařilo projednat. Opoziční ODS nyní kritizuje, že vláda změnila způsob projednávání. Místo ústavní většiny je nově ke schválení ve sněmovně zapotřebí jen většina přítomných. Podle poslance ODS Jana Skopečka navíc kabinet, který nemá důvěru, nemá přicházet s takto razantním krokem.
Předseda ODS Petr Fiala dodal, že je fiskální pakt pro Česko nevýhodný, protože předává část pravomocí Evropské unii. Způsob, jakým ho chce Babišova vláda schválit, navíc považuje za naprosto nepřijatelný.
„Já spíš považuji za ostudu, že jsme k němu ještě nepřistoupili,“ reagovala ministryně financí Alena Schillerová (za ANO). Přijetí paktu podle ní umožní české straně například vstupovat do některých jednání v Unii.
Fiskální pakt je mezinárodní smlouva, která byla podepsaná 2. března 2012 pětadvaceti členskými státy EU, tedy všemi kromě Velké Británie, Česka a Chorvatska. Platí od 1. ledna 2013 a výhledově se počítá s jeho začleněním do smluvního rámce EU.
Smlouva obsahuje rámec pro rozpočtovou kázeň a koordinaci hospodářských politik členských států EU, které se smluvní státy zavazují dodržovat. Státy eurozóny a signatáři mimo eurozónu, kteří pak dobrovolně podepsali, musí zavést do vnitrostátního práva pravidlo vyrovnaných rozpočtů vládního sektoru.
Rozumí se tím roční saldo hospodaření očištěné o vliv hospodářského cyklu a jednorázových a přechodných opatření (tzv. strukturální saldo) ne horší než minus 0,5 procenta HDP.
ČR patří mezi rozpočtově nejodpovědnější státy EU
Dále se státy zavazují zavést do rozpočtového procesu automatický mechanismus nápravy. Ten by byl spuštěn v případě, že by se stát závažným způsobem odchýlil od vyrovnaného hospodaření.
Na Česko se nyní jako na stát mimo eurozónu stanovená pravidla nevztahují, země je ale plní už nyní a zároveň se řadí mezi rozpočtově nejodpovědnější státy EU.
Diskuze o odmítnutí smlouvy se v Česku v roce 2012 stala centrálním tématem negativního vymezování vůči EU. Předmětem sporu ale nebyl samotný obsah paktu, ale spíše spor o proces a kompetence, kdo a jakým způsobem má takové limity stanovovat.
